ECLI:CZ:US:2015:4.US.3175.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3175/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce Vladimíra Sládečka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky K. V. zastoupené JUDr. Milanem Čichoněm, advokátem se sídlem v Ostravě-Porubě, Hlavní třída 1196, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 8. 2015, č. j. 13 Co 153/2015-300, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stížností došlou dne 27. 10. 2015, splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka (matka nezletilých dětí) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
Okresní soud v Ostravě vydal dne 16. 1. 2015 rozsudek č. j. 0 P 1147/2009-246 a zamítl návrh otce na snížení výživného pro dvě jeho nezletilé dcery, které byly rozsudkem ze dne 20. 7. 2010 svěřeny do střídavé péče obou rodičů (s intervalem střídání po jednom týdnu).
Krajský soud v Ostravě rozhodl k odvolání otce stížností napadeným rozsudkem tak, že změnil rozsudek nalézacího soudu a výživné stanovené matce rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2010, čj. P 1147/2009-64, pro obě nezletilé dcery ve výši 100 Kč měsíčně, zvýšil s účinností od 1. 9. 2014 na 1 000 Kč měsíčně; výživné stanovené otci shora citovaným rozsudkem pro starší nezletilou dceru v částce 5 100 Kč a mladší dceru 4 900 Kč měsíčně s účinností od 3. 11. 2011 snížil na částku 4 500 Kč, resp. 4 000 Kč měsíčně, od 1. 2. 2012 na částku 3000 Kč, resp. 2 500 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9 2012 na částku 3 000 Kč měsíčně pro mladší dceru.
Odvolací soud na rozdíl od soudu nalézacího uzavřel, že k poklesu příjmu otce od poslední úpravy výživného nedošlo zcela jeho zaviněním, a tudíž je třeba na tuto změnu reagovat; stejně jako na skutečnost, že otci dne 25. 2. 2011 přibyla další zákonná vyživovací povinnost. Matce zvýšil výživné především s ohledem na větší odůvodněné potřeby dětí a zdůraznil, že v případě nezletilých dcer stěžovatelky je upravena střídavá péče, tudíž výživné ve finanční podobě má sloužit druhému rodiči k úhradě potřeb dětí po dobu poloviny měsíce, přičemž ve zbývajícím rozsahu musí svoji povinnost vyvážit vlastním plněním.
Uvedené rozhodnutí stěžovatelka napadla touto ústavní stížností, v níž uvádí, že bylo porušeno její právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na nerušený rodinný život podle čl. 10 odst. 2 Listiny.
Stěžovatelka je toho názoru, že rozsudek odvolacího soudu je stižen vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); rozhodnutí krajského soudu není především řádně odůvodněno. Ústavní soud (viz jeho nález ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. I. ÚS 60/01) již judikoval, že z hlediska stanoveného postupu je požadavek řádného a vyčerpávajícího odůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci jednou ze základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí - jde o jeden z principů přestavujících součást práva na řádný proces.
Skutková zjištění uvedená v rozsudku Krajského soudu v Ostravě nemají dále podle stěžovatelky oporu v provedených důkazech. Odvolací soud rozhodl zjevně na základě neúplných a nedostatečně zjištěných skutečností, které ale mají pro stěžovatelku zásadní právní následky a vedly k porušení jejího práva na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života. Stěžovatelka je přesvědčena, že krajský soud chybně vyhodnotil zásadu potencionality příjmů otce, a to zejména ve světle skutečností, že otec nikde nepracuje a výživné je tak nucena matka vymáhat exekuční cestou. Odvolací soud neprovedl řádně důkazy týkající se ukončení pracovního poměru otce a blíže nezkoumal důvody, které brání otci ve výkonu řádného povolání, tedy i v dosažení pravidelných příjmů nutných k hrazení stanoveného výživného. Bylo na obecném soudu, aby provedl i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, což se nestalo. Vzhledem k tomu, že nebyl objektivně zjištěn stav věci, je stěžovatelka toho názoru, že z hlediska práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny vznikla v daném případě důkazní mezera, která je protiústavní (viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 299/06).
Hlavním úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti a ústavněprávních principů; není součástí soustavy obecných a není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, což stěžovatelka zjevně neakceptuje (ač ve stížnosti uvádí opak). Důvodem k zásahu Ústavního soudu je až stav, kdy právní závěry přijaté soudy jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu, a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu. Až tehdy lze mít za to, že bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému, neboť závěry obecných soudů ignorují předvídatelné judikatorní standardy a zakládají stav nepřípustné svévole, resp. libovůle. Takové pochybení však obecnému soudu podle závěru Ústavního soudu v nyní posuzovaném případě vytknout nelze.
V řízení vyvolaném předmětnou stížností zůstává většina argumentů stěžovatelky v rovině polemiky neúspěšného a nespokojeného účastníka řízení se skutkovými a právními závěry odvolacího soudu; namítá zejména, že tento soud špatně vyhodnotil důkazy a posoudil chybně po právní stránce možnosti a schopnosti obou rodičů přispívat na výživu jejich dcer v intencích ustanovení §913 obč. zák.
Hodnocení možností a schopností rodičů, jejichž vyživovací povinnost k jejich dětem trvá, jakož i odůvodněných potřeb oprávněných dětí, je ve věcech určení výživného výlučně na obecných soudech. Odvolací soud v tomto případě provedené důkazy řádně zhodnotil, vzal v úvahu možnosti a schopnosti obou rodičů, odůvodněné potřeby nezletilých dětí a své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnil (i když ne podle představ stěžovatelky). Z rozhodnutí jednoznačně vyplývá, alespoň pro Ústavní soud, proč odvolací soud rozhodl tak, jak rozhodl: zaprvé jsou to objektivně zhoršené poměry otce a skutečnost, že mu přibyla další vyživovací povinnost; zadruhé poměry matky odůvodňující platit výživné vyšší než pouhých 100 Kč měsíčně; zatřetí odůvodněné potřeby dětí, které jsou od poslední úpravy nepochybně vyšší, a zejména odvolací soud akcentuje skutečnost, že děti jsou na základě pravomocného rozhodnutí ve střídavé péči obou rodičů, takže vyživovací povinnost k nim je plněna především naturálně a fakticky. V této souvislosti podotýká Ústavní soud i to, že soudní praxe není dosud zcela jednotná v tom, zda vůbec mají opatrovnické soudy výživné určovat ("vyměřovat"), pokud děti svěří do střídavé péče, rodiče se tak o ně mají podle výroku rozhodnutí starat rovnoměrně a plnit vyživovací povinnost výlučně jako tzv. rezidentní rodiče, tedy pouze naturálně, nikoliv pravidelnou platbou k rukám druhého rodiče.
Protože se ze strany odvolacího soudu nejednalo o excesivní postup, který by znamenal porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky a měl vést Ústavní soud k mimořádnému zásahu do jeho rozhodovací činnosti, byla stížnost jako zjevně neopodstatněná mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2015
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu