ECLI:CZ:US:2017:3.US.624.17.1
sp. zn. III. ÚS 624/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky ERZURUM s.r.o., se sídlem Jana Šoupala 1597/3, Ostrava - Poruba, zastoupené JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 2, Praha 10, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2016 č. j. 22 Cdo 3242/2015-516, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a společnosti PP - realit s.r.o., se sídlem Spodní 1, Praha 5 - Lahovice, jako vedlejší účastnice řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. března 2017, stěžovatelka navrhla zrušení usnesení uvedeného v záhlaví z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
2. Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 22. října 2013 č. j. 10 C 54/2008-391 zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se domáhala zřízení věcného břemene chůze a jízdy všemi motorovými vozidly přes pozemky vedlejší účastnice řízení.
3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 16. září 2014 č. j. 31 Co 170/2014-446 zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. listopadu 2016 č. j. 22 Cdo 3242/2015-516 zrušil usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uložil mu, aby se znovu zabýval námitkou, že si stěžovatelka způsobila nedostatek přístupu ke svým nemovitostem úmyslně či z hrubé nedbalosti.
5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že bylo zasaženo její vlastnické právo, neboť nemůže volně nakládat se svými nemovitostmi, stavbami, které stojí na pozemcích vedlejší účastnice řízení. Domnívala se také, že především v řízení před okresním soudem bylo porušeno její právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, a tím i právo na spravedlivý proces.
II.
Přípustnost ústavní stížnosti
6. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovené Ústavou České republiky a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
7. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z toho vyplývá, že Ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k těmto jiným zákonným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. dubna 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475)]. K jejímu věcnému projednání proto může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpal.
8. Ústavní soud je tak v rámci řízení o ústavní stížnosti oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti, byť i pravomocným rozhodnutím soudů, jimiž však věc nebyla ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. například usnesení ze dne 30. března 2006 sp. zn. IV. ÚS 125/06 (U 4/40 SbNU 781), usnesení ze dne 22. července 2008 sp. zn. III. ÚS 1692/08, usnesení ze dne 7. listopadu 2012 sp. zn. I. ÚS 4033/12 či usnesení ze dne 28. srpna 2013 sp. zn. I. ÚS 1503/13]. Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se přitom dle ustálené judikatury Ústavního soudu uplatní i tehdy, je-li orgán, který má ve věci opětovně rozhodnout, vázán právním názorem vysloveným v napadeném rozhodnutí (např. usnesení ze dne 16. února 2011 sp. zn. III. ÚS 256/11).
9. V předložené věci stěžovatelka napadla ústavní stížností kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým byla věc vrácena k dalšímu řízení krajskému soudu. Řízení ve věci stěžovatelky proto doposud neskončilo. Námitky, které stěžovatelka předložila, bude moci uplatnit i proti konečnému rozhodnutí ve věci. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně, neboť stěžovatelka doposud nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky ochrany práva podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
10. Ústavní soud dále posoudil, zda nejsou naplněny podmínky §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení totiž Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo pokud v řízení o podaném opravném prostředku podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná nebo neodvratitelná újma. Ústavní soud však naplnění žádné z uvedených podmínek v předložené věci neshledal.
11. Ústavní stížnost stěžovatelky je tak nepřípustná. Nic jí však nebrání v podání případné nové ústavní stížnosti poté, co bude řízení před obecnými soudy zcela skončeno, pokud s jeho výsledkem nebude souhlasit a bude pociťovat újmu na svých základních právech a svobodách v důsledku pochybení obecných soudů, které by mohlo mít vliv na výsledek řízení.
12. Ústavní soud proto rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2017
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj