ECLI:CZ:US:2018:3.US.2511.18.1
sp. zn. III. ÚS 2511/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti Bc. Ladislava Regnarda a Terezie Regnardové, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. května 2018 č. j. 71 Co 116/2018-567 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 25 C 132/2009-553,555, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 23. 7. 2018 byly Ústavnímu soudu doručeny dvě totožné ústavní stížnosti podané společně oběma stěžovateli, samostatně odeslané prostřednictvím datové schránky každého ze stěžovatelů. Stěžovatelé podání označili jako "Dovolání, Ústavní stížnost, Žádost o prodloužení lhůty" a brojili proti rozhodnutím, jež označili údaji uvedenými v záhlaví. Konstatovali, že proti těmto rozhodnutím podávají laická dovolání, a zároveň, že vznáší k Nejvyššímu soudu a Ústavnímu soudu žádost o posouzení celé záležitosti. V závěru uvedli, že podávají i ústavní stížnosti k výše uvedeným rozhodnutím, a to se zdvořilou prosbou o prodloužení lhůty k náležitému právnímu doplnění, a to jak dovolání, tak i ústavní stížnosti.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Návrh stěžovatelů trpí zjevnými vadami; především stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelé se již mnohokrát obrátili (společně, či každý samostatně) na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byli opakovaně upozorňováni s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 287/16, sp. zn. II. ÚS 1588/17, sp. zn. IV. ÚS 4117/17, sp. zn. IV. ÚS 20/18, sp. zn. I. ÚS 605/18). Stěžovatelé však i nadále volí postup, kterým ignorují zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byli soudem mnohokrát poučeni o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
6. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1556/17, sp. zn. II. ÚS 3664/17, sp. zn. I. ÚS 916/18, sp. zn. IV. ÚS 1019/18, sp. zn. I. ÚS 1847/18 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. července 2018
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj