ECLI:CZ:US:2018:1.US.3270.18.1
sp. zn. I. ÚS 3270/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. J., zastoupené JUDr. Zuzanou Streublovou, Vodňanského 10, Praha 6, proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 18. 1. 2018, č. j. 0 P 193/2016-715, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 24. 5. 2018, č. j. 0 P 193/2016-743, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2018, č. j. 101 Co 187/2018-784, tako:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 1. 10. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatelka je matkou nezletilé dcery E. J., vedlejší účastník je otcem nezletilé. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku byl zamítnut návrh matky na zákaz styku otce s nezletilou (výrok I.). Výrokem II. byla nezletilá svěřena do péče otce. Dalšími výroky nalézacího soudu byla upravena vyživovací povinnost matky, stanoven rozsah jejího styku s nezletilou a náklady řízení. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Praze potvrdil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, změnil vyživovací povinnost matky a upravil rozsah jejího styku s nezletilou.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas se svěřením nezletilé do výchovy otce. Nalézacímu soudu přitom vytýká vady v dokazování, když neprovedl navrhovaná znalecká zkoumání rodičů a nezletilé za účelem hodnocení výchovných schopností rodičů. Pohovor odvolacího soudu provedený s nezletilou E. považuje stěžovatelka za nedostatečný. Majetkové poměry hodnotil krajský soud nesprávně, a to v neprospěch stěžovatelky. Ve věci provedený znalecký posudek obsahuje podle stěžovatelky řadu rozporů, které nebyly odstraněny, ve věci nebyla vyslechnuta znalkyně. Stěžovatelka má za to, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jejích základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány čl. 32 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
III.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatelka polemizuje s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994, sp. zn. III. ÚS 23/93, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).
Z napadených rozsudků vyplývá, že obecné soudy se výchovnými poměry nezletilé podrobně zabývaly, když vyšly nejen z výpovědi rodičů, ale též znaleckého posudku PhDr. Karolíny Malé. Skutková zjištění soudů byla doplněna zprávou oddělení OSPOD, podle nichž stěžovatelka podporovala dceru v odmítání jejího kontaktu s otcem. Obecné soudy zhodnotily vztah rodičů jako konfliktní. Matka podala na otce trestní oznámení stran zneužívání nezletilé, které se neprokázalo. Odvolací soud v souvislosti s uvedeným přiléhavě poukázal na skutečnost, že matka svým jednáním mohla zničit život nejen otce, ale též nezletilé. Z rozsudků obecných soudů dále vyplývá, že pokud docházelo v průběhu řízení k asistovanému styku mezi nezletilou a jejím otcem v organizaci MáTa pro rodinu, z.s., tento probíhal bez problémů, a to až do okamžiku předání nezletilé stěžovatelce. Vznik těchto konfliktů vedl posléze ze strany organizace MáTa pro rodinu, z.s. k ukončení spolupráce. Obecné soudy se zabývaly podrobně též výchovným prostředím na straně otce, do jehož výchovy byla nezletilá svěřena na základě předběžného opatření. Ze zjištění soudů vyplynulo, že tento jí vytvořil stabilní výchovné prostředí a nezletilá v jeho péči prospívá. Z toho důvodu rozhodly obecné soudy o výchově a výživě nezletilé tak, jak je shora uvedeno.
Podle náhledu Ústavního soudu obecné soudy ústavní stížností napadené rozsudky řádně odůvodnily a z ústavněprávního hlediska jim není čeho vytknout.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu