ECLI:CZ:US:2014:2.US.1742.14.1
sp. zn. II. ÚS 1742/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti Roberta Prouzy, zastoupeného JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem, se sídlem Polská 4, Karlovy Vary, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu Plzeň - město, sp. zn. 5 Nt 5007/2014 ze dne 13. 3. 2014, a postupu Generální inspekce bezpečnostních sborů, 14. oddělení Plzeň - pracoviště Karlovy Vary, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 5. 2014 a doplněnou podáním ze dne 28. 5. 2014, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá vydání nálezu, kterým Ústavní soud zruší v záhlaví uvedený příkaz k domovní prohlídce, Generální inspekci bezpečnostních sborů, 14. oddělení Plzeň, pracoviště Karlovy Vary zakáže pokračovat v porušování ústavně zaručených práv stěžovatele a přikáže jí obnovit stav před porušením práv a svobod stěžovatele, tzn. vrátí stěžovateli movité věci zabavené při domovní prohlídce konané dne 26. 3. 2014, specifikované v protokolech o provedení domovní prohlídky sepsaných dne 26. 3. 2014 pod č. j. GI - TC - 106/2014. Stěžovatel žádá o přednostní projednání věci.
Z obsahu ústavní stížnosti, připojených listin a spisu Okresního soudu Plzeň - město, sp. zn. 5 Nt 5007/2014, se podává, že napadeným příkazem byla podle §83 odst. 1 tr. řádu nařízena domovní prohlídka v bytové jednotce (blíže popsané ve výroku rozhodnutí) ve vlastnictví stěžovatele a Boženy Vondruškové a v prostoru kanceláří, šaten a jiných prostranství, které využívá Policie České republiky, Speciální pořádková jednotka, 4. oddělení, nacházejících se v prostoru Policejní akademie v Praze (blíže označeném ve výroku příkazu) s tím, že prohlídku provedou určení příslušníci Generální inspekce bezpečnostních sborů a určený kriminalistický technik do 31. 3. 2014. Soud tak vyhověl návrhu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni ve věci podezření ze spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 k §279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, z něhož je podezřelý stěžovatel. Z protokolů o provedení prohlídky č. j. GI - TC - 106/2014 ze dne 26. 3. 2014 vyplývá, že prohlídky na označených adresách proběhly dne 26. 3. 2014 a byly při nich odňaty věci (zbraně a střelivo) podrobně popsané v protokolech. Jak dále vyplývá z rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 19. 5. 2014, č. 384/2014, dne 27. 3. 2014 bylo dle §160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro přečiny nedovoleného ozbrojování ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1, §279 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a nedovoleného ozbrojování dle §279 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
Stěžovatel s odkazem na judikaturu Ústavního soudu upozorňuje na to, že ač byl příkaz k prohlídce vydán ve fázi prověřování, vůbec se v něm neuvádí, že by mělo jít o úkon neodkladný nebo neopakovatelný. Dle stěžovatele nepostačuje, že státní zástupce ve svém návrhu daný úkon za neodkladný označil a že neodkladnost je zdůvodněna v protokolu o provedení prohlídky. Příkaz tak trpí závažnou vadou, která se nikoliv nevýrazným způsobem bezprostředně dotýká stěžovatelových ústavních práv. Stěžovatel rovněž poukazuje na nutnost zvážení proporcionality zásahu do práva na nedotknutelnost obydlí, přičemž namítá, že z odůvodnění příkazu není zřejmé, proč nebylo možné využít jiného způsobu pro opatření věcí důležitých pro trestní řízení. Pokud by byl policejním orgánem srozumitelně vyzván k vydání zbraní ve smyslu §78 odst. 1 tr. ř., zcela nepochybně by tak učinil. V odůvodnění příkazu není také přesně vymezeno, po čem je pátráno a není ani uvedeno žádné konkrétní podezření na trestnou činnost, které by mohlo vést k závěru o důvodnosti domovní prohlídky. Odůvodnění příkazu tak nelze považovat za ústavně souladné a akceptovatelné a jeho vydáním byla porušena ústavní práva stěžovatele garantovaná čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 12 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Po zvážení stížnostních námitek i obsahu příslušných listin dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Není pochyb o tom, že domovní prohlídka je přímo ústavně definovaným zásahem do ústavně zaručené nedotknutelnosti obydlí (čl. 12 odst. 2 Listiny), je však zásahem za splnění zákonem stanovených podmínek ústavně přípustným. Toho si je ostatně stěžovatel vědom, protože jeho argumenty směřují vůči odůvodnění příkazu a obsahují tvrzení, že provedení domovní prohlídky bylo nepřiměřeným zásahem do jeho ústavně zaručených práv a svobod.
Pro posouzení přiměřenosti zásahu je důležité vyhodnocení zájmu (závažnost deliktu), pro který je vedeno trestní řízení, jenž koliduje se svobodou v podobě prostorové dimenze soukromí; dále vymezení předmětu, po němž je pátráno, a zhodnocení jeho relevance (viz nález sp. zn. III. ÚS 1956/13 ze dne 6. 3. 2014, dostupný na http://nalus.usoud.cz). Uvedené závěry však nelze v praxi chápat jako lpění na přepjatě formalizovaných postupech ve fázi trestního řízení před zahájením trestního stíhání, neboť nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů přikračuje nejčastěji, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů neodkladnosti by neúměrně tuto počáteční fázi komplikovalo a v řadě případů by znemožňovalo dosáhnout účelu trestního řízení (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 231/05 ze dne 15. 3. 2006). Ústavní soud, který otázku neodkladnosti či neopakovatelnosti úkonů trestního řízení posuzuje se značným časovým odstupem a zpravidla pouze na základě spisového materiálu, je proto ve své aktivitě zdrženlivý, nejde-li o extrémní případy zjevného zneužití tohoto institutu. Takové vybočení však, na rozdíl od stěžovatelem poukazovaných případů, řešených kasačními nálezy, v projednávané věci shledáno nebylo.
Napadený příkaz je odůvodněn jak v souladu s náležitostmi usnesení podle §134 tr. řádu, tak i ve smyslu §82 odst. 1 a §83 tr. řádu, které upravují konkrétní podmínky nařízení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků. V příkazu je uveden skutek, pro který se prověřování vede, a jsou v něm i dostatečně specifikovány prostory, které mají být prohlídce podrobeny, včetně adresy, na níž se nacházejí. V odůvodnění příkazu soudkyně podává nástin trestné činnosti, jež je prověřována a z níž je podezřelý stěžovatel a dostatečně specifikuje kategorie věcí důležitých pro trestní řízení, o nichž je důvodné podezření, že se v daných prostorách nacházejí, a které je třeba pro zadokumentování předmětné trestní věci zajistit. Příkaz obsahuje i řádné poučení.
V souvislosti s námitkou o nedostatečném odůvodnění příkazu k domovní prohlídce je možno vyjít ze závěrů, uvedených např. v usnesení sp. zn. III. ÚS 2355/13 ze dne 12. 12. 2013, podle nichž k vydání příkazu postačí "důvodné podezření", že v uvedeném objektu se nacházejí věci důležité pro trestní řízení; od toho se odvíjí příslušná úroveň obsahové preciznosti jednotlivých náležitostí rozhodnutí. Přiměřeně se zde uplatní právní názor Ústavního soudu vyslovený v souvislosti s institutem usnesení o zahájení trestního stíhání, podle něhož "trestná činnost nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána a posléze ve skutkové větě popsána v takové míře, jako je tomu např. u podané obžaloby". Ústavně právní roviny nedosahuje spor o větší či menší míru úplnosti popisu skutku, resp. výstižnosti jeho určení, stejně jako o odůvodněnosti závěru o důvodnosti vymezených podezření; meze uplatňování takových požadavků jsou dány účelem, jemuž příkaz k domovní prohlídce slouží.
Také ohledně námitky, že příkaz obsahuje nedostatečné odůvodnění toho, proč a kvůli jakým věcem má být domovní prohlídka provedena, Ústavní soud odkazuje na svou judikaturu (viz např. usnesení ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. III. ÚS 1033/07, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. III. ÚS 1578/07), podle níž v případě odůvodnění příkazů k domovním prohlídkám nelze s ohledem na podstatu věci vyžadovat po orgánech činných v trestním řízení, aby naprosto přesně specifikovaly všechny věci důležité pro trestní řízení, jejichž existence a význam teprve vyjde najevo při faktickém provádění prohlídky. Z hlediska požadavků trestního řádu i práva ústavního je dostačující, jsou-li uvedené věci v příkazu označeny alespoň rámcově uvedením určitých kategorií a následně jsou konkretizovány v pořízených protokolech dle §85 odst. 3 tr. ř. Tyto požadavky napadený příkaz (odkazující na výsledky prověřování podezření, z něhož mj. vyplynulo, že stěžovatel může mít kromě zakázaných zbraní, které si objednal a jsou předmětem prověřování, ve svém držení i další obdobné zbraně či součástky, ukryté ve svém bydlišti a na svém pracovišti) zjevně splňuje, čímž se liší od případů, řešených nálezy, na něž v ústavní stížnosti odkazuje.
Ústavní soud nepokládá za důvodné ani stěžovatelovo tvrzení, že příkaz k domovní prohlídce a její provedení jsou protiústavní proto, že v příkazu není obsaženo zdůvodnění neodkladnosti úkonu. Je třeba přisvědčit stěžovatelově námitce, že náležité zdůvodnění, proč je úkon pokládán za neodkladný, a proč je tudíž prováděn před zahájením trestního stíhání, je velmi žádoucí, protože zajišťuje transparentnost postupu státního orgánu, a za jistých skutkových okolností by absence tohoto zdůvodnění mohla být posuzována jako porušení práva na spravedlivý proces. V nyní posuzovaném případě však toto pochybení ústavněprávní dimenze nedosahuje. Ústavní soud již dříve vyslovil, že pokud ze všech okolností případu, seznatelných z příkazu k prohlídce nebo ze spisu, přesvědčivě vyplývá, že podmínky neodkladnosti úkonu byly skutečně dány, potom pouhý nedostatek písemného zdůvodnění neodkladnosti úkonu v příkazu k prohlídce, byť je namístě jej hodnotit negativně, nemusí být nutně posuzován jako ústavněprávní pochybení, vedoucí k nepoužitelnosti důkazu (srov. nález sp. zn. III. ÚS 2260/10, usnesení sp. zn. II. ÚS 1517/13, nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014). Na tomto stanovisku Ústavní soud setrval i v nedávno vydaném nálezu sp. zn. III. ÚS 761/14 ze dne 21. 5. 2014. V nyní posuzované věci lze konstatovat, že důvody neodkladnosti byly dány - spočívají zejména v nebezpečí zničení či ztráty důkazů významných z hlediska prověřované trestní věci; a tyto důvody jsou z okolností případu, popsaných v příkazu, zřejmé. Nelze ani pominout, že návrh státního zástupce na vydání příkazu obsahuje podrobné odůvodnění neodkladnosti tohoto úkonu, stejně jako protokol o provedení domovní prohlídky.
Důvodným pak nemůže být ani tvrzení stěžovatele, že místo vydání příkazu měla být využita jiná opatření, která jsou schopna dosáhnout stejného výsledku postupem podle §78 tr. řádu. Takové postupy se totiž v projednávané věci zjevně příčí smyslu nařízené domovní prohlídky coby úkonu neodkladného, neboť ve vztahu k věcem, které měly být při prohlídce zajištěny (zakázané zbraně a střelivo), by v případě vyčkávání, zda budou dobrovolně odevzdány, reálně hrozilo jejich ukrytí nebo zničení a z hlediska účelu trestního řízení tak provedení prohlídky nesneslo odkladu na dobu po zahájení trestního řízení (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3906/12 ze dne 13. 11. 2012 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 2355/13 ze dne 12. 12. 2013). Stěžovatel byl ostatně před provedením domovní prohlídky vyzván dle §78 tr. řádu k vydání zbraní, především zakázaných automatických střelných zbraní hromadně účinných či dalších obdobných zbraní nebo součástek potřebných k sestrojení takových zakázaných zbraní, což odmítl s tvrzením, že žádné takové zbraně nevlastní.
Při zohlednění okolnosti, že napadený příkaz byl vydán v počátečním stádiu prověřování trestní věci stěžovatele, kdy nelze mít na obsah a podrobnosti jeho odůvodnění přemrštěné nároky, tak nelze dovodit, že by se rozhodující orgán činný v trestním řízení nezabýval věcí dostatečně, či že by byl uvedený institut v posuzované věci dokonce zneužit, jak naznačuje stěžovatel.
Lze tedy souhrnně konstatovat, že Ústavní soud nezjistil v postupu soudkyně obecného soudu při vydání příkazu k domovní prohlídce ani v následném provedení prohlídky hmotněprávní nebo procesní excesy, dosahující ústavněprávní roviny. Tento závěr nikterak nepředjímá další průběh trestního stíhání a výsledek případného meritorního rozhodnutí o vině a trestu. Stěžovatel má i nadále otevřeny všechny cesty, které mu trestně procesní předpisy poskytují, aby v rámci trestního řízení uplatnil veškerá svá procesní práva.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení tvrzených základních práv stěžovatele, nezbylo mu, než podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. června 2014
Jiří Zemánek, v. r.
předseda senátu