ECLI:CZ:US:2014:1.US.1720.14.1
sp. zn. I. ÚS 1720/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Ludvíka Davida a soudkyně Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Sinimar Tour, s. r. o., se sídlem Merhautova 960/84, Brno, právně zastoupené JUDr. Martinem Klimem, advokátem se sídlem Jakubská 1, Brno, proti příkazu k domovní prohlídce ze dne 17. 3. 2014 sp. zn. Nt 1033/2014, vydaného soudkyní Okresního soudu ve Znojmě, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byl dne 19. 5. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doplněný podáním ze dne 13. 6. 2014, jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, přičemž namítala porušení čl. 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z odůvodnění napadeného příkazu vyplývá, že prohlídka jiných prostor a pozemků dle §83 odst. 1 tr. řádu byla soudkyní příslušného soudu nařízena v trestní věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení §240 odstavce 1, odstavce 2, písmene a), odstavce 3 tr. zákoníku a zločinu účast na organizované zločinecké skupině podle §361 odstavec 1 tr. zákoníku, přičemž České republice měla být způsobena škoda ve výši nejméně 2 miliardy Kč.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že domovní prohlídka, resp. prohlídka jiných prostor včetně jejich součástí, byla nařízena a provedena v prostorách specifikovaných v příkazu v souvislosti s podezřením ze spáchání trestné činnosti, které se měl dopustit Shahram Abdullah Zadeh, uvedený v příkazu k domovní prohlídce a vystupující jako jednatel a společník ve společnosti MIDDLE EUROPE INVEST, s. r. o. Tato společnost však na uvedené adrese prohledávaných prostor má pouze poštovní schránku pro doručování pošty, přičemž zbylé prostory užívá stěžovatelka. Soud vůbec nerozlišoval faktické rozdělení prohlížené nemovitosti, kdy ve vstupní místnosti byla umístěna pouze schránka společnosti MIDDLE EUROPE INVEST, s. r. o., a veškeré zbylé prostory již náležely stěžovatelce. Stěžovatelka v popsané trestní věci není podezřelá, tudíž v tomto případě vystupuje jako třetí osoba, vůči níž by sice bylo možné provést domovní prohlídku, nicméně by tak mohlo být učiněno pouze společně se splněním dalších podmínek, a tou je existence dostatečně odůvodněné skutečnosti, že hledaná osoba, důkaz nebo věc, jež má být nalezena, se v těchto prostorách skutečně nachází.
4. Podle přesvědčení stěžovatelky není příkaz k domovní prohlídce dostatečně odůvodněn, jelikož stěžovatelka nemá s namítanou trestnou činností vůbec nic společného, což dokládá i neexistence jakýchkoliv důkazů, které by prokazovaly, že by se nějakým způsobem podílela na páchání předmětné trestné činnosti.
5. Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, neboť není vrcholem jejich soustavy. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na druhé straně je však jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) oprávněn, ale i povinen posoudit, zda bylo řízení jako celek spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele.
7. Jak bylo opakovaně Ústavním soudem vyloženo, je jeho pravomoc vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky nemožnosti nápravy jiným způsobem. Nutno poznamenat, že domovní prohlídka, jakož i prohlídka jiných prostor a pozemků, je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád, a její procesní použitelnost, jakožto i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů.
8. Ústavní soud se otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků zabýval již mnohokrát. Již v nálezu sp. zn. III. ÚS 287/96 (in: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 8, s. 123-124) a dále např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 201/01 Ústavní soud poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť ,,spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec" (viz nález sp. zn. II. ÚS 326/06). Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále to, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků, je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti" (III. ÚS 287/96).
9. Podle §82 tr. řádu lze domovní prohlídku a prohlídku prostor nesloužících k bydlení (jiných prostor) a pozemků vykonat, je-li důvodné podezření, že se zde nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.
10. Pokud jde o náležitosti odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, Ústavní soud připomíná poměrnou stručnost ustanovení §83 a násl. tr. řádu. Trestní řád stanoví pro tyto úkony písemnou formu, ovšem co do obsahových náležitostí, vyjma toho, že příkazy musejí být odůvodněny, žádné požadavky nestanoví; lze je však dovodit z povahy věci i ze základních zásad trestního řízení. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu, jímž se prohlídka nařizuje, nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněny. Zároveň však, zejména dochází-li k prohlídkám v počátcích prověřování trestní věci za hrozícího prodlení jako k neopakovatelným a neodkladným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost odůvodnění uvedených příkazů přemrštěné nároky. Příkazy ve smyslu §83 a násl. tr. řádu jsou především nástrojem kontroly nezávislých soudů, jako garanta zákonnosti v přípravném řízení, nad postupem policie v případech, kdy úkony policie citelně zasahují to základních práv osob.
11. V projednávané věci Ústavní soud shledal, že napadený příkaz soudu k domovní prohlídce je odůvodněn dostatečně, je v něm uveden trestný čin, pro něž se řízení vede, a objekt, jež má být prohlídce podroben, je uveden s přesnou adresou a s vlastnickými i nájemními vztahy. Je v něm uvedeno, který orgán prohlídku provede, jakož i důvodné podezření, že se v příslušném objektu nacházejí věci důležité pro trestní řízení. Soud v něm rovněž podává srozumitelný nástin trestné činnosti (a to velmi podrobným způsobem), jež je prověřována, a specifikuje kategorie věcí důležitých pro trestní řízení, o nichž je důvodné podezření, že se v místě prohlídky nacházejí - listinné důkazy (účetní doklady, korespondence, smluvní dokumentace, výpisy k bankovním účtům), výpočetní a kancelářská technika a paměťová média, jakož i peníze v hotovosti.
12. Pakliže stěžovatelka namítá, že soud při vydání napadeného příkazu k domovní prohlídce nepostupoval tak, aby byla chráněna práva třetí osoby - stěžovatelky, která nemá mít nic společného s prověřovanou trestnou činností, je třeba poukázat na obsah odůvodnění příkazu, z něhož mimo jiné vyplývá, že "je dostatečně odůvodněno podezření, že v nemovitosti specifikované ve výroku příkazu užívané společností Sinimar Tour s. r. o., IČ 28617100, se nachází či mohou být uloženy důkazní materiály dokumentující, potvrzující či jinak objasňující v odůvodnění níže popsanou trestnou činnost" (str. 2) a "dalším prověřováním bylo zjištěno, že Shahram Abdullah Zadeh je jednatelem a společníkem ve společnosti MIDDLE EUROPE INVEST s. r. o., IČ 28608097, která má sídlo na adrese Merhautova 960/84, Brno-Černá Pole. Toto sídlo společnosti je pak pojítkem s další firmou Sinimar Tour s. r. o. a STRONG STRIKE, a. s., IČ 26976684, kterou však, jak bylo zjištěno prověřováním, ovládá z pozadí uvedený S. A. Zadeh, aniž by v této figuroval jako statutární orgán nebo člen dozorčí rady (akcie jsou na majitele). Členkou představenstva je Jana Flašková, která je s uvedeným S. A. Zadehem v kontaktu a na jejíž účet byly poukazovány, jakož i na účet samotné společnosti, platby ze společnosti P.P.S. GmbH. Tyto toky mohly být činěny za účelem vyvedení finančních prostředků z P.P.S. za účelem jejich legalizace. Sinimar Tour pak měla sloužit jako prostředník, přes jehož účty byly poukázány finanční prostředky ze společnosti Petresa, která vystupovala jako článek řetězce vytvořeného za účelem páchání popsané trestné činnosti" (str. 5).
13. Ze shora uvedené citace napadeného příkazu pak jednoznačně vyplývá, že stěžovatelka je v podezření, že byla do páchané trestné činnosti zapojena, tudíž ve věci nevystupuje pouze jako třetí a nezúčastněná osoba, jak sama tvrdí, nýbrž jako osoba podezřelá z podílu na prověřované trestné činnosti. Ve výroku napadeného příkazu je rovněž jasně uvedeno, že se má prohlídka konat v prostorách užívaných stěžovatelkou.
14. Po přezkoumání ústavní stížností napadeného příkazu tedy dospěl Ústavní soud k závěru, že jeho odůvodnění vyhovuje požadavkům na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudního rozhodnutí a nijak nevybočuje z judikatury vyšších soudů ani z judikatury Ústavního soudu. Jelikož Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by bylo možno obecnému soudu z hlediska ústavněprávního vytknout, nepříslušelo mu jeho rozhodnutí jakkoliv přehodnocovat.
15. Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. července 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu