ECLI:CZ:US:2018:1.US.2805.18.1
sp. zn. I. ÚS 2805/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce Vladimíra Sládečka a soudce zpravodaje David Uhlíře o ústavní stížnosti, kterou podal stěžovatel T. B., zastoupený Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem se sídlem Lipenská 869/17, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. června 2018, č. j. 14 To 182/2018-110, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byl porušen čl. 8 odst. 5, čl. 37 odst. 3 a č. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 17. 5. 2018 č. j. KRPC-58170-35/TČ-2018-020070 bylo podle §160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání dvanácti osob včetně stěžovatele, a to pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. b), písm. c) trestního zákoníku.
3. Stěžovatel byl téhož dne zadržen a usnesením ze dne 19. 5. 2018, sp. zn. 32 Nt 1103/2018-47 jej Okresní soud v Českých Budějovicích vzal do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b) a c) tr. řádu.
4. Stížnost proti usnesení Krajský soud v Českých Budějovicích napadeným usnesením ze dne 29. 6. 2018, č. j. 14 To 182/2018-110, jako nedůvodnou zamítl.
II.
5. Stěžovatel namítá, že byl vzat do vazby na základě důkazů ve spisovém materiálu, se kterými nebyl žádnou formou seznámen a nemohl se k nim vyjádřit. Nemohl údajně nahlédnout do vyšetřovacího spisu. Popírá, že se dopustil trestné činnosti, která je mu kladena za vinu. Poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 336/06 (stěžovatel měl zřejmě na mysli nález sp. zn. II. ÚS 336/06, neboť spisová značka uvedená stěžovatelem označuje usnesení Ústavního soudu, které se týká civilní věci), podle kterého by měl obviněný v řízení o vzetí do vazby získat alespoň v minimální míře informace z vyšetřovacího spisu, které dodávají důvodnost zahájenému trestnímu stíhání i vazebním důvodům. Stěžovatel tvrdí, že s důvody vazby, trestního stíhání ani důkazy, na nichž obojí stojí, seznámen nebyl.
6. Namítá dále, že ve stížnosti žádal o konání vazebního zasedání, stížnostní soud mu však nevyhověl.
III.
7. Základní podmínkou zbavení osobní svobody je důvodné podezření ze spáchání trestného činu. Předpokládá existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemůže být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti - nikoliv jistoty - pokud jde o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i o další vývoj řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2007 sp. zn. I. ÚS 2705/07 a ze dne 23. 2. 2016 sp. zn. IV. ÚS 161/16).
8. Ústavní soud předně konstatuje, že proti usnesení o zahájení trestního stíhání a usnesení o zamítnutí stížnosti proti němu jeden ze spoluobviněných stěžovatele podal samostatnou ústavní stížnost. Ústavní soud o ní dne 23. 10. 2018 pod sp. zn. III. ÚS 2444/18 vydal usnesení, kterým ji odmítl jako zjevně neopodstatněnou. V odůvodnění rozhodnutí se Ústavní soud zabýval posouzením ústavnosti zahájení trestního stíhání a v tomto směru neshledal žádné deficity. Konkrétně uvedl, že v odůvodnění usnesení jsou podrobně rozvedeny a popsány skutečnosti, na základě kterých se trestní stíhání jednotlivých obviněných jeví jako důvodné, včetně úkonů, ze kterých policejní orgán při svém rozhodování vycházel.
9. V nyní posuzované věci nemá Ústavní soud důvod se od závěrů dříve uvedených odchylovat. Stěžovatel byl tedy s důvody trestního stíhání seznámen již při sdělení obvinění a znovu je rozvádí i soudy v napadených usneseních o vzetí do vazby. O vzetí do vazby proběhlo dne 19. 5. 2018 vazební zasedání, kterého se stěžovatel spolu se svým obhájcem zúčastnil, a k důvodům vazebního stíhání se vyjadřoval. Odkaz na citovaný nález Ústavního soudu není v posuzované věci relevantní.
10. Obecné soudy se důkladně zabývaly i tím, zda jsou jednotlivé vazební důvody vazby předstižné, koluzní i útěkové u stěžovatele dány. Jejich odůvodnění je velmi důkladné, logické, srozumitelné a ostatně ani stěžovatel jej nijak blíže nerozporuje. Pro konání vazebního zasedání u stížnostního soudu nebyly splněny podmínky uvedení v ustanovení §73d tr. řádu.
11. Ústavní soud v minulosti konstatoval, že zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní se neuplatňují ve všech stadiích trestního řízení a při všech procesních úkonech stejně intenzivně. Nejúplněji se prosazují v hlavním líčení, eventuálně ve veřejném zasedání soudu, v nichž se rozhoduje o nejdůležitějších meritorních otázkách trestního řízení, tj. o vině a o trestu. V těchto procesních formách lze vytvořit reálné předpoklady (procesní, organizační i faktické) pro široké a reálné uplatnění těchto zásad. Naproti tomu při provádění úkonů v přípravném řízení nelze zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní vždy plně uplatnit, pokud by jimi byly popřeny jiné legitimní zájmy, zejména zájem státu na efektivitě trestního stíhání.
12. V přípravném řízení může být obhajobě důvodně zamezen přístup do vyšetřovacího spisu podle §65 odst. 2 tr. řádu. Tento postup již dříve Ústavní soud označil za předpokládanou možnost omezení práva nahlížet do spisů v počátcích vyšetřování, kdy nelze často zabezpečit ochranu důkazních pramenů před jejich poškozením a zničením nebo před jinými aktivitami sledujícími cíl mařit vyšetřování. Ohroženy mohou být i jiné společenské a individuální zájmy, např. bezpečnost svědků, citlivé osobní údaje nezúčastněných osob, skutečnosti podléhající utajení, přičemž časová tíseň neumožňuje zajistit ochranu těchto legitimních zájmů jiným způsobem. Za situace, kdy koliduje oprávněný zájem státu na účinném postihu kriminality, resp. jiné důležité společenské a individuální zájmy s právem obviněného na obhajobu, připouští právní úprava, jakož i trestněprocesní teorie i praxe dočasné omezení práva na nahlížení do spisů v přípravném řízení.
13. Poukazuje-li stěžovatel na svou nevinu (a zpochybňuje věrohodnost některých důkazů), uplatnění těchto argumentů je namístě především v hlavním líčení, dospěje-li trestní řízení do tohoto stádia.
14. Ústavní stížnost proto byla odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněná, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu