ECLI:CZ:US:2018:4.US.234.18.1
sp. zn. IV. ÚS 234/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Petry Hrabalové, zastoupené JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem v Praze 4, Staňkova 922/44, proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2017, č. j. 28 Co 465/2016-284, a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 5. 2016, č. j. 8 C 173/2010-245, a návrhu na odklad vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozsudků obecných soudů a namítá porušení svých ústavních práv - zejména práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje také odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obecné soudy zamítly žalobu stěžovatelky o určení, že je vlastníkem vymezených nemovitých věcí. Stěžovatelka byla v řízení poučena o přípustnosti dovolání a tohoto mimořádného opravného prostředku také využila; Nejvyšší soud však její dovolání odmítl pro vady usnesením ze dne 31. 10. 2017, č. j. 30 Cdo 4298/2017-345.
Ústavní soud se nejdříve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky řízení podle §43 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 téhož zákona.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány veřejné moci již možná.
Stěžovatelka sice v nyní souzené věci využila svého práva a dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podala. Usnesení dovolacího soudu o tomto mimořádném opravném prostředku však ústavní stížnosti nenapadá a jeho zrušení nenavrhuje. Nejvyšší soud nebyl v ústavní stížnosti označený jako účastník řízení a z jejího obsahu ani náznakem nevyplývá, že by směřovala proti tomuto rozhodnutí. Ústavní soud proto uzavřel, že ústavní stížnost směřuje výhradně proti rozsudkům odvolacího a nalézacího soudu.
V případech, kdy byl mimořádný opravný prostředek řádně podán, přitom platí, že je nezbytné napadnout ústavní stížností také rozhodnutí vydané na jeho základě, neboť případná náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže nastat v případech, ve kterých z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Jestliže tedy stěžovatel nenapadl rozhodnutí o posledním procesním prostředku, ale pouze rozhodnutí jemu předcházející, nemůže Ústavní soud o takto podaném návrhu rozhodovat. Pokud by tak učinil, podané ústavní stížnosti případně i vyhověl a napadená rozhodnutí orgánů veřejné moci zrušil, zůstalo by nenapadené rozhodnutí o posledním procesním prostředku nedotčeno, což by zjevně vyvolalo stav právní nejistoty (srovnej usnesení ze dne 21. 7. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1789/16, ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 1170/08 nebo ze dne 13. 5. 2003, sp. zn. I. ÚS 161/03).
S ohledem na akcesorickou povahu návrhu na odklad vykonatelnosti podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, byl tento návrh rovněž odmítnut, neboť sdílí osud ústavní stížnosti (srovnej např. usnesení ze dne 11. 4. 2005, sp. zn. IV. ÚS 2/05).
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl pro nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu stejně jako návrh na odklad vykonatelnosti (§79 odst. 2 téhož zákona) s ní spojený.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. Toto usnesení obsahuje stručné odůvodnění (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 31. ledna 2018
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj