ECLI:CZ:US:2016:1.US.1671.16.1
sp. zn. I. ÚS 1671/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Davida Šedka, zastoupeného Mgr. Ing. Zdeňkem Stanovským, advokátem se sídlem v Praze, Na hutích 661/9, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 sp. zn. 1 ZT 211/2016 ze dne 9. května 2016 a usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Hl. m. Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor vyšetřování dopravních nehod č. j. KRPA-513155-30/TČ-2015-000005-410 ze dne 12. dubna 2016, za účasti Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 a Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Hl. m. Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor vyšetřování dopravních nehod jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Výše uvedeným usnesením policejního orgánu bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele jako obviněného ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky, jehož se měl dopustit stručně řečeno tím, že po předchozí konzumaci alkoholu nezvládl řízení vlastního vozu a narazil do vyvýšeného středového ostrůvku a dvou zaparkovaných vozidel. Tím měl stěžovatel způsobit škodu na cizím majetku ve výši 249 700 Kč. Z místa nehody utekl, následně byl hlídkou policie nalezen opodál. Orientační dechová zkouška byla provedena s výsledkem 2,11 promile, po převozu do nemocnice se stěžovatel odmítl podrobit vyšetření a odběru krve či moči.
2. Stížnost proti usnesení policejního orgánu zamítla státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2. Postup policie shledala v zásadě správným, dosavadním šetřením policie dostatečně zjistila, že stěžovatel řídil automobil po požití alkoholu, nebyl schopen jej bezpečně ovládat a způsobil nehodu se škodou na cizím majetku. Státní zástupkyně přisvědčila některým výtkám stěžovatele: usnesení policejního orgánu neobsahuje jeho právní úvahy. Dále státní zástupkyně označila i další vady tohoto usnesení (spisový materiál není dostatečným podkladem pro rozhodnutí ve věci, chybně založený kalibrační protokol, nepřesně vymezený popis skutku). Přes uvedené vady, jejichž odstranění uložila, státní zástupkyně dospěla k závěru, že napadené usnesení jako celek obstojí. Dostatečně popisuje skutkové okolnosti, které podporují tvrzení policie o spáchání skutku ze strany stěžovatele. Závěry jsou doloženy i svědeckými výpověďmi, je tak víc než pravděpodobné, že stěžovatel vozidlo řídil a způsobil nehodu. Jiná možná verze skutkového děje zjištěna nebyla, stěžovatel sám ji nenabídl. O svých právech byl stěžovatel informován.
3. Proti výše uvedeným usnesením stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení řady jeho práv zaručených Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení stěžovatel spatřoval v tom, že v usnesení o zahájení trestního stíhání chybí popis skutečností, které by podporovaly tvrzení policejního orgánu o spáchaném skutku. Stejně tak chybí i důkazy prokazující tyto skutečnosti, jakož i úvahy o hodnocení důkazů a úvahy právní. Nedostatek odůvodnění znemožňuje stěžovateli řádně se bránit opravnými prostředky, hájit se v trestním řízení, vyjadřovat se a navrhovat důkazy. V usnesení policejního orgánu stěžovatel spatřuje svévolné jednání, což platí i pro rozhodnutí státní zástupkyně, která tyto vady neodstranila.
4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, ale zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
5. Již dříve Ústavní soud uvedl, že zásah do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení považuje za nežádoucí a nepřípustný (s výjimkou zcela mimořádné situace). Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení trestního je tedy nutno vykládat přísně zdrženlivým způsobem. Důvodnost obvinění vyřčeného v usnesení o zahájení trestního stíhání je předmětem celého trestního řízení a Ústavnímu soudu tak nepřísluší přezkoumávat toto rozhodnutí po věcné stránce [usnesení sp. zn. III. ÚS 554/03 ze dne 5. 2. 2004 (U 4/32 SbNU 467)].
6. Předmětem přezkumu mohou být pouze rozhodnutí vydaná ke stížnosti do usnesení o zahájení trestního stíhání. Státní zastupitelství musí své rozhodovací důvody vyložit tak, že z nich bude patrný rozsah provedeného přezkumu a zejména - alespoň podstatným způsobem - vysvětleno, proč materie stížnosti zůstala rozhodnutím o ní nedotčena, příp. z jakých důvodů bylo změněno napadené rozhodnutí či nahrazeno rozhodnutím vlastním. Jde o povinnost, která by - z pozice stíhaného - měla bránit překvapivým nebo dokonce obmyslným rozhodnutím veřejné moci, kterou státní zastupitelství v trestním řízení disponuje a která téměř vždy stíhaného rozličným způsobem a v různém rozsahu zatěžuje [nález sp. zn. III. ÚS 511/02 ze dne 3. 7. 2003 (N 105/30 SbNU 471)].
7. I v takovém případě však kasační zásah připadá do úvahy toliko v situaci obsahového a na první pohled zřejmého odepření spravedlnosti nalézajícího výrazu v naprosto (prima facie) nedostatečném odůvodnění rozhodnutí, jehož rozhodovací důvody jsou konstruovány obecným a povšechným způsobem (usnesení sp. zn. III. ÚS 554/03). Jde přitom o ustálený náhled soudu na tuto problematiku (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 840/14 ze dne 23. 3. 2016 a tam citovanou judikaturu).
8. V projednávané věci se stěžovatel vymezoval především proti usnesení policejního orgánu. Těmto výtkám však přisvědčila již dozorující státní zástupkyně s tím, že některé vady bude muset policejní orgán odstranit a některé vady nemají vliv na zákonnost usnesení o zahájení trestního stíhání. Zjevně tedy při výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti nejednala svévolně, podáním stěžovatele se zabývala věcně a vysvětlila důvody svého rozhodnutí. I zde přitom platí, že řízení je z hlediska ústavnosti zásadně třeba hodnotit jako celek. Usnesení státní zástupkyně stěžovatel nic nevytkl a Ústavní soud neshledal, že by bylo z hlediska ústavního pořádku nepřijatelné. Námitky proti samotným důkazům a právnímu hodnocení bude stěžovatel moci uplatnit v průběhu celého trestního řízení (usnesení sp. zn. III. ÚS 554/03).
9. Ústavní soud z výše uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu