ECLI:CZ:US:2015:4.US.3887.14.1
sp. zn. IV. ÚS 3887/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti Jiřinky Flekové, zastoupené Mgr. Michalem Zbožínkem, advokátem se sídlem Sokolská 7, Olomouc, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 0 Nt 2549/2014 ze dne 7. 10. 2014 a proti postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje, Odboru hospodářské kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, při domovní prohlídce na jeho základě realizované a zajištění věcí při této prohlídce, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhala se stěžovatelka zrušení příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 0 Nt 2549/2014 ze dne 7. 10. 2014 a dále deklarace, že domovní prohlídkou v obydlí stěžovatelky a odnětím věcí, specifikovaných v protokolu o jejím provedení č. j. KRPM-131591-7/TČ-2014-140080 ze dne 10. 10. 2014, Policie České republiky zasáhla do jejích základních práv, zakotvených v čl. 11 a čl. 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, v návaznosti na což stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud přikázal Policii České republiky obnovit stav před porušením a vydat jí věci zajištěné při domovní prohlídce.
Výše označeným příkazem Okresního soudu v Olomouci byla nařízena, mimo jiné, domovní prohlídka rodinného domu, nacházejícího se na adrese X, jež je ve vlastnictví Pavla Fleka st. a Danuše Flekové. Na základě tohoto příkazu provedla Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, Odbor hospodářské kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, ve dne 10. 10. 2014 prohlídku uvedené nemovitosti.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že příkaz k domovní prohlídce není náležitě, ve smyslu závěrů vyslovených v rozhodnutích Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 287/96, sp. zn. II. ÚS 362/06 a sp. zn. I. ÚS 536/06, odůvodněn. Obsahuje pouze informaci o zahájení úkonů v trestním řízení a popis údajného mechanismu dispozice s penězi pocházejícími z trestné činnosti třetími osobami. Není z něj patrné, jak soud dospěl k závěru, že hledané listiny a další věci důležité pro trestní řízení se mají nacházet právě v prostorách, v nichž byla nařízena domovní prohlídka. Dle přesvědčení stěžovatelky nemůže obstát pouhý odkaz na operativní činnost policejního orgánu bez jakékoliv její bližší konkretizace. Rovněž odůvodnění neodkladnosti úkonu zůstalo ve zcela obecné rovině, v důsledku čehož se napadený příkaz stěžovatelce jevil jako nepřezkoumatelný. Stěžovatelka dále upozornila na skutečnost, že v předmětném příkazu není nikde zmíněna, zejména se v něm neuvádí, že by domovní prohlídka měla být prováděna v prostorách užívaných stěžovatelkou k bydlení. Tato vada vyvolala nezákonnost a neústavnost dané prohlídky, neboť policejní orgán, aniž by ho k tomu opravňoval příkaz ze strany soudu, přistoupil k provedení domovní prohlídky v obydlí stěžovatelky a odebral z něj věci v jejím vlastnictví. Takto postupoval, přestože mu minimálně z centrální evidence obyvatel, případně i z údajné operativní činnosti muselo být známo, že předmětnou nemovitost užívá také stěžovatelka. Před provedením domovní prohlídky navíc stěžovatelka policejnímu orgánu sdělila, že obývá celé přízemí domu a její syn (Pavel Flek st.) druhé nadzemní podlaží, což odpovídalo i situačnímu řešení domu. Uplatněnou argumentaci stěžovatelka na závěr podpořila odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2227/12.
Po zvážení stížnostních námitek i obsahu přiložených listin dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak bylo opakovaně Ústavním soudem vyloženo, je jeho pravomoc vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky nemožnosti nápravy jiným způsobem. Nutno poznamenat, že domovní prohlídka je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a její procesní použitelnost, jakožto i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů. Ústavní soud přistupuje k zásahu v případě domovní prohlídky jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. Nic takového v posuzované věci zjištěno ovšem nebylo.
Stran námitek stěžovatelky směřujících do odůvodnění příkazu k domovní prohlídce, Ústavní soud poukazuje na poměrnou stručnost ustanovení §83 a násl. trestního řádu, který stanoví pro tento úkon písemnou formu, ovšem co do obsahových náležitostí, vyjma toho, že příkaz musí být odůvodněn, žádné požadavky nevymezuje. Rozsah odůvodnění se tedy dovozuje především z judikatury [např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 362/06 ze dne 1. 11. 2006 (N 200/43 SbNU 239)], v souladu s níž musí obecný soud své rozhodovací důvody v odůvodnění příkazu k domovní prohlídce dostatečně a zřetelně vyložit, přičemž nepostačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněny. Na druhou stranu však, zejména dochází-li k domovním prohlídkám v počátcích prověřování trestní věci za hrozícího prodlení jako k neopakovatelným a neodkladným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost odůvodnění uvedených příkazů přemrštěné nároky (k tomu srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3001/09 ze dne 26. 3. 2010, usnesení sp. zn. III. ÚS 1033/07 ze dne 13. 12. 2007, nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 455/13 ze dne 11. 9. 2013, vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).
V projednávané věci je příkaz k domovní prohlídce odůvodněn v souladu s ústavními požadavky na něj kladenými. Zastává-li stěžovatelka opačný názor, nelze jí přisvědčit. Ze samotného požadavku odůvodněnosti příkazu není totiž možné dovozovat nutnost podrobného výčtu jednotlivých poznatků, jež policejní orgán, potažmo soud vedou k přesvědčení o nezbytnosti provedení prohlídky. Sdělení takových poznatků, popř. jejich zdroje podezřelým osobám, by mohlo zmařit další prověřování. Z hlediska proporcionality mezi požadavkem ochrany práv občanů v trestním řízení a požadavkem účinného boje s kriminalitou lze mít za dostačující, je-li v dané fázi řízení s podrobnějšími důvody prohlídky konkrétního obydlí či prostor seznámen soud, zatímco samotný příkaz k domovní prohlídce může obsahovat toliko shrnutí podstaty podezření na páchání konkrétní trestné činnosti a z něj vyplývající smysl prohlídky.
V daném směru napadený příkaz k domovní prohlídce obstojí, neboť se v něm uvádí, že byl vydán ve věci podezření Pavla Fleka st., Pavla Fleka ml., Petra Fleka a dalších osob ze spáchání zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, 3 písm. a), b), 4 písm. b), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kterého se jmenovaní dopustili, stručně shrnuto, tím, že v rámci organizované skupiny v období od roku 2012 do října 2014 prostřednictvím ovládaných společností vyváděli výnosy z trestné činnosti daňového charakteru (v příkazu blíže specifikované), které následně užili pro vlastní potřebu či na financování páchané daňové trestné činnosti. Tímto způsobem dosáhli neoprávněného majetkového prospěchu ve výši nejméně 45 mil. Kč. Z šetření policejního orgánu pak vyplynulo, že s vysokou pravděpodobností se v označeném rodinném domě, ve kterém pobývá a který také vlastní podezřelý Pavel Flek st., nachází důkazní materiál důležitý pro trestní řízení, zejména finanční prostředky, listiny a dokumenty prokazující předmětnou trestnou činnost, včetně dokladů popisujících toky finančních prostředků získaných nelegálním způsobem, jejich uložení, použití a rozdělení mezi podezřelé.
Jako nedůvodnou hodnotí Ústavní soud rovněž námitku stěžovatelky týkající se nedostatku "adresnosti" příkazu k domovní prohlídce ve vztahu k jejímu obydlí a tedy nezákonnosti samotné prohlídky. Je přirozenou věcí, že rodinný dům může obývat více osob, a různé jeho části mohou být užívány různým způsobem, nicméně Ústavní soud nepovažuje za možné po orgánech v trestním řízení vyžadovat vyhotovení přesného a vyčerpávajícího seznamu uživatelů nemovitosti v příkazu k domovní prohlídce. To zejména pak, když se jedná o příslušníky jedné rodiny, vzhledem k čemuž je nasnadě, že věci důležité pro trestní řízení se snadno mohou nacházet, respektive být ukryty, i v místnostech, které třebas ve větší míře slouží jinému členu rodiny, než je právě podezřelý (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 3279/13 ze dne 15. 5. 2014).
Nad tento - rozhodný - argumentační rámec dlužno poznamenat, že v nyní posuzovaném případě byly všechny věci odňaté při sporované domovní prohlídce nalezeny v tzv. technické místnosti domu, která, soudě již podle názvu, sloužila potřebám všech obyvatel domu (včetně podezřelého Pavla Fleka st.), nikoliv výlučně jen stěžovatelky.
Pokud jde o stěžovatelkou uváděný nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2227/12 ze dne 14. 11. 2012, v tehdejší věci nebyl předmětem ústavní stížnosti samotný příkaz k prohlídce, nýbrž její provedení nad jeho rámec, kdy někdejší příkaz zmocňoval k domovní prohlídce výhradně v obydlí jediné osoby, vůči které se trestní řízení vedlo, a tato osoba nadto ani neměla vztah k tehdejší nemovitosti jako celku (nebyla jejím vlastníkem či spoluvlastníkem, jako je tomu ve věci nynější). Ve věci sp. zn. IV. ÚS 2227/12 byly navíc zároveň dány další skutečnosti svědčící o chybném postupu orgánů činných v trestním řízení, zejména nebyl proveden předchozí výslech, ačkoliv podmínky pro upuštění od jeho provedení nebyly dány. Poukaz stěžovatelky na tento nález tak Ústavní soud nepovažuje za přiléhavý.
K námitce stěžovatelky, že provedená domovní prohlídka nemohla být pojímána za neodkladný úkon, připomíná Ústavní soud svoji ustálenou judikaturu, dle níž neodkladnost tohoto úkonu musí být z odůvodnění příkazu, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, především seznatelná [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 1780/07 ze dne 25. 8. 2008 (N 147/50 SbNU 297)]. Důvody neodkladnosti, spočívající zejména v nebezpečí úkrytu či zničení důkazů významných z hlediska prověřované trestní věci, přitom napadený příkaz, byť ve stručnosti, obsahuje (stejně jako i návrh státního zástupce na jeho vydání a protokol o provedení domovní prohlídky); tyto důvody jsou nadto z okolností případu zřejmé (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1578/07 ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. IV. ÚS 349/09 ze dne 9. 6. 2009, nebo sp. zn. IV. ÚS 3414/12 ze dne 15. 1. 2013).
Lze tedy souhrnně konstatovat, že Ústavní soud neshledal v postupu obecného soudu při vydání příkazu k dotčené domovní prohlídce, jakož i v navazujícím postupu orgánů činných v trestním řízení, žádné hmotněprávní nebo procesní excesy dosahující ústavněprávní roviny, které by svědčily o porušení tvrzených základních práv stěžovatelky.
S ohledem na výše uvedené proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2015
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu