ECLI:CZ:US:2018:1.US.1006.18.1
sp. zn. I. ÚS 1006/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti T. H., zastoupeného Mgr. Kateřinou Červenou, advokátkou se sídlem Kostelní 11/3, Liberec-Nové Město, proti příkazu soudního exekutora Mgr. Petra Polanského, Exekutorský úřad Liberec, k úhradě nákladů exekuce č. j. 131 EX 2086/17-36 ze dne 12. 1. 2018 a rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 12 C 113/2015-16 ze dne 28. 4. 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 38 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 12 C 113/2015-16 ze dne 28. 4. 2016 byla stěžovateli uložena povinnost uhradit žalobci částku ve výši 1 010 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Dne 12. 1. 2018 byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 131 EX 2086/17-36 celkem pro částku 4 416,50 Kč (odměna a hotové výdaje exekutora a náklady právního zastoupení oprávněného v exekučním řízení) s tím, že tato částka spolu s plněním pro oprávněného ve výši 2 792,59 Kč již byla vymožena. Příkaz k úhradě nákladů exekuce i oznámení o skončení exekuce bylo stěžovateli, resp. jeho zákonnému zástupci (podle jeho tvrzení) doručeno dne 16. 1. 2018.
Stěžovatel uvádí, že o exekuci se dozvěděl až na konci roku 2017, kdy mu byl zablokován bankovní účet. Spolu se svým zákonným zástupcem kontaktoval Exekutorsky úřad Liberec a nahlédl do exekučního spisu a následně dne 8. 1. 2018 do spisu vedeného Okresním soudem v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 12 C 113/2015.
Stěžovatel namítá, že v průběhu exekučního řízení a jemu předcházejícího nalézacího řízení mu nebyla řádně doručena žádná písemnost, tedy elektronický platební rozkaz vydaný dne 11. 2. 2015, usnesení o zrušení elektronického platebního rozkazu vydané dne 30. 4. 2015, předvolání k jednání spolu se žalobou, rozsudek vydaný dne 28. 4. 2016 č. j. 12 C 113/2015-16, vyrozumění o zahájení exekuce, výzvy ke splnění povinnosti stanovené exekučním titulem a exekuční příkaz ze dne 18. 5. 2017 č. j. 131 EX 2086/17-20. Uvedené písemnosti soudní exekutor doručoval matce stěžovatele jako zákonnému zástupci, přestože zemřela dne 23. 8. 2007 a stěžovatel byl od 6. 6. 2014 do 5. 5. 2016 umístěn v Dětském domově. Poté byl nezletilý svěřen do společné péče svých nynějších zákonných zástupců.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh nepřípustný a zčásti návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce lze podat námitky do 8 dnů od jeho doručení. O tomto právu byl stěžovatel řádně poučen. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí, že námitky ve smyslu ustanovení §88 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, podal, resp. že o nich bylo již soudem rozhodnuto (proti takovému rozhodnutí by ústavní stížnost ostatně musela rovněž směřovat).
Ve vztahu k ústavní stížností napadenému příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 13. 1. 2018 tedy platí, že stěžovatel procesní prostředky nevyčerpal, a ústavní stížnosti je proto nepřípustná.
Ústavní stížnost ve vztahu k rozhodnutí Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, č. j. 12 C 113/2015-16 ze dne 28. 4. 2016 Ústavní soud posoudil jako návrh podaný po lhůtě. Stěžovatel uvádí, že o exekuci se dozvěděl na konci roku 2017, přičemž do soudního spisu tohoto soudu sp. zn. 12 C 113/2015 nahlédl dne 8. 1. 2018. Ústavní soud ve své předchozí judikatuře v obdobných případech, kdy rozsudek nebyl doručen nezletilému stěžovateli, který namítá porušení práva jednat v řízení před soudem, odvíjel počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti od okamžiku, kdy se tato osoba o rozhodnutí poprvé dozvěděla nebo mohla dozvědět a od kterého tak měla reálnou možnost tento právní prostředek využít (srov. např. sp. zn. I. ÚS 559/2000, IV. ÚS 811/05, IV. ÚS 1685/11, III. ÚS 272/13, III. ÚS 3206/16). Nejpozději od tohoto dne je proto nutné počítat lhůtu pro podání ústavní stížnosti. Stěžovatel však ústavní stížnost podal až dne 19. 3. 2018, tedy po uplynutí zákonné lhůty.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta zčásti jako návrh nepřípustný a podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2018
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj