ECLI:CZ:US:2016:4.US.2550.15.2
sp. zn. IV. ÚS 2550/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavních stížností 1. Karla Kutila, právně zastoupeného JUDr. Daliborem Čertokem, advokátem se sídlem Hodkovická 767/7, Praha 4, 2. Ivo Vojtěcha a 3. Ing. Jany Vojtěchové, právně zastoupených JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. dubna 2013 č. j. 7 C 398/2008-505, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2014 č. j. 29 Co 416/2013-573 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. dubna 2015 č. j. 22 Cdo 4109/2014-643, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 20. 8. 2015 doručen návrh ústavní stížnosti Karla Kutila, jež byla evidována pod sp. zn. IV. ÚS 2550/15. Dne 21. 8. 2015 byl Ústavnímu soudu doručen návrh ústavní stížnosti Ivo Vojtěcha a Ing. Jany Vojtěchové, jež byla evidována pod sp. zn. II. ÚS 2568/15. Dne 19. 11. 2015 bylo rozhodnuto plénem Ústavního soudu o spojení výše uvedených ústavních stížností s tím, že tyto budou společně projednány pod sp. zn. IV. ÚS 2550/15.
Stěžovatelé se prostřednictvím svých návrhu shodně domáhali zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
II.
Stěžovatelé se v řízení před obecnými soudy domáhali určení, že do dědictví po zůstaviteli Ing. Miloslavu Vojtěchov, náleží i nemovitosti, a to budova č. p. A1, na p. č. A2, zastavěná plocha a zahrada, parcela č. A3, v obci a k. ú. Zbraslav, obec Praha. Stěžovatelé se bezprostředně po jeho smrti dověděli, že zůstavitel prodal sporné nemovitosti několik měsíců před svou smrtí žalovanému Janu Sedláčkovi. Kupní smlouva byla sepsána dne 26. 11. 2007, tj. téhož dne, kdy byl Ing. Miloslav Vojtěch hospitalizován v motolské nemocnici.
Stěžovatelé mají za to, že se obecné soudy nezabývaly celou řadou důkazů, které měly osvětlit okolnosti podpisu sporné kupní smlouvy. Jedná se především o otázku pravosti podpisů jak na kupní smlouvě samotné, tak i na plné moci. Stejně tak podle znalce nebyly hodnoceny jako pravé tři podpisy, pokud by nebyly uvedeny v ověřovací knize. Tato zjištění podle stěžovatelů zakládají pochybnost o pravosti všech podpisů, připojených na všech listinách za přítomnosti advokáta Mgr. Kauckého dne 26. 11. 2007. Pokud jde o podpis na kupní smlouvě, jeho nepravost potvrdil pouze jeden posudek, ale připustil, že podpis prodávajícího napovídá svým charakterem o tom, že byl pořízen na listině dříve než 26. 11. 2007. Prodávající před podpisem kupní smlouvy podepisoval listiny nezbytné k příjmu do nemocnice. Tyto podpisy jsou stařecky roztřesené a na první pohled i laika odlišné od jistého a pevného podpisu na kupní smlouvě. Bohužel ani toto laické srovnání nepřimělo soud prvního stupně k povolení provedení navrhovaných důkazů.
Stěžovatelé ve svém návrhu provádí celý výčet pochybení obecných soudů. Poukazují např. na skutečnost, že nikdo z nemocničního personálu nezaznamenal, že by se za zůstavitelem dostavil advokát. Dále je poukazováno na to, že žalovaný ještě v době před smrtí zůstavitele disponoval s jeho platebními kartami. Doposud se nenašla doručenka příslušného katastrálního úřadu od zásilky, v níž by byla prodávajícímu doručena kupní smlouva s vyznačeným vkladem. Platby spojené s vlastnictvím a užíváním nemovitosti byly evidovány na jméno zůstavitele až do jeho smrti. Dohodnutá kupní cena ve výši 6 mil. Kč byla vypořádána tak, že na věcné břemeno bezplatného doživotního užívání nemovitosti pro prodávajícího byla určena částka 4 500 000 Kč, částka 1 200 000 Kč byla zaplacena před podpisem kupní smlouvy a částka 300 000 Kč měla být předána při podpisu kupní smlouvy v hotovosti. Žalovaný neprokázal, kdy a jak uhradil zůstaviteli část kupní ceny ve výši 1 200 000 Kč. Částka 300 000 Kč se v nemocnici rovněž nikdy nenašla. Stěžovatelé zmiňují též ten fakt, že zůstavitel v jednom z dopisů adresovaném JUDr. Havelkové uvádí, že musel ve svém domě nechat bydlet nájemníka, aby se o něj staral. Stejně tak zůstavitel vyhověl i žádosti Ing. Devánové, aby jí pronajal pokoj v jeho domě na Zbraslavi, čemuž by pochopitelně nemohl vyhovět, pokud by nebyl vlastník.
V souvislosti s kupní smlouvou na nemovitost, nacházející se ve Zbraslavi, stěžovatelé poukázali na rozhodnutí obecných soudů, týkající se prodeje domu v Horní Blatné, kde bylo zjištěno, že podpis na plné moci je padělkem.
Stěžovatelé poukazují na znalecký posudek zpracovaný Asociací grafologů ČR, o. s., Ing. Zuzanou Dobiášovou, podle níž podpis na sporném a srovnávacích materiálech vykazují zásadní rozdíly v dynamice psaní. Proto lze podle znalkyně konstatovat, že sporný podpis nebyl vytvořen Ing. Vojtěchem.
Soudem prvního stupně byl ustanoven znalec z oboru technické zkoumání listin, expertíza pravosti platidel a cenin a písmoznalectví, Ing. Pavel Kokiš. Ten v závěrečné části shledává podpisy na třech výtiscích kupní smlouvy z 26. 11. 2007 jako pravé, ale podpis na kopii plné moci ze dne 26. 11. 2007 - pro prodej domu v Horní Blatné jako nepravý. Dále znalec zpochybnil srovnávací podpisy z ověřovací knihy. V podstatě uvedl, že tři sporné podpisy na třech předložených výtiscích kupní smlouvy ze dne 26. 11. 2007 vykazují podstatně vyšší kvalitu než podpisy z října a listopadu 2007, což vzbuzuje pochybnosti, zda tyto sporné podpisy nebyly vyhotoveny někdy dříve, než jsou kupní smlouvy datovány. Srovnávací podpisy ze dne 26. 11. 2007 vykazují obdobnou kvalitu jako sporné podpisy na třech kupních smlouvách z téhož dne.
Stěžovatelé jsou toho názoru, že obecné soudy zcela nekriticky převzaly tvrzení žalovaného, a naopak tvrzení žalobců bagatelizovaly. Soudy nepřipustily výslech Ing. Devánové a JUDr. Havelkové. Výše uvedeným postupem obecné soudy odňaly stěžovatelům cestu ke spravedlnosti, neboť neprověřily jejich návrhy na provedení důkazů. Tím zasáhly do základních práv stěžovatele, jež jsou jim garantována čl. 36 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod.
III.
Ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.
Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatelé polemizují s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá, než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).
Obecný soud v každé fázi řízení váží, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit, řečeno jinými slovy, posuzuje též, nakolik se jeví návrhy stran na doplňování dokazování důvodné. Význam jednotlivých důkazů a jejich váha se objeví až při konečném zhodnocení důkazních materiálů. Shromážděné důkazy soud hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné pravomoci obecného soudu. Z principu rovnosti účastníků nevyplývá, že by byl obecný soud povinen vyhovět všem důkazním návrhům účastníků řízení, případně že by důkazy provedené z jejich podnětu měly být učiněny v nějakém úměrném poměru. Účelem dokazování je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný k rozhodnutí. Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu. Pokud stěžovatelé namítají, že obecné soudy neprovedly všechny jimi navržené důkazy, je třeba konstatovat, že z hlediska spravedlivého procesu je podstatné především to, zda a případně jakým způsobem se s tímto svým postupem obecné soudy vypořádaly. Z odůvodnění ústavní stížností napadeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 je zřejmé, že výslech svědkyně JUDr. Havelkové, Ing. Devanové, jakož i účastnické výslechy Ivo Vojtěcha, Ing. Jany Vojtěchové, jakož i Mgr. Kateřiny Kracíkové, byly zamítnuty, neboť nemají vztah k podstatným skutečnostem majícím vliv na výsledek řízení. Soud blíže uvedl, že provedení těchto důkazů nijak nesouvisí s uzavřením kupní smlouvy.
Z provedeného dokazování vyplývá, že se obecné soudy zaměřily především na zjištění pravosti podpisu zůstavitele na sporné kupní smlouvě. Ve své činnosti vyšly ze znaleckého posudku zpracovaného Ing. Pavlem Kokišem, znalcem z oboru písmoznalectví - ruční písmo, který podpisy označil za pravé. Ke shodným závěrům pak dospěl jak Mgr. Jan Kropáč, znalec z oboru písmoznalectví - zkoumání ručního písma, tak i posudek z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma, vypracovaný Kriminalistickým ústavem Praha Policie ČR - tomuto znaleckému posudku pak obvodní soud přiložil nejvyšší důkazní hodnotu. Stěžovatelé oproti tomu předložili vlastní znalecký posudek, obsahující odlišné závěry stran pravosti podpisu Ing. Vojtěcha. Ten však nalézací soud hodnotil jen jako běžný listinný důkaz, neboť k němu nebyla připojena tzv. znalecká doložka, osvědčující vědomost znalce o následcích nepravdivého znaleckého posudku. Stejně tak nalézací soud uvedl, proč považoval tzv. odborný posudek Ing. Zuzany Dobiášové ve vztahu k prokazovaným skutečnostem za bezcenný. Poukazují-li stěžovatelé na případ prodeje nemovitosti v Horní Blatné, nutno uvést, že se skutkově jedná o odlišný případ a dovozování souvislostí s prodejem domu na Zbraslavi je zavádějící.
Obecným soudům nelze vytknout ani to, že by se v souvislosti s projednávaným případem dostatečně nevěnovaly společenským a rodinným vztahům, jež se dotýkaly zůstavitele. Je zcela zřejmé, že rodinné vazby byly narušeny a Ing. Vojtěch lpěl na tom, aby jeho dispozice s majetkem zůstaly ve vztahu ke členům rodiny utajeny. Namítají-li stěžovatele, že v řízení před obecnými soudy nebylo prokázáno, zda došlo k úhradě kupní ceny, nutno uvést, že z hlediska platnosti kupní smlouvy je tato otázka podružná (v případě jejího neuhrazení bylo lze využít institutu odstoupení od smlouvy). Z porovnání ústavní stížnosti a odůvodnění rozhodnutí obecných soudů je zřejmé, že stěžovatelé ve své podstatě jen opakují námitky, s nimiž se obecné soudy již vypořádaly, zejména pak soud nalézací.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu