ECLI:CZ:US:2015:2.US.1226.15.1
sp. zn. II. ÚS 1226/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti CIPRES FILTR BRNO s.r.o., sídlo Brno, Rebešovická 13, IČ: 469 76 531, zastoupené JUDr. Eduardem Pavlíkem, advokátem se sídlem AK Staňkova 18, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. února 2015 č. j. 23 Cdo 4905/2014-168, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2014 č. j. 9 Cmo 446/2013-139 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2013 č. j. 39 Cm 115/2011-116, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka ústavní stížností napadá v záhlaví usnesení označená rozhodnutí a tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Podle názoru stěžovatelky se civilní soudy rozhodující ve věci dopustily "ústavně nekonformní interpretace zákona o pojistné smlouvě a nerespektovaly postavení stěžovatelky jako pojistníka v pojistném vztahu" (§43 a násl. zák. č. 37/2004 Sb.), když zamítly její žalobu o zaplacení pojistného plnění. Soudní řízení, z něhož ústavní stížností napadená rozhodnutí vzešla, prý nerespektovala princip rovnosti účastníků řízení. Důkazním návrhům stěžovatelky nebylo vyhověno, nebyl vypracován znalecký posudek a v důsledku toho nebyl objektivně zjištěn skutkový stav. Dále stěžovatelka vytýkala soudům řadu procesních pochybení při vedení soudního řízení a tvrdila, že rozhodnutí nejsou řádně odůvodněna, jsou v rozporu s principy spravedlnosti a jsou projevem svévole.
3. Ke skutkové stránce projednávané věci stěžovatelka uvádí, že jako pojistník (pojištěný) uzavřela dne 8. 7. 2005 s pojišťovnou Kooperativa pojišťovna a.s., Vienna Insurance Group jako pojistitelem pojistnou smlouvu č. 7100672964. Stěžovatelka se žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 3 412 040 Kč s příslušenstvím jako plnění z pojistné smlouvy, která kryla rizika ze škodní události. Stěžovatelka jako zhotovitel uzavřela dne 2. 8. 2010 smlouvu o dílo s podnikatelem ve dřevovýrobě Zdeňkem Štůskem. Po dokončení a předání díla při běžném provozu došlo dne 23. 9. 2010 k požáru odsávacího a filtračního zařízení pilin CARM GH ZLD dodaného stěžovatelkou poškozenému v objektu výroby dřevěných násad ve Valašské Bystřici č. p. 73. Pojišťovna vzniklou škodu odmítla plnit z důvodu, že právo na pojistné plnění nevzniklo, a s odůvodněním, že se jedná o vadu výrobku a škodu způsobenou vadou vykonané práce. Stěžovatelka uvedla, že pojišťovna neplní svoje poslání vyšetřit pojistnou událost a v souladu s pojistnými smlouvami i závazek k úhradě vzniklé škody.
4. Stěžovatelka má za to, že postupem a rozhodnutím civilních soudů, které žalobu zamítly, došlo k zásahu do jejích ústavně garantovaných základních práv. Dovolací soud vady předchozího řízení nenapravil a v procesně vadném řízení dovolání odmítl jako nepřípustné. Stěžovatelka proto navrhla, aby rozhodnutí byla zrušena.
5. Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížnosti i napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před civilními soudy je stěžovatelce i Ústavnímu soudu znám, není třeba jej podrobněji rekapitulovat. Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky, obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí i obsah vyžádaného soudního spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 39 Cm 115/2011 a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [§72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v občanskoprávním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka a zda samo řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy. Tyto podmínky zásahu Ústavního soudu v dané věci splněny nejsou.
7. V posuzované věci jde, vzhledem k obsahu ústavní stížnosti, především o polemiku s podaným výkladem právních předpisů, přičemž Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší pouze zvažovat, zda tento výklad nezakládá nepřijatelné ústavněprávní důsledky, tj. zda nepředstavuje nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatelky v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy, zejména Listinou a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. I v této oblasti náleží ochrana práv především obecným soudům a kasace jejich rozhodnutí Ústavním soudem je přípustná jen v případě zásahu majícího ústavněprávní relevanci.
8. Jak Ústavní soud ve své judikatuře setrvale uvádí, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace v konkrétních soudních případech, jsou v zásadě záležitostí obecných soudů. V řadě svých rozhodnutí Ústavní soud připouští, že nesprávná interpretace a aplikace jednoduchého práva obecnými soudy může mít za následek porušení základních práv a svobod, a to v případech svévolné aplikace podústavního práva.
9. K jednotlivým námitkám stěžovatelky považuje Ústavní soud za vhodné uvést, že nesdílí její tvrzení o zásahu do jejího práva na spravedlivý proces tím, že nebyly provedeny navržené důkazy (znalecký posudek).
10. Odvolací soud vyšel ze zjištění, která učinil soud prvého stupně a konstatoval, že jím provedené dokazování bylo dostatečné. Dalším důkazním návrhům, zejména co se znaleckého zkoumání týká, nevyhověl, a to z důvodů níže uvedených, jako nadbytečným. Předmětná pojistná smlouva č. 7100672964 ze dne 8. 7. 2005 včetně jejích dodatků a pojistných podmínek zakládá pojistný vztah mezi účastníky, podle něhož má stěžovatelka jako pojištěná právo, aby v případě, kdy má povinnost nahradit jinému škodu, byla tato škoda žalovanou pojišťovnou za ni uhrazena. Co se týká samotného předmětu pojištění, vyplývá zejména z čl. I. a II. Zvláštních podmínek pro pojištění odpovědnosti za škodu P-600/05.
11. Toto pojištění se tak vztahuje v rozsahu právním předpisem a pojistnou smlouvou stanovené odpovědnosti pojištěného na škodu vzniklou jinému. Pojištění se mohlo vztahovat na škody vzniklé vadou výrobku nebo prací, tedy na škodu vzniklou v důsledku vadnosti dodávky pojištěného, jen za předpokladu, že to bylo ve smlouvě sjednáno. Ani pojistná smlouva, ani její dodatky a rovněž ani její další součásti v tomto případě takové ujednání neobsahují. Tedy pojištění se vztahuje pouze na škody, které pojištěný způsobí a za které odpovídá jen v případě, že nelze škodu podřadit pod důsledek vadné dodávky.
12. Povinností pojistitele je odškodnit za pojištěného třetí osobu, které pojištěný způsobil škodu, na jejíž náhradu se pojištění vztahuje. Zde však nevyšlo najevo, že by třetí osoba (Zdenek Štůsek) uplatnila požadavek na nahrazení škody vůči stěžovatelce a na žalovanou pojišťovnu také nikdy nebyl nikým vznesen nárok, aby třetího poškozeného za stěžovatelku odškodnila.
13. Ústavní soud se ztotožnil se závěry soudů, že buď stěžovatelka objednateli odpovídá za vady díla, pak ovšem nejsou žádné újmy z toho vycházející kryty pojištěním, anebo za vady díla neodpovídá, pak ovšem nemohl porušit žádnou povinnost ze smlouvy o dílo. Porušení jiné právní povinnosti, než je právě porušení zmíněné smlouvy, nebylo tvrzeno. To pak má za následek, že není dána ani odpovědnost stěžovatelky za škodu vůči objednateli a tedy není ani pojistné události. V takovém případě provedla stěžovatelka opravné práce o své újmě. To by sice mohlo mít velmi dobré marketingové důvody, ale tím se z toho nestala pojistná událost, na kterou by se předmětné pojištění vztahovalo.
14. Proto také nebylo potřebné doplňovat dokazování, a to ani o navrhovaný znalecký posudek, protože i kdyby z tohoto dokazování vyplýval skutkový děj totožný s tím, jak jej v řízení popisuje stěžovatelka, neměnilo by to nic na závěrech výše uvedených. Odvolací soud potvrdil závěr soudu prvého stupně jako věcně správný, že žalovaná nemá povinnost v tomto případě stěžovatelce pojistné plnění poskytnout.
15. Pojištěná stěžovatelka oproti tomu, jak v souvislosti s oznámením pojistné události, tak i v rámci jednáními s tím souvisejícími a rovněž v tomto řízení, uplatňuje nárok na sekundární odškodnění s tím, že sama poškozenému náhradu poskytla. To sice není zcela v intencích předmětné pojistné smlouvy, a konečně ani samotné podstaty tohoto druhu pojištění, ale přece z materiálního hlediska nelze takový nárok vyloučit. Samozřejmé je, že pojištěný může mít právo jen na to, co by byla bývala měla za něho plnit pojišťovna. Jde stále o nárok z pojistné smlouvy a nikoliv o plnění za jiného, protože poškozený vůči pojišťovně žádný přímý nárok nemá, je jen beneficientem z dané pojistné smlouvy.
16. Dovolací soud odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné dle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť nevymezila žádnou právní otázku a pouze odkázala na neúčinné ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Stěžovatelka podané dovolání neodůvodnila dostatečným způsobem, který by ozřejmil, na jakém vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí; pouze namítala nedostatečně zjištěný skutkový stav.
17. Dle názoru Ústavního soudu lze konstatovat, že námitkami stěžovatelky se v napadených rozhodnutích obecné soudy obsáhle zabývaly a dostatečně se s nimi vypořádaly. Soudy podaná argumentace k těmto námitkám stěžovatelky je transparentní a srozumitelná a nelze v ní nalézt žádné ústavněprávní deficity nebo zjevná interpretační pochybení. Ústavní stížnost je tak pouhou polemikou se závěrem obecných soudů, neschopnou věc posunout do ústavněprávní roviny. Přijatým závěrům nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Rozdílný názor na interpretaci podústavního práva nemůže sám o sobě způsobit porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny (nález sp. zn. III. ÚS 31/97 ze dne 29. 5. 1997, N 66/8 SbNU 149).
18. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími obou soudů nedošlo k tvrzenému zásahu do ústavně zaručeného práva stěžovatelky, a proto nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. července 2015
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu