ECLI:CZ:US:2015:2.US.3387.14.1
sp. zn. II. ÚS 3387/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky Blanky Čížkové, zastoupené Pavlou Boučkovou, advokátkou, se sídlem Kořenského 15, Praha 5, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 To 64/2014 ze dne 25. 8. 2014, a usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci č. j. 2 VZV 1/2012-3734 ze dne 25. 7. 2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 23. 10. 2014, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž měla být porušena její ústavní práva zaručená čl. 2 odst. 2, čl. 10, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 1 a 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), i čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že usneseními policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru korupce a ochrany zájmů EU ze dne 19. 6. 2012 a ze dne 8. 11. 2012 bylo zahájeno a rozšířeno trestní stíhání Luboše Měkoty a dalších osob pro skutky posouzené u jmenovaného obviněného jako zločin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle §255 odst. 2, 4 tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. V uvedeném trestním řízení bylo policejním orgánem a státním zástupcem rozhodnuto o zajištění majetku obviněných a dalších osob, přičemž u obviněného Luboše Měkoty bylo podle §79f tr. řádu rozhodnuto o zajištění náhradní hodnoty, a to peněžních prostředků na účtech u bank, peněžních prostředků na účtech jiných subjektů, zaknihovaných cenných papírů, nemovitostí a obchodních podílů v obchodních společnostech jako jiných majetkových hodnot. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 19. 4. 2013 podle §172 odst. 1 písm. d) tr. řádu s přihlédnutím k §11 odst. 1 písm. e) tr. řádu o zastavení trestního stíhání obviněného Luboše Měkoty pro oba stíhané skutky, neboť obviněný dne 9. 3. 2013 zemřel. V průběhu přípravného řízení státní zástupce rozhodl o zrušení zajištění náhradní hodnoty některých zaknihovaných cenných papírů, některých nemovitostí a některých peněžních prostředků na účtech u banky, a to v případech, kdy bylo rozptýleno podezření, že by tyto některé doposud zajištěné majetkové hodnoty mohly být výnosem z trestné činnosti.
Napadeným usnesením Vrchního státního zastupitelství v Olomouci bylo rozhodnuto podle §79a odst. 4 tr. řádu tak, že se nevyhovuje žádosti stěžovatelky jako právní nástupkyně Luboše Měkoty - majitele účtu, o omezení zajištění peněžních prostředků na účtu, o němž bylo rozhodnuto usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci č. j. 2 VZV 1/2012-3082 ze dne 12. 2. 2014, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 To 26/2014 ze dne 23. 4. 2014, ohledně peněžních prostředků ve výši 34 458 780 Kč na účtu č. X, vedeném u Československé obchodní banky, a. s., které na účet dodatečně došly jako peněžní ekvivalent 3 439 kusů hypotečních zástavních listů ISIN VZ0002002322, emitenta Hypoteční banka, s. s., s názvem Hypoteční zástavní list HB 0,20/2014, o jmenovité hodnotě 10 000 Kč, a jejich úrokových výnosů, které byly také jako výnos z trestné činnosti zajištěny na základě usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 12. 2. 2014. Stížnost stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci dalším napadeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou.
V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatelka po podrobném popisu průběhu skutkového stavu zpochybňuje způsob, jakým byla posouzena klíčová otázka, zda postup orgánů činných v trestním řízení, setrvávající na zajištění majetkových hodnot, patřících Luboši Měkotovi, jako výnosů z trestné činnosti, má vůči stěžovatelce jako právní nástupkyni Luboše Měkoty, po jeho smrti a po zastavení jeho trestního stíhání zákonný základ. Dle názoru stěžovatelky nejsou pro takový postup splněny podmínky vyžadované trestním řádem, dochází k nerespektování účelu trestního řízení, porušování zásady kontradiktornosti a principu presumpce neviny. Poukazuje na nezákonný výklad dotčených ustanovení, čímž dle jejího přesvědčení orgány činné v trestním řízení hrubě vybočily z mezí daných trestním řádem. Má za to, že napadeným postupem došlo k novému zajištění peněžních prostředků získaných vypořádáním závazků z hypotečních zástavních listů. V důsledku nezákonného zásahu bylo stěžovatelce upřeno právo na spravedlivý proces a je jím zasahováno i do její sféry osobnostní a majetkové s trvalými následky. Vzhledem k tomu, že orgány činné v trestním řízení v rozporu se zásadou presumpce neviny pokračují ve vyšetřovacích úkonech i po zastavení trestního stíhání Luboše Měkoty, jde rovněž o nepřiměřený a nezákonný zásah do lidské důstojnosti stěžovatelky, která jako blízká příbuzná zemřelého v pozici jeho právního nástupce nemá prostředky a možnosti, jak obhájit jeho čest.
Ústavní soud předesílá, že v §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je uvedena zvláštní kategorie návrhů zjevně neopodstatněných. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Tato specifická a relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Za zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud považuje rovněž takovou, v níž je předestřeno tvrzení o porušení ústavním pořádkem chráněného základního práva či svobody, které již dříve Ústavní soud v obdobné ústavní stížnosti posoudil a shledal neodůvodněným. Tak tomu je i v nyní projednávané věci.
Posuzovaná ústavní stížnost, respektive v ní uplatněné argumenty, jsou obdobné námitkám již řešeným Ústavním soudem v rámci ústavních stížností stěžovatelky, které byly usneseními sp. zn. I. ÚS 2839/13 ze dne 19. 2. 2014 a sp. zn. I. ÚS 176/14 ze dne 20. 10. 2014 odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. V důsledku toho jsou obdobné i důvody, pro které nelze přisvědčit námitkám uplatněným v nyní projednávané stížnosti. Ústavní soud neshledal důvod, aby se od závěrů vyslovených v těchto usneseních odkláněl, a v podrobnostech na ně odkazuje.
Ke stěžovatelkou tvrzenému porušení vlastnického práva je třeba připomenout smysl a účel majetkových zajišťovacích institutů dle §79a a násl. trestního řádu. Jde o legitimní výluku z ochrany vlastnictví. Tato výluka je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou, jímž je nejen náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, ale i snaha v co nejvyšší míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností. Z povahy těchto institutů vyplývá, že jde o opatření dočasné, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nejde tak bez naplnění dalších podmínek o nereparovatelné zásahy do vlastnického práva zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny, které by byly v rozporu s ústavním pořádkem.
Potřebnost a odůvodněnost použitého majetkového zajišťovacího prostředku jsou orgány činné v trestním řízení povinny zkoumat v každé fázi řízení, kdy musí důkladně posoudit, zda jeho použití je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení, a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jinak ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení. Této povinnosti příslušný státní zástupce v projednávané věci dostál, když na základě žádostí stěžovatelky či z úřední povinnosti ve vztahu k majetku původně obviněného Luboše Měkoty opakovaně rozhodl o zrušení zajištění náhradní hodnoty - některých zaknihovaných cenných papírů, některých nemovitostí a peněžních prostředků na účtu u banky, a to v těch případech, kdy dospěl k závěru, že se nepotvrdilo podezření, že by tyto majetkové hodnoty mohly být výnosem z trestné činnosti. K věci tedy nepřistupoval mechanicky, ale naopak postupně zužoval rozsah zajištěných majetkových hodnot a reflektoval i trestním řádem předvídaný flexibilní charakter institutu zajištění. Jak připomněl Ústavní soud v usnesení sp. zn. II. ÚS 2048/14, v takovém přístupu se projevuje i respekt k šířeji vnímanému principu presumpce neviny, což je důležité zejména v situacích, kdy se zajišťuje majetek osoby odlišné od osoby trestně stíhané, jako tomu je v nyní projednávaném případě.
Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti zformuloval požadavky kladené na rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot dle §79a a násl. tr. řádu (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 ze dne 2. 12. 2013). Rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a 3 Litiny). Mezi základní podmínky spravedlivého procesu patří rovněž požadavek řádného odůvodnění, který dopadá jak na řízení před soudy, tak na řízení před jinými státními orgány, kterým byla svěřena rozhodovací pravomoc (srov. nález sp. zn. III. ÚS 961/09 ze dne 22. 9. 2009, N 207/54 SbNU 565).
Omezení vlastnického práva použitím majetkových zajišťovacích institutů, byť jde o omezení dočasné, musí též splňovat požadavek přiměřenosti. Pokud by k zásahu do vlastnického práva dotčené osoby docházelo po nepřiměřeně dlouhou dobu, jednalo by se o neproporcionální zásah do vlastnického práva jednotlivce zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny. Plynutím času totiž ubývá legitimita omezení základních práv ve prospěch veřejného zájmu na naplnění účelu trestního řízení a zesiluje se potřeba obnovit respekt k základním právům jednotlivce (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 689/05, N 225/39 SbNU 379).
V projednávaném případě byly shora vytyčené požadavky a kritéria naplněny. Z odůvodnění obou napadených rozhodnutí, a zejména pak z usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, vyplývají konkrétní skutečnosti, z nichž orgány činné v trestním řízení vyvodily existující podezření, že předmětné majetkové hodnoty jsou výnosem z popsané trestné činnosti, související s prodejem obchodní společnosti Mostecká uhelná, a. s. Z napadeného usnesení vrchního státního zastupitelství je rovněž patrno, že státní zástupce zvažoval i věcný a časový rozsah zajištění, neboť si byl vědom toho, že rozhodnutí o zajištění musí být přiměřené jak z hlediska jeho trvání, tak i z hlediska jeho rozsahu. Pokud po zvážení rozhodujících skutečností shledal, že předmětný ekvivalent hypotečních zástavních listů s úrokovým výnosem i veškeré zajištěné majetkové hodnoty u všech dotčených osob jsou svým rozsahem přiměřené prospěchu, který měl být získán předmětnou trestnou činností, i škodě, která jí měla být způsobena, a dobu dosavadního trvání zajištění hodnotil v kontextu předmětné trestní věci, její závažnosti, skutkové rozsáhlosti a všech okolností, které určují postup v trestním řízení, z ústavního hlediska nelze nic vytknout jeho závěru, že zajištění trvající asi 20 měsíců je s ohledem na skutkově rozsáhlou, komplikovanou a právně náročnou věc, která má i přeshraniční dosah, opatřením přiměřeným.
K požadavku proporcionality se ostatně Ústavní soud podrobně vyjádřil i v poukazovaném usnesení sp. zn. II. ÚS 2048/14, v němž dospěl k závěru, že k časovému aspektu nelze v projednávané věci přihlížet izolovaně bez zvážení dalších okolností, tj. velmi složitého a komplikovaného charakteru a závažnosti vyšetřované hospodářské trestné činnosti s přeshraničním dosahem, kterou měla být způsobena škoda ve výši několika miliard korun.
Pokud stěžovatelka na základě zásady presumpce neviny vyplývající z čl. 40 odst. 2 Listiny dovozuje, že ve vztahu k její osobě jako právní nástupkyni zemřelého Luboše Měkoty, dříve obviněného v kauze Mostecká uhelná, a. s., je postupováno nezákonně, neboť nelze rozhodnout o zabrání majetkové hodnoty, pokud nedojde k odsouzení pachatele, a to ani v případě, je-li trestní stíhání obviněného zastaveno v důsledku jeho smrti, s touto problematikou se dostatečně a ústavně konformně vypořádal stížnostní soud nejen v napadeném usnesení, ale i ve svých předchozích rozhodnutích sp. zn. 1 To 57/2013 a sp. zn. 1 To 26/2014, v nichž s ohledem na účel řízení o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty vyslovil, že i v případech, kdy obviněný zemřel, lze rozhodnout o zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty ve smyslu §101 odst. 2 tr. zákoníku. Toto jeho stanovisko aproboval Ústavní soud i v poukazovaných usneseních sp. zn. I. ÚS 3783/13 a II. ÚS 2048/14.
Ústavní soud tedy neshledal, že by napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do tvrzených ústavně zaručených práv stěžovatelky. Postupoval proto podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2015
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu