ECLI:CZ:US:2016:4.US.3137.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3137/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Stanislava Gabryše, zastoupeného Mgr. et Mgr. Kamilou Mesiarkinovou, advokátkou se sídlem v Brně, Orlí 27, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2015, č. j. 7 As 120/2015-48, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2015, č. j 62 A 25/2013-109, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 4. 2015, č. j 62 A 25/2013-109, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně ze dne 11. 2. 2013, č. j. ZKI-O-127/699/2012, o odvolání proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrálního pracoviště Zlín, ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. OR-118/2012-705-14. Rozhodnutími správních orgánů nebylo vyhověno návrhu stěžovatele na opravu chyby v katastrálním operátu s odkazem na §5 odst. 7 zákona č. 344/1992 Sb. v tehdy účinném znění. Krajský soud v odůvodnění zdůraznil, že institut opravy chyb v katastru nemovitostí pojmově nemůže sloužit k řešení sporných právních vztahů, v daném případě k pozemkům, na nichž se nachází veřejně přístupná komunikace a které jsou mj. ve vlastnictví rodinných příslušníků stěžovatele; právě o to přitom stěžovatel usiluje. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 20. 8. 2015, č. j. 7 As 120/2015-48, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu.
Proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu a krajského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou soudu dne 23. 10. 2015, v níž navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že se Nejvyšší správní soud zabýval i námitkami, které žalovaný neuplatnil v řízení před přezkumným soudem. Co do merita věci stěžovatel setrval na přesvědčení, že jeho věc splňuje zákonné podmínky k provedení opravy chyb v katastrálním operátu.
Ústavní stížnosti byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti; nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Právě o takový přístup ovšem stěžovatel usiluje; v ústavní stížnosti polemizuje s interpretací a aplikací zákona, jak byla provedena obecnými soudy, a požaduje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil a správním soudům uložil přezkoumat vyřízení jeho návrhu na opravu chyb v katastrálním operátu znovu a způsobem, který pro něj bude příznivější.
Úkolem Ústavního soudu je (výhradně) přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti - žádné takové pochybení v daném případě neshledal. Správní soudy logicky a srozumitelně odůvodnily svůj závěr, že v daném případě pojmově nebylo možno postupovat opravou chyb v katastrálním operátu, neboť stěžovatel svým návrhem fakticky usiluje o zásah do právních vztahů k pozemkům, na nichž byla vybudována zpevněná cesta a které jsou mj. ve vlastnictví rodinných příslušníků stěžovatele. Takovou změnu v katastru nemovitostí nebylo možno provést prostřednictvím opravy chyb, nýbrž v intencích §5 odst. 7 zákona č. 344/1992 Sb. v tehdy účinném znění, výhradně zásahem do právních vztahů po provedení příslušného správního, popř. soudního řízení a na podkladě odpovídajících listin, které ovšem stěžovatelem předloženy nebyly. Oprava katastru se podle §8 odst. 1 téhož zákona může týkat výhradně údajů, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, nepřesností při měření, zobrazení v katastrální mapě nebo při výpočtu výměr - v projednávané věci se však o žádný z těchto případů nejedná.
K námitce týkající se připuštění námitek žalovaného uplatněných (poprvé) v řízení před kasačním soudem pak Ústavní soud dodává, že Nejvyšší správní soud ani v tomto směru nezasáhl do ústavně zaručených práv stěžovatele, neboť tento postup řádně odůvodnil, a to i s odkazem na svoji konstantní judikaturu vycházející z rozsudku ze dne 2. 7. 2008, čj. 1 Ans 5/2008-104.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu