ECLI:CZ:US:2014:1.US.2475.13.1
sp. zn. I. ÚS 2475/13
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Jarmily Veselé, se sídlem Hradecká 3, Praha 3, správkyně konkursní podstaty úpadce Českomoravská agrární společnost, s. r. o., se sídlem Malešická 39, Praha 3, zastoupené JUDr. Zorou Švabíkovou, advokátkou, Advokátní kancelář se sídlem Novoborská 374/29, Praha 9, proti zásahu Městského soudu v Praze při výkonu dohlédací činnosti v konkursním řízení vedeném na majetek úpadce SPORT - TRADING, spol. s r. o., pod sp. zn. 89 K 10/2001 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatelka ústavní stížností brojila proti postupu Městského soudu v Praze (dále jen "soud") v konkursním řízení vedeném pod sp. zn. 89 K 10/2001, a to konkrétně při výkonu dohlédací činnosti podle ustanovení §12 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. V ústavní stížnosti obšírně popsala průběh konkursního řízení i okolností souvisejících, přičemž za pochybení označila skutečnost, že v rámci své dohlédací činnosti uložil správci konkursní podstaty úpadce SPORT - TRADING, spol. s r. o., aby bez odkladu zahájil přípravu veřejné dražby pozemků zapsaných v konkursní podstatě s tím, že vyvolávací cena (nejnižší podání) bude odpovídat obvyklé ceně určené podle znaleckého posudku. Tímto postupem mělo být porušeno především právo stěžovatelky na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podle ní soud svým rozhodnutím eliminoval účel soudního řízení, které v dohledné době má konečně vést k odstranění právní vady na pozemcích (zápis fakticky neexistující budovy v katastru nemovitostí). K zásahu do práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny mělo dojít tím, že soud svým usnesením a následnou činností legalizoval zřejmou právní vadu, která zasahuje do vlastnictví úpadce. Dále stěžovatelka tvrdila porušení čl. 11 odst. 3 a 4 Listiny. Na závěr ústavní stížnosti navrhla, aby Ústavní soud obecnému soudu uložil, aby zrušil své usnesení č. j. 89 K 10/2001-728 a vydal pokyny Mgr. Robertu Hynkovi nezpeněžit předmětné pozemky a zapsat do soupisu konkursní podstaty další nemovitosti (hřiště, kurt).
2. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2013 č. j. 89 K 10/2001-728 bylo uloženo správci konkursní podstaty úpadce SPORT - TRADING, spol. s r. o., aby bez odkladu zahájil přípravu veřejné dražby pozemků zapsaných v konkursní podstatě s tím, že vyvolávací cena (nejnižší podání) bude odpovídat obvyklé ceně dle znaleckého posudku, tedy 118 000 000 Kč. Soud uvedl, že dražba předmětných pozemků, která se konala dne 25. 9. 2012 s vyvolávací cenou 169 000 000 Kč, byla neúspěšná a nezúčastnil se jí žádný zájemce; obdobný výsledek přinesla dražba dne 20. 11. 2012 s vyvolávací cenou 150 000 000 Kč. Dne 9. 1. 2013 se na soud obrátil oddělený věřitel Arator, s. r. o., s výhradami k podmínkám dražby s tím, že vyvolávací cena podstatně převyšovala cenu obvyklou stanovenou znaleckým posudkem. Dne 27. 2. 2013 podalo městské státní zastupitelství podnět k uložení povinnosti správci konkursní podstaty připravit konání veřejné dražby pozemků tak, aby vyvolávací cena odpovídala jejich znaleckému ocenění. Proti tomuto usnesení podali věřitelé úpadce Českomoravská agrární společnosti, s. r. o., společné vyjádření; v reakci na něj soud prostřednictvím samosoudkyně JUDr. Homolové uvedl zejména to, že ve věci jsou způsobovány nepřijatelné průtahy právě s ohledem na existenci údajné právní vady váznoucí na pozemcích. Vlastník pozemků měl více než pět let na to, aby tyto údajné vady odstranil, přičemž veškeré jeho kroky v tomto směru byly neúspěšné. Na závěr dodal, že konkursní soud bude ve věci úpadce nadále postupovat zejména v zájmu rychlého uspokojení konkursních věřitelů.
II.
3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byla stěžovatelkou dodržena lhůta k podání ústavní stížnosti. Vycházel přitom z toho, že ústavní stížnost směřuje proti "výkonu dohlédací činnosti soudu"; stěžovatelka de facto brojí proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2013 č. j. 89 K 10/2001-728 Vzhledem k tomu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh byl podán v zákonné lhůtě.
4. Po seznámení s předloženými materiály dospěl Ústavní soud ke zjištění, že návrh stěžovatelky není důvodný.
5. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nástroji ústavněprávního přezkumu vykonávaného tímto soudem jsou vedle materiálních a institucionálních garancí fungování demokratického právního státu zakotvených v Ústavě též základní práva, jejichž katalogem je Listina základních práv a svobod. Listina upravuje vedle obecných a společných ustanovení základní lidská práva a svobody, politická práva, práva minorit, hospodářská, sociální a kulturní práva a právo na soudní či jinou ochranu. Její ambicí tedy není postihnout veškeré právní vztahy, jež vznikají, vyvíjejí se a zanikají v praktickém životě celého právního řádu. Ani Ústavní soud proto nemůže být institucí, jež by dokázala poskytnout univerzální ochranu a tedy i spravedlnost všem subjektům práva, ať již fyzickým nebo právnickým osobám, které na území státu působí.
6. Ústavní soud zdůrazňuje při svém rozhodování, že se cítí vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.
7. Ze subsidiarity ústavní stížnosti vyplývá, že Ústavní soud by měl ochranu ústavně zaručeným základním právům a svobodám poskytovat až tehdy, kdy ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci a k zásahům do probíhajících řízení by měl přistupovat nadmíru zdrženlivě. Proto by ústavní stížností měla být napadána zásadně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí procesní, byť i samostatně pravomocná rozhodnutí (k tomu srov. Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I. Zákon o Ústavním soudu s komentářem. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 371n. či usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 275/06, sp. zn. I. ÚS 2648/13 a dalších). Jinak řečeno - vzhledem k subsidiaritě ústavněprávního přezkumu je zásah Ústavního soudu zásadně vyhrazen pro ta rozhodnutí obecných soudů, jimiž se řízení před nimi končí a kdy již jiný prostředek nápravy k dispozici není.
8. Přestože z výše uvedeného pravidla Ústavní soud ve své judikatuře připouští výjimky, na nyní posuzovanou věc je není možné vztáhnout. Usnesení, kterým soud ukládá správci konkursní podstaty, aby zahájil přípravu veřejné dražby pozemků, je rozhodnutím procesní povahy. Nadto ústavní soud poznamenává, že skutečnost, zda správce konkursní podstaty úpadce SPORT - TRADING, spol. s r. o., předmětné pozemky zpeněží či nikoliv, a zda do soupisu konkursní podstaty příslušné nemovité věci sepíše je věcí samostatného řízení před obecnými soudy, na něž stěžovatelka v ústavní stížnosti také poukazuje. Ústavní soud není oprávněn předjímat, k jakým závěrům obecné soudy dospějí, natož aby mohl takovýmto nepřípustným způsobem zasahovat do jejich rozhodovací činnosti.
9. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky. Její stížnost je nutno označit za zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu byla ústavní stížnost stěžovatelky bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. července 2014
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu