ECLI:CZ:US:2015:1.US.3349.15.1
sp. zn. I. ÚS 3349/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele DENE ofice spol. s r.o., se sídlem Poděbradova 751/2, 784 01 Litovel, zastoupeného Mgr. Tomášem Potěšilem, advokátem se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 965/2, proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky Valašské Meziříčí ze dne 14. 2. 2013 č. j. 13C 152/2011-134, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2014 č. j. 8 Co 918/2013-217, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 8. 2014 č. j. 8 Co 918/2013-227, a proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 9. 2015 č. j. 21 Cdo 530/2015-277, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Svou ústavní stížností ze dne 16. 11. 2015 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to z důvodu porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na ochranu majetku podle čl. 11 Listiny.
2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že okresní soud napadeným rozsudkem rozhodl tak, že se určuje, že nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrální pracoviště Valašské Meziříčí, na LV č. X, kú. Krásno nad Bečvou, citované ve výroku rozsudku, nejsou zatíženy zástavním právem z titulu zástavní smlouvy uzavřené dne 8. 4.1998 mezi zástavním dlužníkem Moravskoslezské dřevařské závody Šumperk, a. s., IČ: 15503852, se sídlem Hlavní tř. 5, 787 84 Šumperk a zástavním věřitelem Investiční a poštovní banka, a. s., uzavřené k zajištění pohledávky zástavního věřitele vzniklé ze smlouvy o úvěru č. 206898004ze dne 8. 4. 1998 ve výši 29.000.000 Kč včetně příslušenství, ani zástavním právem z titulu zástavní smlouvy uzavřené dne 21. 4. 1998 mezi zástavním dlužníkem Moravskoslezské dřevařské závody Šumperk, a. s., IČ: 15503852, se sídlem Hlavní tř. 5, 787 84 Šumperk, a zástavním věřitelem Investiční a poštovní banka, a. s., uzavřené k zajištění pohledávky zástavního věřitele vzniklé ze smlouvy o úvěru č. 206897024 ze dne 5. 9.1997 ve výši 70.000.000 Kč včetně příslušenství a uložil stěžovateli povinnost k náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a změnil rozsudek okresního soudu ve výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení a uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 43.301 Kč a na náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem částku 19.602 Kč. Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu bylo zamítnuto dovolání stěžovatele proti rozsudku odvolacího soudu.
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že je zásahem do jeho základních práv apriorní rozšíření závaznosti smíru a soudem vydaného usnesení o jeho schválení na stěžovatele jako třetí osobu a upření práva stěžovatele, jehož práva jsou smírem dotčena, na soudní ochranu a spravedlivý proces, jakož i ochranu majetku a vlastnictví. Nadto je stěžovatel přesvědčen, že ani nebylo jeho povinností tvrdit, že se k některým do smíru zahrnutým nemovitostem neváže restituční nárok. Bylo naopak na osobách, jež z restitučního předpisu odvozují pro sebe příznivý následek ve formě zániku zástavního práva, tvrdit a prokazovat, že ty či ony konkrétní nemovitosti objektivně restituci podléhají, neboť dohoda o vydání, byť uzavřená ve formě smíru schváleného soudem, o oprávněnosti restituce ničeho nevypovídá a pouhým odkazem na ni z ní nelze vyvozovat jakékoli závěry, jež se negativně dotýkají osoby na dohodě nezúčastněné. Uvedeným postupem zasáhly obecné soudy především do práva stěžovatele na soudní ochranu a spravedlivý proces, když se odmítly zabývat jeho námitkami, že obsahem smíru jsou i nemovitosti, které objektivně restituci nepodléhali.
4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.
5. Nad rámec uvedeného pak Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu zdůrazňující zásadu subsidiarity přezkumu rozhodnutí či jiných zásahů orgánů veřejné moci ze strany Ústavního soudu a související zásadu jeho zdrženlivosti v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavnímu soudu ve světle výše nastíněných principů nepřísluší role interpreta podústavního práva a zásadně se v tomto ohledu zdržuje zásahů do činnosti obecných soudů. Výjimku z této zásady představují pouze případy, kdy by interpretace trpěla tak výraznými vadami, že by byla způsobilá zasáhnout i do práv na ústavní úrovni, např. pokud by interpretace vykazovala znaky svévole [srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 181/14 ze dne 13. 3. 2014, usnesení sp. zn. IV. ÚS 3006/13 ze dne 12. 3. 2014]. V projednávaném případě však k takové situaci nedošlo.
6. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. listopadu 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu