ECLI:CZ:US:2018:3.US.3676.18.1
sp. zn. III. ÚS 3676/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti SB Finance s.r.o., sídlem Masarykova 430/25, Brno, zastoupené Mgr. Vendulou Portešovou, advokátkou, sídlem Poštovská 68/3, Brno, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. srpna 2018 sp. zn. 0 Nt 20016/2018 a usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 14. června 2018 č. j. 3 ZN 4609/2016-111, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4 a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 26 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a příloh k ní připojených se podává, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru Český Krumlov, oddělení hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 28. 1. 2016 č. j. KRPC-76025/TČ-2015-020281 bylo ve věci podezření ze spáchání zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), podle §79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků ve výši 4 127 785 Kč včetně příslušenství, nacházejících se na účtu stěžovatelky (označeném ve výroku usnesení).
3. Napadeným usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") byla podle §79f odst. 2 a 3 tr. řádu zamítnuta opakovaná žádost stěžovatelky o zrušení zajištění uvedených peněžních prostředků.
4. Stížnost stěžovatelky Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") dalším napadeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka odkazuje na nálezovou judikaturu Ústavního soudu vztahující se k zajišťovacím institutům, přičemž má za to, že postupem obvodního státního zastupitelství byly překročeny meze proporcionality mezi zájmem na vyšetření stíhané trestné činnosti a právem na nerušené užívání jejího majetku a právem podnikat až do té míry, že daná situace vede k její neschopnosti dostát svým závazkům a situace se stává velmi kritickou, téměř až likvidační. Má důvodnou obavu, že další trvání zajištění finančních prostředků může vést až k její insolvenci. Je přesvědčena, že do jejího práva vlastnit majetek bylo zasaženo zcela nedůvodně, neboť zajištěná finanční částka nemůže být výnosem z trestné činnosti. Šlo-li o falzifikáty receptů, byla podvedena a je osobou ohroženou vznikem škody rovnající se výši uplatněné částky za náhradu škody od jednotlivých pojišťoven. Zajištění je neproporcionální, neboť po odečtení škody způsobené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, která jí byla uhrazena zápočtem, uplatnily zbývající pojišťovny nárok nižší, než je zajištěná částka. Stěžovatelce ani nebyla jakýmkoliv způsobem prokázána vina a do doby, než se tak stane, je nutné ji považovat za nevinnou. Tvrdí dále, že jí nemohou být kladeny k tíži nedůvodné průtahy v trestním řízení, vedeném od listopadu 2015 bez jakéhokoliv výsledku. Upozorňuje též na průtahy při vydání napadených rozhodnutí, když žádost o zrušení zajištění byla obvodnímu státnímu zastupitelství doručena dne 29. 5. 2018, nebylo však o ní rozhodnuto bezodkladně (viz §79f tr. řádu), ale až dne 14. 6. 2018. O stížnosti pak bylo rozhodnuto v rozporu s §146a písm. c) tr. řádu dokonce až dne 23. 8. 2018.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy); není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními zásadami (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
8. V dané věci je třeba v prvé řadě zdůraznit, že zajištění věci podle §79a tr. řádu představuje prostředek dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací; nejde tedy o konečné rozhodnutí ve věci. Nelze tudíž mluvit o "zbavení majetku", nýbrž pouze o opatření týkajícím se "užívání majetku". Ve stejném smyslu judikoval i Evropský soud pro lidská práva např. v rozsudku ve věci Handyside proti Spojenému království ze dne 7. 12. 1976 (č. 5493/72, Série A č. 24, §62).
9. Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů upravených v §79a a násl. tr. řádu Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (srov. nález ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13, N 206/71 SbNU 429). Jsou to v prvé řadě orgány činné v trestním řízení, jejichž úkolem je posoudit ústavnost (resp. zákonnost) použití zajišťovacích nástrojů v trestním řízení, přičemž musí při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení posoudit, zda dané zajištění je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení. Majitelům zajištěných hodnot je pak přiznáno právo žádat o zrušení a omezení zajištění. Legitimita omezení vlastnického práva je tak přezkoumávána a stěžovatelce jsou dány dostatečné procesní prostředky k ochraně jejích práv (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 3074/08 ze dne 7. 1. 2009 nebo sp. zn. II. ÚS 3779/12 ze dne 5. 2. 2014, dostupná jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz).
10. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti formuloval základní požadavky na ústavní konformitu zásahu do vlastnických práv jednotlivce použitím dočasných majetkových zajišťovacích institutů: rozhodnutí o zajištění musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny), což znamená, že vyvozené závěry o naplnění podmínek uvedených v příslušných ustanoveních trestního řádu nemohou být ve zcela zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 379/03 ze dne 23. 10. 2003). Rozhodující orgány tak na základě posouzení důkazů a zjištěných skutečností musí vždy důkladně zhodnotit všechny okolnosti svědčící pro i proti omezení daných práv jednotlivce, což také musí řádně a přezkoumatelným způsobem odůvodnit [srov. nález sp. zn. II. ÚS 1457/13 ze dne 11. 3. 2014 (N 31/72 SbNU 365), nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 ze dne 2. 12. 2013 (N 206/71 SbNU 429].
11. Vzhledem ke skutečnosti, že v důsledku použití majetkových zajišťovacích institutů v průběhu trestního řízení vždy nutně dochází k omezení vlastnických práv (dispozičních práv) dotčeného jednotlivce, musí takové omezení, byť je toliko omezením dočasným, splňovat též kritérium přiměřenosti (srov. citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2485/13). Při hodnocení proporcionality je přitom třeba vzít v úvahu i časový aspekt, kdy zajištění majetku nemůže trvat libovolně dlouho. Plynutím času totiž ubývá legitimita omezení základních práv ve prospěch veřejného zájmu na naplnění účelu trestního řízení [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 642/07 ze dne 30. 1. 2008 (N 25/48 SbNU 291) či nález sp. zn. III. ÚS 1396/07 ze dne 19. 3. 2009 (N 62/52 SbNU 609)].
12. Ústavní soud shledal, že kritéria, jimiž je třeba poměřovat rozhodnutí o zajištění věci z hlediska ústavnosti, byla v daném případě naplněna způsobem, který je v souladu s ústavními předpisy, byť stěžovatelka vyslovuje opačný závěr.
13. Z odůvodnění usnesení obvodního státního zastupitelství, s nímž se obvodní soud ztotožnil, jsou dostatečně zřejmé důvody, pro něž státní zastupitelství z doposud opatřených důkazů a zjištěných skutečností shledalo důvodné podezření, že peněžní prostředky na uvedeném bankovním účtu stěžovatelky mohou být výnosem z trestné činnosti. Bylo totiž prokázáno, že v lékárnách stěžovatelky byly opakovaně zahrnuty do měsíční fakturace vydaných léků vystavované zdravotním pojišťovnám k úhradě léky, které byly uvedeny na padělaných receptech a nebyly nikdy vydány. Takto vyfakturované léky byly jednotlivými pojišťovnami proplaceny vždy na předmětný účet stěžovatelky, přičemž tímto podvodným jednáním byla způsobena škoda ve výši 4 127 785 Kč.
14. Závěr obou napadených rozhodnutí, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že zajištěné peněžní prostředky stěžovatelky jsou výnosem z trestné činnosti, proto z ústavního hlediska obstojí. Z preventivního a zatímního charakteru zajišťovacích institutů vyplývá, že na "zjištěné skutečnosti", které dle zákona odůvodňují jejich použití, nelze vztáhnout obecné požadavky hodnověrnosti, věrohodnosti a spolehlivosti, jaké jsou jinak kladeny na důkazy v trestním procesu. Pro naplnění zákonných podmínek použití zajišťovacích opatření postačí, budou-li skutková zjištění založena na vyšším stupni pravděpodobnosti (srov. nález ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13). Taková skutková zjištění z odůvodnění rozhodnutí státního zastupitelství vyplývají.
15. Je-li stěžovatelkou zdůrazňováno, že se na dané trestné činnosti žádným způsobem nepodílela, pak Ústavní soud připomíná, že zákon nevyžaduje, aby byly zajišťovány pouze peněžní prostředky na účtu obviněného. Pro použití majetkového zajišťovacího institutu není rozhodné, zda přímo vůči osobě, jejíchž majetkových hodnot se dotýká, bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání předmětné trestné činnosti. Majetkové zajišťovací instituty se ukládají ve vztahu k věci (majetkové hodnotě), a není proto podstatný vztah osoby (fyzické nebo právnické), které věc nebo majetková hodnota náleží, k trestné činnosti, z níž má jako výnos pocházet. V posuzované věci zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že na předmětném účtu jsou peníze představující výnos trestné činnosti, takže orgány činné v trestním řízení nepochybily, zasáhly-li popsaným způsobem. Z jejich skutkových zjištění přitom vyplývá, že zajištěné peníze by stěžovatelka při řádném běhu věci nemohla nikdy na svém účtu mít, takže ani nemůže uvažovat o jejich použití na úhradu svých dluhů.
16. Uvádí-li stěžovatelka, že je v důsledku zajištěných peněz v platební neschopnosti vůči státu a hrozí jí insolvence, obvodní státní zastupitelství i obvodní soud případně poukázaly na §79e odst. 2 tr. řádu, podle něhož lze použít zajištěné finanční prostředky i bez předchozího souhlasu státního zástupce, neexistuje-li jiná věc, která není dotčena zajištěním, na úhradu pohledávek státu, které jsou předmětem výkonu rozhodnutí, veřejné dražby, exekuce nebo insolvenčního řízení. Zákon tedy umožňuje, aby byly za určitých podmínek dluhy vůči státu ze zajištěných peněz uhrazeny. I dluhy vůči jiným než státním subjektům lze za splnění předpokladů uvedených v §79e odst. 2 tr. řádu ze zajištěných peněz uhradit. Obvodní státní zastupitelství nadto upozornilo na objem aktiv stěžovatelky, její dlouhodobý i oběžný majetek, tvořený krátkodobými pohledávkami, takže zajištěné peněžní prostředky nejsou jediným zdrojem jejího majetku. Vysvětlilo též, proč její příjmy poklesly, když se tak stalo z důvodu prodeje části podniku, nikoli proto, že byly na jejím účtu zajištěny předmětné finanční prostředky. Tvrdila-li stěžovatelka, že pohledávka Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky měla být uhrazena formou zápočtu vůči třetí osobě, pak státní zastupitelství i soud odůvodnily, proč s tímto tvrzením nelze souhlasit. Namítala-li dále, že ona sama je poškozenou osobou, neboť oproti předloženým falešným receptům léčiva vydala, jde o její verzi, neboť z obsahu spisu (zejména ze záznamů Státního ústavu pro kontrolu léčiv) vyplývají jiné skutečnosti.
17. Obvodní soud se zabýval k námitce stěžovatelky, kterou uplatňuje i v ústavní stížnosti, také časovou dimenzi omezení vlastnického práva a její přiměřenost, zabýval se délkou jeho trvání i příčinami, přičemž nezjistil neodůvodněné průtahy či pochybení orgánů činných v trestním řízení. Vyšel ze skutečnosti, že dosavadní konkrétní výsledky prověřování jednoznačně směřují k tomu, že zajištění je důvodné a že zajištěné prostředky jsou skutečně výnosem z trestné činnosti. Ve prospěch toho svědčí i fakt, že k uplatňování falešných receptů docházelo v rámci celého území České republiky a vždy pouze v sítích lékáren stěžovatelky. Jak uvedlo obvodní státní zastupitelství, v dané trestní věci i nadále probíhá prověřování jednotlivých zfalšovaných recepturních tiskopisů (1 346 kusů), přičemž jsou činěny úkony s tím související. Zjistil-li v této souvislosti obvodní soud, že již byla ustanovena osoba podezřelá, došlo tím k výraznému posunu v této rozsáhlé a závažné trestní věci. Nelze proto dospět k závěru, k němuž směřuje stěžovatelka, že by byl policejní orgán nečinný a záměrně tím znemožňoval stěžovatelce podnikat. Zajištění finančních prostředků v této konkrétní věci je tedy i nadále přiměřeným opatřením slučitelným s obecnými pravidly regulujícími tento institut a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu, na něž je v ústavní stížnosti poukazováno. Od nich se liší délkou zajištění (viz nález ze dne 30. 1. 2008 sp. zn. II. ÚS 642/07, kdy zajištění trvalo více než 6 let) a důvodem kasace (viz nález ze dne 17. 4. 2014 sp. zn. I. ÚS 3502/13, kdy soud nedostál požadavkům na odůvodnění svého rozhodnutí).
18. Namítá-li stěžovatelka průtahy při vyřízení její žádosti a stížnosti proti rozhodnutí obvodního státního zastupitelství, s touto námitkou se řádně vypořádal v samostatném podání ze dne 10. 9. 2018 místopředseda obvodního soudu. Vzhledem k velké obsáhlosti spisového materiálu a komplikovanosti věci, kdy se příslušný soudce musel s takto obsáhlým spisem seznámit, aby mohl kvalifikovaně rozhodnout, lze jeho závěr, že bylo-li o podané stížnosti rozhodnuto do jednoho měsíce od nápadu věci, nelze tuto okolnost hodnotit jako průtah, akceptovat. Lhůta uvedená v §146a písm. c) tr. řádu má pouze pořádkovou povahu; ústavní stížnosti proti zamítavému usnesení soudu (je-li jí navrhováno, aby toto usnesení bylo zrušeno) by pak bylo možné vyhovět jen tehdy, jestliže její překročení má povahu významnou a tomu odpovídající "průtahy" mohly mít vliv na věcnou správnost tohoto rozhodnutí. Nic takového však nebylo v posuzované věci zjištěno. Obdobné platí i vůči rozhodování státního zastupitelství, jemuž byla žádost doručena dne 29. 5. 2018 a bylo o ní rozhodnuto dne 14. 6. 2018, neboť i příslušný státní zástupce musel před svým rozhodnutím prostudovat obsáhlý spisový materiál.
19. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud nezjistil, že by šlo o neodůvodněný zásah do základních práv a svobod stěžovatelky. Postupoval proto podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2018
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu