ECLI:CZ:US:2016:2.US.142.16.1
sp. zn. II. ÚS 142/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele SFI Distribution LTD, s. r. o., adresa Sádky 1605/2, 796 01 Prostějov, zastoupeného JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem, se sídlem Sádky 1605/2, 796 01 Prostějov, směřující proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. listopadu 2015, č. j. KSBR 47 Nc 8235/2015, a ze dne 23. listopadu 2015, č. j. KSBR 47 INS 28126/2015-A-5, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena právo zaručená v čl. 2 odst. 2, čl. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).
2. Vyšší soudní úřednice Krajského soudu v Brně usnesením ze dne 18. listopadu 2015, č. j. KSBR 47 Nc 8235/2015, vydaným v rámci insolvenční věci dlužníka G4 – TRONICS Czech, s. r. o., rozhodla o návrhu věřitele (stěžovatele) doručenému soudu dne 10. listopadu 2015 tak, že insolvenční soud k insolvenčnímu návrhu „dlužníka“ nepřihlíží. Usnesení odůvodnila poukazem na §97 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, neboť k insolvenčnímu návrhu sice byla připojena procesní plná moc, která však nebyla opatřena úředně ověřeným podpisem nebo uznávaným elektronickým podpisem insolvenčního navrhovatele.
3. Usnesením ze dne 23. listopadu 2015, č. j. KSBR 47 INS 28126/2015-A-5, tatáž vyšší soudní úřednice Krajského soudu v Brně rozhodla o tomtéž insolvenčním návrhu téhož věřitele ze dne 10. listopadu 2015 opět tak, že insolvenční soud k insolvenčnímu návrhu „dlužníka“ nepřihlíží. Důvodem pro nepřihlédnutí k tomuto podání byla v tomto případě skutečnost, že návrh byl doručen soudu v elektronické podobě datovou schránkou a podepsán uznávaným elektronickým podpisem advokáta JUDr. Ondřeje Lichnovského. Pokud však chtěl JUDr. Ondřej Lichnovský podat návrh jako jednatel společnosti SFI Distribution LTD, s. r. o., bylo třeba, aby byl insolvenční návrh podán prostřednictvím datové schránky navrhovatele (tedy společnosti SFI Distribution LTD, s. r. o.).
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti uvedeným rozhodnutím s tím, že postupem soudu, který se odmítl zabývat jeho věřitelským insolvenčním návrhem, který byl dle stěžovatele řádně opatřen zaručeným elektronickým podpisem jednatele zastupujícího stěžovatele, jakožto právnickou osobu, došlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae).
5. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
6. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
7. Z uvedeného vyplývá, že ústavní stížnost je k standardním procesním („ne-ústavním“) institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, ovšem pouze v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
8. Podle §12 odst. 1 insolvenčního zákona v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech jedná a rozhoduje v prvním stupni jediný samosoudce, který však může v rozsahu oprávnění daného zákonem o vyšších soudních úřednících pověřit výkonem činnosti v insolvenčním řízení vyššího soudního úředníka. Vyšší soudní úředník je při jednání jménem insolvenčního soudu omezen rozsahem delegace činnosti v rámci pověření uděleného mu soudcem insolvenčního soudu a současně pak omezením zákonným dle §11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vyšších soudních úřednících“). Výčet rozhodnutí, která nemůže v insolvenčním řízení svým jménem vydat vyšší soudní úředník, je pak uveden v §11 písm. m) zákona o vyšších soudních úřednících.
9. Podle §7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a incidenční spory přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
10. Podle §201 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Podle §9 odst. 1 zákona o vyšších soudních úřednících lze proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení podat odvolání za stejných podmínek jako proti rozhodnutí předsedy senátu. Podaný opravný prostředek se však nejprve předloží předsedovi senátu, který o něm rozhodne, má-li za to, že se mu má zcela vyhovět. Rozhodnutí předsedy senátu se považuje za rozhodnutí soudu prvního stupně a lze je napadnout odvoláním. Podle §9 odst. 2 zákona o vyšších soudních úřednících pak platí, že proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem v občanském soudním řízení nebo soudním řízení správním, proti němuž nelze podat odvolání, odpor nebo námitky podle občanského soudního řádu, může účastník řízení podat námitky do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. V námitkách nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy. O těchto námitkách rozhodne předseda senátu, který rozhodnutí vydané vyšším soudním úředníkem bez jednání potvrdí nebo změní. Proti rozhodnutí předsedy senátu o námitkách, o odmítnutí námitek nebo o zastavení námitkového řízení, není odvolání přípustné. Doručené rozhodnutí vyššího soudního úředníka, proti kterému již není možné podat námitky, je v právní moci. Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, použijí se na námitkové řízení ustanovení upravující odvolání podle občanského soudního řádu obdobně.
11. Třebaže má usnesení o „nepřihlížení“ k insolvenčnímu návrhu pouze deklaratorní charakter, nutno vzít v úvahu, že i toto rozhodnutí zásadně zasahuje do sféry (procesních) práv dotčené osoby (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 664/03, II. ÚS 745/06, II. ÚS 359/07). „Nepřihlédnutí“ k insolvenčnímu návrhu je tak - z hlediska způsobilosti být na újmu práv účastníků řízení nebo třetích osob - připodobitelné k odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu, jímž se zahajuje řízení, jež předjímá §43 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že se zároveň nejedná o rozhodnutí učiněné insolvenčním soudem při výkonu dohlédací činnosti ve smyslu §10 písm. b) a §11 insolvenčního zákona, neuplatní se zde ani výluka z přípustnosti odvolání stanovená v §91 insolvenčního zákona, tudíž poučení o nepřípustnosti opravných prostředků podle §91 insolvenčního zákona nebylo na místě. V dané věci se z ústavní stížnosti nikterak nepodává, že by stěžovatel využil jakoukoliv možnost brojit proti usnesení vyššího soudního úředníka.
12. S ohledem na skutečnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které měl v daném případě k dispozici, nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout a nemohl se jí tedy zabývat z hlediska eventuálního věcného přezkumu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona)
V Brně dne 25. dubna 2016
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj