ECLI:CZ:US:2015:3.US.1083.15.1
sp. zn. III. ÚS 1083/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., t.č. Věznice Jiřice, P.O.BOX 8, Lysá nad Labem, zastoupeného Mgr. Evou Zhřívalovou, advokátkou se sídlem nám. Arnošta z Pardubic 11, Český Brod, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. 8 T 197/2014, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 10 To 48/2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrh stěžovatele doručený Ústavnímu soudu dne 13. 4. 2015 trpěl formálními vadami. Stěžovatel především nebyl zastoupen advokátem a k jeho návrhu nebyly připojeny kopie napadených rozhodnutí. Ústavní soud stěžovatele výzvou ze dne 27. 4. 2015 poučil o nutných náležitostech podání a vyzval ho k odstranění vad. Plná moc advokátky k zastupování před Ústavním soudem byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. 6. 2015. Následně Ústavní soud advokátku stěžovatele dne 15. 6. 2015 vyzval k doplnění ústavní stížnosti. Advokátka stěžovatele dne 22. 6. 2015 požádala Ústavní soud o prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti a této žádosti Ústavní soud vyhověl.
Dne 9. 7. 2015 bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění ústavní stížnosti, ze kterého vyplývá, že ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. 8 T 197/2014, a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 10 To 48/2015.
Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. 1. 2015, sp. zn. 8 T 197/2014, uznán vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), a přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle §326 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, za což byl odsouzen podle §325 odst. 1 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému a nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které však bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 10 To 48/2015, zamítnuto podle §256 trestního řádu jako nedůvodné.
II.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Kontrolou v aplikaci infoSoud (www.justice.cz) bylo zjištěno, že ve věci stěžovatele doposud nebylo rozhodnuto Nejvyšším soudem. Tuto skutečnost následně dne 21. 7. 2015 Ústavní soud ověřil také telefonicky u pracovnice oddělení trestních věcí Okresního soudu v Jičíně. Bylo zjištěno, že stěžovatel ve věci sice podal dovolání, nicméně o tomto dovolání prozatím nebylo Nejvyšším soudem rozhodnuto.
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud byly před jejím podáním vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon účastníku řízení k ochraně jeho práva poskytuje. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud ve svém stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikovaném pod č. 40/2014 Sb., vyslovil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání. To platí i pro situaci, kdy bylo dovolání sice podáno, ale nebylo o něm doposud rozhodnuto (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 65/15 ze dne 12. 2. 2015, všechna rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích (zde o dovolání) je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které na tomto základě otevřené řízení skýtá, případně i řízení, které má být vedeno posléze, vydá-li dovolací soud rozhodnutí kasační a věc vrátil nižší soudní instanci. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno; ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat, přičemž v řízení, jež probíhá, je splnění tohoto požadavku přirozeně nemožné (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3394/10 ze dne 14. 2. 2011 a usnesení sp. zn. III. ÚS 2776/10 ze dne 26. 10. 2010).
Ústavní soud nemůže rozhodnout dříve než Nejvyšší soud na straně jedné, na straně druhé by však ani nebylo rozumné, aby o souběžně podané ústavní stížnosti dále vedl řízení a sledoval, kdy Nejvyšší soud rozhodne. Nelze totiž vyloučit, že Nejvyšší soud stěžovateli vyhoví, a proto by se nynější ústavní stížnost mohla stát bezpředmětnou (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 3731/12 ze dne 3. 6. 2013). Výše zaznamenaný princip subsidiarity přezkumu se tedy prosazuje i zde a jeho uplatnění vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno i dovolací řízení, je návrhem předčasným, který je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, a musí být podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnut (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 50/13 ze dne 28. 2. 2013).
Jako vhodné se jeví doplnit, že dostupnost ústavní stížnosti stěžovateli tím není dotčena. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje. Pakliže by jeho dovolání Nejvyšší soud nevyhověl a stěžovatel by měl i nadále za to, že v pravomocně skončeném řízení byla porušena jeho ústavně zaručená práva, nebrání mu toto rozhodnutí Ústavního soudu v podání nové ústavní stížnosti ve lhůtě k tomu stanovené zákonem (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 3407/11 ze dne 5. 12. 2011).
Z vyložených důvodů nezbylo než ústavní stížnost pro nepřípustnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. července 2015
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu