ECLI:CZ:US:2016:1.US.3021.16.1
sp. zn. I. ÚS 3021/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Radka Hradila, t.č. Vazební věznice Ostrava, zastoupeného Mgr. Zuzanou Hradil Gawlovou, advokátkou se sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2016, č. j. 1 To 280/2016-46 a usnesení Okresního soudu v Ostravě 29. 6. 2016, č. j. 0 Nt 16092/2016-19, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Svou ústavní stížností ze dne 8. 9. 2016 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby, a to z důvodu porušení svého ústavně zaručeného práva na osobní svobodu podle čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. Stěžovatel dále poukazuje na porušení čl. 2 odst. 2 Listiny.
2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že stěžovatel byl obviněn pro trestný čin podvodu a z důvodů uvedených v §67 písm. a), písm. b) trestního řádu (tzv. útěková a koluzní vazba) vzat do vazby s tím, že se u něj vazba započítává ode dne 27. 6. 2016. Obecné soudy v napadených rozhodnutích poukazují na to, že je stěžovatel stíhán pro společensky vysoce nebezpečnou trestnou činnost, což nalézá odraz v trestní sazbě 5 až 10 let, neboť způsobená škoda měla činit cca 120 milionů Kč. Odvolací soud ve svém napadeném rozhodnutí, jímž byla zamítnuta stížnost proti rozhodnutí o uvalení vazby, poukázal na to, že z obsahu spisového materiálu se podává, že pokud by oba obvinění (stěžovatel a jeho spoluobviněný) jakožto statutární orgány družstva Unibon nepodepsali smlouvy, které jsou předmětem trestního stíhání, nemohlo by dojít k poskytnutí úvěru či poskytnutí zřízení zástavních práv. Stížnostní soud připustil, že stěžovatel z pohledu trestního zákona dosud v podstatě žil řádným životem a že má rodinu, avšak jeho rodinné vazby nejsou natolik pevné. Byt' údajně bydlí v Praze, tak minimálně polovinu doby tráví v Ostravě u matky či na chatě. Finanční situace stěžovatele i jeho spoluobviněného je podle napadených rozhodnutí taková, že jim umožňuje, aby opustili území ČR, příp. se zde skrývali, a to i se svými příbuznými. Důvod vazby tzv. koluzní soudy shledaly v tom, že přípravné řízení je v samotném počátku. Stěžovatel je podle obecných soudů inteligentní a je mu jasné, že dokazování bude vedeno k subjektivní stránce jeho počínání, k motivu, k pohnutkám, k event. vlastnímu prospěchu, apod., což právě bude dokumentováno výpověďmi řady svědků, jejichž jména jsou uvedena v napadených rozhodnutích, přičemž se bude jednat především o příbuzné obviněných a bývalé i současné spolupracovníky. S vyšší mírou pravděpodobnosti lze tedy předpokládat, že by stěžovatel i jeho spoluobviněný na tyto svědky působili s cílem se vyvinit či zmenšit rozsah svého zavinění a snažili se je ovlivnit tak, aby vypovídali v jejich prospěch, příp. aby nevypovídali vůbec. Krajský soud se zabýval i námitkami stěžovatele vůči rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a neshledal tak závažné nedostatky, které by bránily vzetí obviněných do vazby.
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti opakuje svou argumentaci z řízení před obecnými soudy a uvádí, že samo usnesení o zahájení trestního stíhání v dané trestní věci je nezákonné zejména z důvodu absence subjektivní stránky v popisu skutku. Ve výrokové části usnesení zcela absentuje uvedení jakékoliv okolnosti, která by svědčila alespoň jako indicie o vědomosti stěžovatele o tom, že úvěry nebudou řádně vráceny a že se nejedná o standardní úvěrové obchody. Pro závěr o tom, že byl spáchán trestný čin podvodu je však nutné prokázat vědomost obviněných o této skutečnosti. Okolnosti, které svědčí tomuto závěru, by měly být obsaženy přímo v usnesení o zahájení trestního stíhání, avšak v případě stěžovatele tyto nejsou uvedeny ani v odůvodnění usnesení. Adresu v Praze, kterou orgány činné v trestním řízení znají, lze dle názoru stěžovatele jednoznačně považovat za jeho stálé bydliště, ve kterém byl a může být v případě potřeby pro orgány činné v trestním řízení dosažitelný. To, že nepobývá na adrese trvalého bydliště, nelze hodnotit jako splnění podmínky pro shledání vazby útěkové. Stěžovatel je ženatý a se svou ženou bydlí v jednom bytě a vychovávají společně dvouletého syna. Stěžovatel má dále zaopatřovací a vyživovací povinnost k dalším dvěma nezletilým synům, ke kterým má hluboké citové vazby, což taky dokládá skutečnost, že je pravidelně navštěvuje a společně i se svou stávající manželkou tráví víkendy na chatě, kde mají pro tyto účely uzpůsobené bydlení. Stěžovatel je přesvědčen, že mu nemůže byt přičítáno k tíži, že se se svými dětmi pravidelně stýká, a jelikož stěžovatel bydlí v Praze a jeho dva synové bydlí a navštěvují školu v Ostravě, využívá za tímto účelem chatu, která je uzpůsobená k trvalému bydlení, popř. přespí u své matky. Stěžovatel je zaměstnán u společnosti Prepaid Solutiton se sídlem Vodičkova 707/37, Praha, kde se rovněž nachází provozovna zaměstnavatele. Stěžovatel nesouhlasí ani s tím, že by byly dány důvody koluzní vazby, a to zejména z důvodu značných časových prodlev mezi vytýkaným jednáním, zahájením prověřování a zahájením trestního stíhání.
4. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. Předně je třeba uvést, že Ústavní soud je v rámci posuzování tzv. vazebních rozhodnutí obecných soudů oprávněn zasáhnout především tehdy, shledá-li, že rozhodnutí obecného soudu o vazbě není podloženo zákonným důvodem, nebo jestliže jsou tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo když rozhodnutí není odůvodněno poukazem na konkrétní skutečnosti. Výklad "konkrétních skutečností", odůvodňujících vazbu ve smyslu §67 trestního řádu, je především věcí obecných soudů, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy České republiky). Je tak primárně na obecných soudech, nikoliv na Ústavním soudu, aby při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení důkladně vážily a posoudily, zda je vzetí do vazby opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení, a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jinak ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 689/05 ze dne 12. 12. 2005 (N 225/39 SbNU 379), rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná též na http://nalus.usoud.cz]. Ve vazebních rozhodnutích je potřeba na základě posouzení důkazů a zjištěných skutečností zhodnotit všechny okolnosti svědčící pro i proti omezení osobní svobody jednotlivce, což musí být náležitě a pečlivě odůvodněno. Požadavek řádného odůvodnění jako jedné ze základních podmínek spravedlivého, resp. ústavně souladného, rozhodnutí, vyplývá i z ústavního zákazu výkonu libovůle soudy (čl. 2 odst. 2 Listiny v návaznosti na §125 trestního řádu).
7. Prizmatem výše naznačených kritérií Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí. Důvodnost naplnění vazebního důvodu podle ustanovení §67 písm. a) trestního řádu (tzv. útěková vazba) soud spatřoval v konkrétních skutečnostech, které blíže v odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl. Tyto skutečnosti se týkaly jak charakteru spáchané trestné činnosti, tak i osobních a majetkových poměrů stěžovatele. V neposlední řadě soudy zohlednily výši trestu, která stěžovateli za spáchanou trestnou činnost hrozila. Výše uvedené okolnosti považoval za natolik závažné, že reálně odůvodňují obavu, že v případě propuštění stěžovatele na svobodu by mohl uprchnout či se skrývat, a proto konstatoval, že se naplnil důvod vazby vymezený v ustanovení §67 písm. a) trestního řádu, což také dle názoru Ústavního soudu řádným a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Není přitom úkolem Ústavního soudu hodnocení skutečností dokládajících existenci vazebního důvodu přehodnocovat. Nad to je třeba poukázat i na to, že soudy dobře vysvětlily, že tu vedle tzv. útěkové vazby je i vazba koluzní, neboť je třeba stěžovateli prokázat subjektivní stránku zavinění trestného činu, z nějž je obžalován, k čemuž bude třeba vyslechnout řadu osob, které jsou stěžovatelovými spolupracovníky či jinak blízkými osobami. Ústavní soud vyšel i z toho, že se v posuzovaném případě jedná o zatím krátkodobější vazbu, na niž není třeba klást tak přísná kritéria jako na vazbu dlouhotrvající. Delší trvání vazby pak již musí být ospravedlněno dalšími závažnými konkrétními důvody, které vylučují nahrazení vazby jiným opatřením podle trestního řádu. (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2208/13 ze dne 11. 12. 2013, bod 32; nález sp. zn. I. ÚS 2665/13 ze dne 12. 12. 2013, bod 22; nález sp. zn. I. ÚS 185/14 ze dne 10. 4. 2014; nález sp. zn. I. ÚS 980/14 ze dne 4. 7. 2014, bod 43; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
8. Omezení osobní svobody stěžovatele se s ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu v daném případě jeví jako proporcionální, neporušující základní práva stěžovatele, jak namítal v ústavní stížnosti.
9. Ústavní soud tudíž dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, pročež mu nezbylo než jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2016
David Uhlíř, v. r.
předseda senátu