ECLI:CZ:US:2017:1.US.845.17.1
sp. zn. I. ÚS 845/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Jaromíra Hajského, zastoupeného Mgr. Ivo Muškou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Akademika Heyrovského 1178/6, proti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 20 Co 373/2016-291 ze dne 22. prosince 2016 a č. j. 24 Co 69/2016-219 ze dne 29. 2. 2016, a usnesením Okresního soudu v Jičíně č. j. 5 C 141/2004-263 ze dne 23. září 2016 a č. j. 5 C 141/2004-214 ze dne 14. ledna 2016, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu Jičíně jako účastníků řízení a vedlejších účastnice Markéty Hajské, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se v řízení o žalobě pro zmatečnost domáhal osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Okresní soud této žádosti usnesením č. j. 5 C 141/2004-214 nevyhověl, neboť dospěl k závěru, že žaloba je zjevně opožděná a jde tedy o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Krajský soud toto rozhodnutí potvrdil usnesením č. j. 24 Co 69/2016-219.
2. Uvedené rozhodnutí krajského soudu stěžovatel napadl dovoláním a požádal okresní soud o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Okresní soud žádosti usnesením č. j. 5 C 141/2004-263 nevyhověl, neboť neshledal, že by ve věci byly dány předpoklady pro osvobození od soudního poplatku. Stěžovatel má možnost pracovat a zajistit si řádný příjem. Překážku v možnosti zaměstnání, kterou stěžovatel označil (tj. časté vedení soudních sporů), soud neshledal jako relevantní. Krajský soud toto rozhodnutí usnesením č. j. 20 Co 373/2016-291 potvrdil s tím, že i jemu je známo, že si stěžovatel z vedení soudních sporů učinil životní náplň. To však není důvodem pro osvobození od soudního poplatku, neboť nejde o objektivní stav vzniklý mimo vliv stěžovatele.
3. Proti všem výše uvedeným rozhodnutím krajského a okresního soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu. Ve vztahu k zjevné bezúspěšnosti (opožděnosti) žaloby pro zmatečnosti uvedl, že počítání času ze strany obou soudů je nesprávné, bez opory v zákonu. Nejde přitom ani o svévolné uplatnění práva, opačný závěr je svévolí ze strany soudů, které stěžovateli znemožnily využití právní pomoci. K ústavně významnému pochybení došlo i při rozhodování o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, neboť z podkladů jednoznačně plyne, že stěžovatel splňuje předpoklady pro alespoň částečné osvobození od soudního poplatku. Postup soudů byl vůči stěžovatel zaujatý a veden snahou odepřít mu přístup k právní pomoci a tím i k dovolacímu soudu.
4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh zčásti přípustný, avšak zjevně neopodstatněný. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
5. Posouzení toho, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro ustanovení advokáta, spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým tyto při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěly [usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000 ze dne 17. 8. 2000 (U 28/19 SbNU 275)]. Obecné soudy napadená usnesení č. j. 5 C 141/2004-263 a č. j. 20 Co 373/2016-291 vydaly po zvážení majetkových poměrů a výdělkových možností stěžovatele, zejména pak s ohledem na to, že stěžovatel svůj čas tráví především vedením soudních sporů (na něž pak nemá peníze a žádá o dobrodiní osvobození od soudních poplatků). Důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu je dán pouze tehdy, pokud by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly [nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)]. Takové vady Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal, jejich hodnocení je naopak na věc přiléhavé. Ústavnímu soudu je ostatně i z jeho vlastní činnosti známo, že stěžovatel vede řadu neúspěšných soudních řízení (z dosavadních 30 ústavních stížností bylo 27 odmítnuto či odloženo a jedné bylo nálezem vyhověno).
6. Ve vztahu k napadeným usnesením č. j. 5 C 141/2004-214 a č. j. 24 Co 69/2016-219 (otázce počítání času a zjevné bezúspěšnosti žaloby pro zmatečnost) je třeba uvést, že rozhodnutí odvolacího soudu je možné napadnout dovoláním. Skutečnost, že se stěžovatel dosud domáhá určení advokáta pro toto dovolací řízení, nic nemění na tom, že řízení není skončeno a že v něm stále může být poskytnuta ochrana jeho právům. Stěžovatel tudíž dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a ústavní stížnost je v tomto rozsahu nepřípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) a §43 odst. 1 písm. e) ve spoj. s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako návrh zčásti zjevně neopodstatněný a zčásti nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu