ECLI:CZ:US:2015:2.US.916.14.1
sp. zn. II. ÚS 916/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Jaromíra Vániše, zastoupeného Mgr. Martinem Červinkou, advokátem AK se sídlem Čechova 396, Česká Třebová, proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Územního odboru Pardubice, Oddělení hospodářské kriminality SKPV, Pardubice ze dne 23. října 2013 č. j. KRPE-58395-41/TČ-2012-170681 a proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17. prosince 2013 č. j. 22 Nt 3607/2013-18, za účasti 1) Okresního soudu v Pardubicích a 2) Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Územního odboru Pardubice, Oddělení hospodářské kriminality služby kriminální policie a vyšetřování jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. března 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 14 odst. 3 písm. g) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud zjistil, že usnesením policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, Územního odboru Pardubice, Oddělení hospodářské kriminality služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 23. října 2013 č. j. KRPE-58395-41/TČ-2012-170681 byla podezřelému (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") uložena pořádková pokuta ve smyslu ustanovení §66 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, ve výši 20.000,- Kč, za jednání spočívající v tom, že se dne 15. října 2013 v 9:00 hodin nedostavil k úkonu podání vysvětlení. Komisař Policie České republiky usnesení odůvodnil tím, že policejní orgán v dané věci učinil opakovanou výzvu k podání vysvětlení. Předvolání k výslechu na den 11. června 2013 bylo podezřelému doručeno včas (včetně datové schránky dne 22. května 2013), ale z úkonu se písemně omluvil s tím, že místo toho předkládá písemné vyjádření. Dále byla učiněna řada úkonů směřujících k zajištění přítomnosti podezřelého při podání vysvětlení, jak je popsáno v úředním záznamu ze dne 11. září 2013. Předvolání k podání vysvětlení na den 15. října 2013 bylo zasláno do jeho aktivní datové schránky. Vzhledem k tomu, že se podezřelý do datové schránky nepřihlásil, bylo předvolání doručeno právní fikcí do datové schránky advokáta dne 11. října 2013. Podezřelý se k podání vysvětlení nedostavil, dne 15. října 2013 bylo vyhlášeno celostátní pátrání a dne 23. října 2013 byl podezřelý k úkonu předveden. Jednání podezřelého bylo posouzeno jako účelové s cílem ztěžovat probíhající trestní řízení. Výše pořádkové pokuty byla stanovena s ohledem na majetek větší hodnoty ve vlastnictví podezřelého, který je v usnesení policejního orgánu popsán. Proti uvedenému usnesení podal stěžovatel stížnost.
Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17. prosince 2013 č. j. 22 Nt 3607/2013-18 byla stížnost podezřelého JUDr. Jaromíra Vániše podle ust. §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že proti výše uvedenému usnesení policejního orgánu podal stížnost, ve které namítal, že o předvolání se dozvěděl teprve dne 15. října 2013 ve 14:56 hodin, kdy se do předmětné datové schránky přihlásil, tudíž o konání úkonu nevěděl, a nemohl tak naplnit podmínky pro uložení pořádkové pokuty ve smyslu ustanovení §66 odst. 1 trestního řádu. Navíc stěžovatel namítal, že doručení předvolání k podání vysvětlení nebylo řádné i z toho důvodu, že toto bylo učiněno do datové schránky, kterou stěžovatel používá v souvislosti s výkonem advokacie, přičemž požadované podání vysvětlení s tímto nikterak nesouviselo, a nebylo tak možné dovodit, že by mu předvolání k úkonu bylo doručeno procesně účinným způsobem. Okresní soud v Pardubicích stížnost stěžovatele zamítl.
S rozhodnutím okresního soudu, kterým byla stížnost stěžovatele zamítnuta, stěžovatel nesouhlasí a namítá, že jako osoba práva znalá, nemohl předpokládat, že by mu do jeho datové schránky advokáta mohly být zjevně contra legem doručovány písemnosti, které s výkonem advokacie nijak nesouvisejí. Uvedené písemnosti se týkají výlučně stěžovatele jako soukromé osoby, což je v rozporu s hmotným právem i s judikaturou, neboť z dikce ustanovení §66 odst. 1 trestního řádu vyplývá, že podmínkou uložení pořádkové pokuty je úmyslné jednání (v uvedeném ustanovení se o nedbalosti nehovoří), když zde je třeba analogicky aplikovat ustanovení §13 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož k trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti (k tomu viz nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/04, N 180/35 SbNU 391, dostupný na http://nalus.usoud.cz/, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná), v němž se uvádí, že pořádkové pokuty jsou sankcí za deliktní jednání. Jsou stanoveny zákonem a zamýšleny jako preventivní a současně represivní opatření veřejné moci. Mohou být přitom vydávány na základě volného uvážení, takže není vyloučen ani diskriminační efekt jejich ukládání vůči různým subjektům. Jsou tudíž zpravidla rozhodnutím o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, a jednak dle rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zveřejněného ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod sp. zn. Rt 52/1993 platí, že podle §62 odst. 4 trestního řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2001 - poznámka Ústavního soudu) platí fikce doručení písemnosti. Jestliže obsahem písemnosti bylo předvolání svědka k hlavnímu líčení a předvolaný písemnost neobdržel a ani nebyl uvědoměn o uložení zásilky, nelze z uvedené fikce dovozovat, že neuposlechl daného příkazu a uložit mu pořádkovou pokutu podle §66 odst. 1 trestního řádu.
Stěžovatel namítá porušení svého práva na spravedlivý proces, práva na řádné projednání věci před soudem, porušení práva na ochranu majetku, porušení zásady nulla poena sine lege, jakož i porušení práva na ochranu před nezákonným donucením ze strany represivních složek státu. Stěžovatel poukazuje na to, že ani Okresní soud v Pardubicích mu rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nezaslal do datové schránky tak, jak učinil policejní orgán v případě předvolání k podání vysvětlení na den 15. října 2013, nýbrž doporučenou zásilkou do vlastních rukou zaslanou na adresu bydliště stěžovatele, čímž soud svým vlastním postupem nevědomky potvrdil důvodnost podané stížnosti proti usnesení o uložení pořádkové pokuty pro vady spočívající v nesprávném postupu policejního orgánu při doručování a pro nedostatek zavinění na straně stěžovatele.
III.
Ústavní soud není součástí soudní soustavy (čl. 91 Ústavy České republiky, dále jen "Ústava") a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci. Do rozhodovací činnosti těchto orgánů je v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
V ústavní stížnosti stěžovatel napadá vadný způsob doručování předvolání k výslechu, který policejní orgán zvolil, a následně i nezákonné uložení pořádkové pokuty policejním orgánem.
V usnesení sp. zn. II. ÚS 3592/12 Ústavní soud konstatoval, že pro úvahy o uložení pořádkové pokuty dle §66 odst. 1 trestního řádu Ústavní soud i soudy obecné, zejména Nejvyšší soud jakožto orgán, povolaný ke sjednocování judikatury, stanovily již v minulosti řadu faktorů zejména 1) neuposlechnutí musí být dostatečně bezpečně zjištěno, neboť i při ukládání této procesní sankce je třeba dbát na soulad závěrů právních s prokázanými závěry skutkovými (viz nález Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2001 sp. zn. III. ÚS 766/2000, N 94/22 SbNU 311), 2) pokutu lze uložit pouze subjektu, který byl řádně vyzván a zároveň měl oprávnění s požadovanými informacemi nakládat (viz nález Ústavního soudu ze dne 9. 9. 1999 sp. zn. IV. ÚS 13/99, N 120/15 SbNU 151), 3) trestní řízení je již alespoň ve fázi přípravného řízení (viz nález Ústavního soudu ze dne 1. 10. 1998 sp. zn. III. ÚS 87/98, N 110/12 SbNU 113), 4) k uložení pokuty dojde do roka od skutečnosti, která jej opravňuje (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1996 sp. zn. 2 Tzn 90/96, publ. pod č. 13/97 na s. 73 Sb.NS 3/97). Uvedené lze vztáhnout i na nyní projednávanou věc.
Okresní soud v Pardubicích v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na to, že podezřelý datovou schránku, která je aktivní, užívá, a k doručení předchozí písemnosti došlo úspěšně. Není-li u zprávy doručení fikcí zakázáno a uživatel se do datové schránky do 10 dnů od dodání zprávy nepřihlásí, je zpráva považována za doručenou 10. dnem od dodání (§64 odst. 4 trestního řádu, §17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů) se všemi právy a důsledky, které z toho plynou. Ze závažných důvodů na straně adresáta, které způsobily, že si adresát zprávu vyzvednout nemohl (prokazatelná nemoc, pobyt mimo Českou republiku apod.), je možné domáhat se neúčinnosti doručení fikcí, avšak v daném případě podezřelý takový důvod stížnosti neuvádí. V této souvislosti okresní soud odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 92/01 (N 115/28 SbNU 9), podle kterého v případě náhradního doručování je konstruována právní fikce, že účinky doručení písemnosti nastanou po uplynutí stanovené doby ex lege i vůči tomu, kdo písemnost fakticky nepřevzal. Právní fikce musí respektovat všechny náležitosti, které s ní zákon spojuje. Nejsou-li všechny právní náležitosti splněny, není soud oprávněn naplnění fikce konstatovat.
Vzhledem k tomu, že podmínky doručení fikcí byly splněny, považoval i okresní soud zprávu za řádně doručenou ke dni 11. října 2013. Podezřelý datovou schránku užívá, je na něj registrována a byl zároveň adresátem předvolání. Okresní soud proto uzavřel, že předvolání bylo podezřelému doručeno řádně před konáním úkonu, k němuž se nedostavil, přičemž své právo odmítnout podat vysvětlení mohl při úkonu za splnění dalších zákonných podmínek využít. Okresní soud rovněž poukázal na to, že podezřelému nic nebránilo v tom, aby ještě dne 15. října 2013 policejního komisaře kontaktoval s omluvou, že se k úkonu nedostavil, neboť skutečnost, že se do aktivní schránky delší dobu nepřihlásil, svědčí o přinejmenším nedbalém postupu podezřelého, kterému, jako osobě práva znalé, je známo, že mu do datové schránky mohou být doručovány důležité písemnosti jako např. předvolání k podání vysvětlení. Uvedeným závěrům okresního soudu nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
Ustanovení §62 odst. 1 věty prvé a druhé trestního řádu stanoví, že nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje ji orgán činný v trestním řízení do datové schránky. Není-li možné doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji orgán činný v trestním řízení sám nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb a v případě, že by takové doručení nebylo úspěšné, i prostřednictvím orgánu obce.
Stanoví-li zákonodárce pořadí způsobů, jakými mají být písemnosti doručovány, a preferuje přitom způsob doručování do datových schránek, činí tak z takových důvodů (např. hospodárnost, rychlost řízení), jež v daných souvislostech nemají žádnou ústavněprávní relevanci.
Pokud stěžovatel opírá svůj návrh na zrušení napadených rozhodnutí o zásah do jeho základních práv, který měl být založen již samotným uložením pokuty, nemůže mu Ústavní soud přisvědčit. Ačkoli stěžovatel uplatňuje námitky proti způsobu doručování, není možno jimi omluvit jeho nedbalost při jednání se státními orgány. Přednostní doručování do datových schránek je stanoveno právním řádem pro většinu procesních předpisů, čemuž odpovídá i nutnost pravidelně kontrolovat datové schránky subjekty, jimž byly zřízeny. V zájmu zachování fungování úředního styku je tedy třeba trvat na tom, aby tyto subjekty vynakládaly dostatečnou obezřetnost při jejich užívání. Nelze tak vytknout nikomu jinému, než stěžovateli samotnému, že nevyvinul úsilí alespoň postačující k tomu, aby všechny zprávy, které přicházejí do datové schránky, byly včas vypořádány.
Pokud tedy jde o námitky stěžovatele ohledně vadného doručení předvolání k výslechu a následně nezákonného uložení pořádkové pokuty, Ústavní soud uzavírá, že žádné z nastíněných kritérií pochybení na straně policejního orgánu neshledal. Námitky stěžovatele jsou čistě účelové a nemohou zpochybnit ústavnost napadených rozhodnutí.
Odkazy stěžovatele na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ÚS 636/05 a sp. zn. II. ÚS 642/04 shledal Ústavní soud nepřípadnými.
Ústavní soud ověřil, že postup ve věci jednajících orgánů byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci těchto orgánů, tak jak je rozvedena v jejich rozhodnutích vydaných v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jejich úvahy neshledal Ústavní soud nikterak nepřiměřenými či extrémními.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. března 2015
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu