ECLI:CZ:US:2013:3.US.3475.13.1
sp. zn. III. ÚS 3475/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce Jaroslava Fenyka a soudce zpravodaje Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelek 1. DIRECT FINANCE s. r. o., IČ 25815831, se sídlem Ostrava - Vítkovice, Mírová 98/18, a 2. Dědic & partneři a. s., IČ 25364391, se sídlem Ostrava - Poruba, Opavská 1110, obou zastoupených Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Husova 1285/2, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaným Okresním soudem v Ostravě dne 11. září 2013 sp. zn. 0 Nt 2230/2013 a jinému zásahu policejního orgánu v podobě provedení prohlídky jiných prostor a pozemků provedené dne 16. září 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Obsah napadeného příkazu
1. Ústavní stížností (doručenou Ústavnímu soudu datovou zprávou dne 15. 11. 2013) se stěžovatelky domáhaly zrušení v záhlaví uvedeného soudního příkazu. Současně navrhly, aby Ústavní soud Policii České republiky zakázal pokračovat v porušování jejich základních práv a přikázal ji obnovit stav před porušením tím, že vydá věci zajištěné při domovní prohlídce (označené v protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 16. 9. 2013 pod čísly 1 až 8 a dále pod č. stopy 1 až 25 Policií ČR, Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, expozitura Ostrava, č. j. OKFK-2050/TČ-2012-252501). To s tvrzením, že byla porušena jejich základní práva a svobody zaručené čl. 11 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným příkazem byla podle §83a odst. 1 tr. řádu, za použití §83 odst. 1 tr. řádu, nařízena prohlídka jiných prostor a pozemků umístěných v 1. NP v domě na adrese Mírová 98/18, Ostrava - Vítkovice, jehož vlastníkem je VICTORIA realitní centrum s. r. o. a uživatelem předmětných prostor jsou obchodní společnosti ovládané Martinem Dědicem, a to Dědic & partneři a. s. Dále v těchto prostorách má sídlo DIRECT FINANCE s. r. o., jíž je Martin Dědic jediným jednatelem, jediným společníkem je společnost Dědic & partneři a. s., tyto prostory s ohledem na své postavení v uvedených společnostech užívá Ing. Martin Dědic.
3. V odůvodnění napadeného příkazu je uvedeno, že z předloženého návrhu vrchního státního zástupce a policejního spisu plyne, že policejním orgánem je vedeno trestní řízení ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a ze zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby, přičemž tyto zločiny mají být páchány formou organizované zločinecké skupiny podle §129 tr. zákoníku. Dopustit se jich měl podezřelý Ing. Martin Dědic a spol., a to způsobem popsaným v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení. Soud dále v odůvodnění příkazu uvádí, že dne 29. 2. 2012 byly policejním orgánem zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a z přečinu zneužití pravomoci úřední osoby, kterých se měli dopustit Ing. et Ing. Jiří Srba, Michal Teuer a Radim Lauko ovlivněním průběhu zadávacího řízení k veřejné zakázce "Nová Karolína - Nová ulice Porážková". Na základě poznatků zjištěných při prověřování výše uvedené věci vzniklo podezření, že manipulace s uvedenou zakázkou nemá charakter izolovaného jednání, ale je součástí jednání dlouhodobě fungující organizované zločinecké skupiny působící na území Statutárního města Ostrava, která je řízena osobami stojícími mimo oficiální struktury Statutárního města Ostrava ("SMO"), kdy tyto osoby řídí některé členy rady SMO, a dále členy rad městského obvodu Ostrava-Jih včetně starosty obce, dále jsou členy této organizované zločinecké skupiny osoby řídící činnost obchodních společností organizujících pro veřejné zadavatele veřejné zakázky a subjekty participující na činnosti zmíněné organizované zločinecké skupiny jsou účastníci veřejných zakázek, zejména stavební společnosti. Podle soudu doposud zjištěné skutečnosti potvrzují podezření obsažená v záznamech o zahájení úkonů trestního řízení, když na základě opatřených důkazů je možno konstatovat podezření, že na území SMO působí tři skupiny osob kolem Ing. Martina Dědice, Ing. Michala Teuera a Oldřicha Lahody. Tyto osoby vytvořily, udržují a dále rozšiřují vztahy na jedné straně s představiteli SMO a některých městských obvodů, a na straně druhé s podnikateli. Prostřednictvím těchto vazeb pak ovlivňují rozhodování samosprávných orgánů, zejména rozhodnutí přijímaná v souvislosti se zadávacím řízením veřejných zakázek s cílem zajistit výběr předem dohodnutého uchazeče o zakázku. Z prostředků tohoto uchazeče jsou pak odměněni jednotliví účastníci v poměru, v jakém participovali na ovlivnění zadání zakázky. Impuls k této činnosti vychází zpravidla od některého ze zájemců o zakázku nebo od Ing. Michala Teuera, Ing. Martina Dědice a Oldřicha Lahody. Stálými členy těchto skupin je vždy některá z výše uvedených tří osob a osoby zastupující samosprávné orgány. Státní zástupce měl podle soudu v odůvodnění svého návrhu obsáhle a podrobně rozvést jednání jednotlivých dotčených osob. V odůvodnění příkazu je uvedeno, že státní zástupce svůj návrh odůvodnil tím, že při prohlídce v místě sídla shora uvedené společnosti mohou být zajištěny důkazy důležité pro toto trestní řízení a následuje výčet těchto věcí. Soud dále v příkazu uvedl, že po přezkoumání jeho obsahu a s ním předloženým spisovým materiálem dospěl k závěru, že návrh je důvodný, přičemž provedení uvedené prohlídky je úkonem neodkladným. Neodkladnost prohlídky je dle soudu dána i obavou, že dotčené osoby by následně po zjištění, že jsou po nich vyžadovány uvedené věci, tyto v plném rozsahu nevydaly, případně důkazy zničily, neboť si mohou být vědomy, že by tyto důkazy mohly vést k jejich trestnímu stíhání. Nezbytnost provedení prohlídky pak podle soudu vyplývá i ze zjištěné snahy přinejmenším Ing. Martina Dědice a Ing. Michala Teuera zjišťovat prostřednictvím osob majících kontakty v Policii ČR, zdali jsou předmětem prověřování či nikoliv. K tomu soud doplnil, že ze strany SMO, městského obvodu Ostrava-Jih, příspěvkových organizací a společností ovládaných SMO, nelze očekávat součinnost bez toho, aby se o tom podezřelé osoby dozvěděly.
II.
Argumentace stěžovatelek
4. Stěžovatelky v ústavní stížnosti namítají, že soudce v podstatě převzal do odůvodnění příkazu to, co uvedl v návrhu na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor státní zástupce, snad až na poslední stranu příkazu, kde jsou jako rozhodovací důvody samotného soudce uvedeny fakticky dvě věty; a to konkrétně, že po přezkoumání obsahu podaného návrhu a s ním předložených spisových materiálů dospěl soudce k závěru, že návrh státního zástupce je důvodný a že dosud známé skutečnosti vedou k odůvodněnému podezření, že ve shora specifikovaných prostorách se mohou nacházet věci, resp. důkazy, důležité pro trestní řízení. Podle názoru stěžovatelů takto stroze vymezené odůvodnění nařízení prohlídky jiných prostor, v nichž vykonávají svou činnost, nemůže být akceptovatelné.
5. V příkazu dle názoru stěžovatelek není uvedeno žádné konkrétní podezření na trestnou činnost, jež má být vyšetřována policejním orgánem, není v něm specifikováno, k jakému konkrétnímu období se má údajná trestná činnost vztahovat, ani v něm není blíže uvedeno, proč jsou pro vyšetřování policie důležité účetní doklady, účetnictví obchodních společností, které mají být vyjmenovány v návrhu státního zástupce. Není ani nijak blíže rozvedeno, proč by nebylo možno tyto účetní doklady zajistit jiným způsobem než právě při provedení prohlídky jiných prostor.
6. Podle stěžovatelek z obsahu příkazu nevyplývá rozsah ani účel prohlídky. V příkazu není uvedeno, jaké konkrétní (přesně individualizované) věci důležité pro trestní řízení se mají v daném prostoru nacházet, a které mají být event. při prohlídce zajištěny.
7. V příkazu není uvedena jediná relevantní skutečnost, resp. důkaz, kterým by orgány činné v trestním řízení v době vydání příkazu disponovaly ohledně prověřovaného jednání. Jediná konkrétní záležitost, která plyne z předmětného příkazu (zadávací řízení k veřejné zakázce "Nová Karolína") se vůbec netýká osoby Ing. Martina Dědice, který má být pojítkem mezi tím, proč byla provedena prohlídka v prostorách stěžovatelů.
8. Ve vztahu k samotnému provedení domovní prohlídky stěžovatelky namítají, že z popisu zajištěných listin v protokolu nelze určit, o jaké konkrétní listiny se jedná. Protokolace prohlídky a zajištěných věcí byla v rozporu s ustanovením trestního řádu, zejména §85 odst. 3 tr. řádu, který zcela jasně stanoví, že protokol musí obsahovat dostatečně přesný popis věci, který by umožnil určit její totožnost. Z protokolu tedy není zřejmé, jaké dokumenty vlastně byly zajištěny, a zda vůbec mají vztah k projednávané věci. Při úkonu tzv. "rozpečeťování materiálů" byl policejní orgán opakovaně žádán, aby listiny byly popsány a přesně individualizovány tak, aby je nebylo možno zaměnit s jinými.
III.
Formální předpoklady projednání návrhu
9. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovatelkami coby osobami užívající prostory, v nichž byla provedena prohlídka, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelky jsou právně zastoupeny v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelky vyčerpaly všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
10. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.
11. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Pravomoc Ústavního soudu je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Domovní prohlídka je však pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád; její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního je především věcí orgánů činných v trestním řízení, konkrétně obecných soudů. Ústavní soud v případě domovní prohlídky přistupuje k zásahu jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu při posouzení důvodů a vlastním provedení domovní prohlídky. O takovou situaci však v dané věci nejde.
12. Napadený příkaz k domovní prohlídce obsahuje předepsané náležitosti. Jsou v něm popsány trestné činy, pro které se trestní řízení vede. Objekt, který má být prohlídce podroben, je uveden přesnou adresou a konkretizujícím popisem. Dále se v něm uvádí důvody nařízení prohlídky - podezření, že se v příslušných prostorách nacházejí konkrétní věci s trestnou činností související. V odůvodnění je podáván srozumitelný nástin trestné činnosti, jež je prověřována, a jsou specifikovány kategorie věcí důležitých pro trestní řízení, o nichž je důvodné podezření, že se v příslušné nemovitosti nacházejí (str. 3 a 4). Ani z odůvodnění příkazu k prohlídce jiných prostor nevyplývá, že by se rozhodující orgán činný v trestním řízení nezabýval věcí dostatečně, či že by byl v posuzované věci institut prohlídky jiných prostor dokonce zneužit k dosažení jiného než zákonem stanoveného účelu.
13. Neodkladnost domovní prohlídky je napadeným příkazem vyargumentována dostatečně (srov. text shora). Věci hledané domovní prohlídkou svojí povahou (např. písemnosti, počítače, mobilní telefony, SIM karty) mohly být s ohledem na svou povahu relativně jednoduchým úkonem zničeny či skryty. Ústavní soud zde též odkazuje na vlastní judikaturu (např. usnesení ze dne 2. března 2011, sp. zn. I. ÚS 3094/10, ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. I. ÚS 394/11, ze dne 8. dubna 2013, sp. zn. I. ÚS 4144/12, ze dne 22. června 2010, sp. zn. I. ÚS 867/10, dostupná na www.nalus.usoud.cz).
14. Z kontextu příkazu se podávají i důvody přítomnosti hledaných dokumentů v příslušných prostorách. Jedním z hlavních podezřelých je totiž Ing. Martin Dědic, přičemž uživatelem příslušné prostory jsou obchodní společnosti ovládané touto osobou (jediný společník, popř. jediný jednatel). Pak není úvaha o pravděpodobném výskytu hledaných dokumentů v uvedených prostorách zjevně neracionální a nevymyká se požadavkům na proporcionalitu zásahu.
15. Porušení ústavnosti nelze shledávat v pouhé okolnosti, že se soudce ztotožnil s návrhem státního zástupce, když rozhodné části jeho návrhu v odůvodnění příkazu rekapituluje s tím, že je aprobuje. Stěžovatelky navíc opomíjí v ústavní stížnosti (na str. 4 ve výčtu toho, co podle nich jako jediné nemělo být uvedeno v návrhu státního zástupce, který ale podle svých slov ani neviděly), že soud relativně rozsáhle a přesvědčivě odůvodnil neodkladnost provedení prohlídky, když zde předložil vícenásobnou argumentaci. Právě odůvodnění neodkladnosti provedené prohlídky bývá jedním z nejdůležitějších povinností soudů rozhodujících o domovní prohlídce a v minulosti bylo i ze strany Ústavního soudu nálezovou judikaturou kritizováno.
16. Stěžovatelky namítají, že v příkazu není uvedeno žádné konkrétní podezření na trestnou činnost, není specifikováno období trestné činnosti, nejsou specifikovány důkazy (apod.). Zde Ústavní soud uvádí s odkazem na svoji judikaturu, že na samotné odvodnění příkazu nelze klást příliš vysoké požadavky, neboť v situacích, kdy je prověřování trestní věci na samém počátku, nelze od policejního orgánu očekávat detailní znalost věci (k tomu srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3094/10, IV. ÚS 3001/09, III. ÚS 1033/07). Jak uvedl Ústavní soud v usnesení sp. zn. II. ÚS 3904/12, "V této souvislosti je namístě poznamenat, že k vydání uvedeného příkazu postačuje "důvodné podezření" (§82 odst. 1 a §160 odst. 4 trestního řádu), že v bytě nebo jiném prostoru "je věc ... důležitá pro trestní řízení", z čehož se odvíjí i adekvátní úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí.". Je v tomto ohledu nutno vzít v úvahu (v dané fázi řízení) i z povahy věci plynoucí nezbytnou procesní taktiku orgánů v tomto řízení činných (srov. obdobně usnesení sp. zn. I. ÚS 3094/10, I. ÚS 867/10, IV. ÚS 883/10 či nález sp. zn. III. ÚS 511/02). Podobně nelze souhlasit s námitkou stěžovatelů, že v příkazu není uvedeno, jaké konkrétní (přesně individualizované) věci důležité pro trestní řízení se mají v daném prostoru nacházet, a které mají být event. při prohlídce zajištěny; ty jsou totiž popsány dostatečně určitě v příkazu (str. 3 a 4). Obdobně Ústavní soud uvádí, že protokolace zajištěných věcí vadná není ve smyslu namítaném; zajištěné věci jsou dostatečně seznatelně označeny v protokolu o provedení prohlídky, na což navázalo rozpečetění materiálů (viz k ústavní stížnosti přiložené protokoly o provedení prohlídky a o rozpečetění materiálů zajištěných při prohlídce).
17. Na základě výše uvedeného proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu