ECLI:CZ:US:2017:2.US.1313.17.1
sp. zn. II. ÚS 1313/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Základní organizace Českého zahrádkářského svazu číslo 1, se sídlem Švabinského 782/47, 674 01 Třebíč, zastoupené Mgr. Karlem Neubertem, advokátem se sídlem Oldřichova 1, 674 01 Třebíč, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 5532/2016-144 ze dne 25. 1. 2017 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 37 Co 288/2014-132 ze dne 28. 6. 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejích práv garantovaných čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisového materiálu, ústavní stížností napadeným usnesením Krajského soudu v Brně byl zrušen prvostupňový rozsudek Okresního soudu v Třebíči č. j. 8 C 164/2013-89 ze dne 26. 6. 2014 a řízení bylo zastaveno. Stěžovatelka podala proti tomuto rozhodnutí dovolání, které ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl, neboť stěžovatelka nevymezila, v čem spatřuje splnění podmínek přípustnosti dovolání.
Stěžovatelka následně podala ústavní stížnost, v níž po rekapitulaci průběhu řízení a argumentace uplatněné v dovolání namítá, že ze strany dovolacího soudu šlo o ryze formalistický přístup. Stěžovatelka je přesvědčena, že z podaného dovolání jasně vyplývalo, co a jakým způsobem po Nejvyšším soudu požadovala, navíc se nejednalo o nikterak složitý právní či faktický problém. Požadavek Nejvyššího soudu "ve směru specifikace dalších konkrétních zákonných důvodů a ustanovení" je údajně nezákonný a odporuje ústavnímu pořádku.
Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je zčásti nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná.
Ústavními stížnostmi, jimiž stěžovatelé napadají rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo dovolání odmítnuto pro nesplnění zákonných náležitostí, se Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zabýval. Ustáleně přitom konstatuje, že požadavek vymezit, v čem dovolatelé spatřují splnění podmínek přípustnosti dovolání, jakož i následek nesplnění tohoto požadavku v podobě odmítnutí dovolání jsou souladné s ústavním pořádkem (viz namátkou usnesení sp. zn. I. ÚS 3762/16 ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. III. ÚS 588/17 ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. I. ÚS 323/17 ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. III. ÚS 583/17 ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1794/16 ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. III. ÚS 2780/16 ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. III. ÚS 105/17 ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. II. ÚS 2671/16 ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 2109/16 ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2728/16 ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. II. ÚS 1291/16 ze dne 20. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1734/15 ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1725/15 ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. II. ÚS 494/16 ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. IV. ÚS 230/16 ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. III. ÚS 3794/15 ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. III. ÚS 144/15 ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 3445/13 ze dne 13. 5. 2014, sp. zn. IV. ÚS 789/14 ze dne 6. 5. 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13 ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. II. ÚS 3625/13 ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. III. ÚS 3189/13 ze dne 7. 11. 2013 nebo nálezy sp. zn. I. ÚS 2135/16 ze dne 3. 5. 2017 a sp. zn. II. ÚS 1966/16 ze dne 15. 3. 2017).
V posledně citovaném nálezu Ústavní soud konstatoval, že "[j]ednou z povinných náležitostí dovolání podle §241a odst. 2 občanského soudního řádu je, že v něm musí být uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání", a dále že "k efektivnímu vyčerpání dovolání nedojde, bude-li podáno vadně, tedy aniž by obsahovalo zákonem stanovené náležitosti, jež jsou uvedeny v §241a odst. 2 a 3 občanského soudního řádu".
V nálezu sp. zn. I. ÚS 2135/16 ze dne 3. 5. 2017 pak shrnul, že "[v] každém dovolání ... musí být uvedeno, v čem dovolatel spatřuje naplnění podmínek přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku. Pakliže není dovolání přípustné ze zákona v případech vyjmenovaných v §238a občanského soudního řádu, bude toto vymezení ve smyslu §237 občanského soudního řádu zjednodušeně řečeno spočívat ve formulování právní otázky významné pro napadené rozhodnutí odvolacího soudu a uvedení, jakým způsobem předmětnou právní otázku řeší judikatura Nejvyššího soudu". Jak také Ústavní soud v citovaném nálezu poznamenal, pokud dovolatelé svých povinností nedostojí, je odmítnutí dovolání souladné s ústavním pořádkem.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti netvrdí, že by zákonnému požadavku, tak jak je stanoven v §241a odst. 2 občanského soudního řádu, dostála. Z vyžádaného dovolání je ostatně patrné, že pouze odcitovala §237 občanského soudního řádu, což samozřejmě řádnému vymezení předpokladů neodpovídá. Stěžovatelka namítá, že v dovolání jasně vylíčila, o co usiluje, a že věc byla po právní i skutkové stránce jednoduchá. Nic z toho nemá na požadavek vymezit, v čem je spatřováno splnění podmínek přípustnosti dovolání, vliv. Pakliže stěžovatelka namítá, že postup Nejvyššího soudu je nezákonný, přehlíží §241a odst. 2 občanského soudního řádu. Námitka protiústavnosti postupu Nejvyššího soudu pak není prakticky nijak rozvedena a s ohledem na obsah dovolání a výše citovanou judikaturu nemohl Ústavní soud ani této námitce přisvědčit.
Tím, že stěžovatelka nepodala řádné dovolání, nevyčerpala všechny prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; odmítnutí dovolání pro nevymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění podmínek přípustnosti dovolání, není odmítnutím závisejícím na uvážení Nejvyššího soudu ve smyslu §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je tedy v části mířící proti rozhodnutí odvolacího soudu nepřípustná. Ostatně stěžovatelka neuplatnila proti tomuto rozhodnutí jedinou ústavněprávní námitku.
Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků z části podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný a z části podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2017
Ludvík David v. r.
předseda senátu