ECLI:CZ:US:2015:1.US.2102.15.1
sp. zn. I. ÚS 2102/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2015 č. j. 7 As 50/2015-21 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 29. 1. 2015 č. j. 59 Af 179/2014-44, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 14. 7. 2015 bylo Ústavnímu soudu doručeno písemné podání stěžovatelky, v němž žádá, aby Ústavní soud pro porušení práva na spravedlivý proces zrušil v záhlaví označená rozhodnutí soudů, a dále, aby "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky".
2. Podání stěžovatelky nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (ve smyslu §34 a §72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a pro řízení před Ústavním soudem nebyla stěžovatelka zastoupena advokátem (§30 a §31 zákona o Ústavním soudu).
3. Z evidence Ústavního soudu soudce zpravodaj zjistil, že stěžovatelka ke dni 14. 7. 2015 podala Ústavnímu soudu 56 různých návrhů, přičemž 43 z nich bylo již odmítnuto proto, že ani po opakujících se výzvách soudce zpravodaje nedošlo k odstranění vad návrhů. Je tedy zjevné, že stěžovatelka tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoliv byla Ústavním soudem opakovaně poučena, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a vyzývána k odstranění uvedeného nedostatku podání (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2056/11, sp. zn. II. ÚS 740/11, sp. zn. III. ÚS 452/11, sp. zn. II. ÚS 404/11, sp. zn. III. ÚS 340/11, sp. zn. IV. ÚS 1270/10, sp. zn. IV. ÚS 1836/10, sp. zn. III. ÚS 2371/10, IV. ÚS 29/08 a další).
4. Ústavní soud je toho názoru (který vyjádřil ve své judikatuře opakovaně, srov. kupř. usnesení ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 5/06, ze dne 28. 4. 2009 sp. zn. I. ÚS 987/09, ze dne 18. 5. 2010 sp. zn. II. ÚS 1361/10, ze dne 18. 5. 2010 sp. zn. IV. ÚS 1273/10, ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. III ÚS 3359/11, ze dne 9. 2. 2015 sp. zn. IV. ÚS 92/15 a další), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovatelce objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
5. Ústavní soud tedy v daném případě vyšel z odůvodněného předpokladu, že stěžovatelka byla v okamžiku podání seznámena se všemi zákonem předvídanými požadavky na obsahové a formální náležitosti návrhu na zahájení řízení, a že vady ani v tomto řízení neodstraní, neboť tak v řízení o svých minulých návrzích zásadně nečinila ani na základě výzev soudce zpravodaje. Bylo by proto zcela bezúčelné, aby soudce zpravodaj v tomto řízení stěžovatelku opětovně marně vyzýval k odstranění vad podání.
6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podání mimo ústní jednání za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudcem zpravodajem odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. 7. 2015
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj