ECLI:CZ:US:2019:1.US.2182.19.1
sp. zn. I. ÚS 2182/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Dr. Ing. Romana Raise, zastoupeného Mgr. Alenou Raisovou, advokátkou se sídlem Krhanická 988/7, Praha 12 - Kamýk, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 211/2018-297 ze dne 15. 11. 2018 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 24 Cm 209/2016-211 ze dne 20. 6. 2018 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její věcné projednatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je opožděná.
Stěžovatel již stejnou ústavní stížnost proti identickým soudním rozhodnutím podal, a to dne 4. 6. 2019, přičemž Ústavní soud o ní rozhodl usnesením sp. zn. III. ÚS 1834/19 ze dne 2. 7. 2019 tak, že ji podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Protože toto rozhodnutí Ústavního soudu dle stěžovatele nezaložilo překážku věci pravomocně rozhodnuté, rozhodl se podat ústavní stížnost znovu. V mezidobí však lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula. Stěžovatel totiž opakovaně (tj. jak ve věci III. ÚS 1834/19, tak i v této věci) tvrdí, že se o zásahu do svých práv dozvěděl při ústním jednání před odvolacím soudem ve věci odvolání vedeného u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 Cmo 18/2019. Konec dvouměsíční lhůty k podání ústavní stížnosti tak připadl na 4. 6. 2019. Odtud plyne, že byla-li nynější (nová) ústavní stížnost podána až dne 4. 7. 2019, stalo se tak zjevně po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené zákonem o Ústavním soudu k jejímu podání. Zmeškání této lhůty nemůže Ústavní soud prominout.
Stěžovatel je ovšem přesvědčen, že podáním předchozí ústavní stížnosti v poslední den uvedené dvouměsíční lhůty bylo zahájeno řízení před Ústavním soudem, které způsobilo stavení této lhůty, a sice s poukazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1038/08 ze dne 8. 7. 2008 (N 127/50 SbNU 111) a sp. zn. Pl. ÚS 33/97 ze dne 17. 12. 1997 (č. 30/1998 Sb.). Tato představa stěžovatele o přerušení lhůty k podání ústavní stížnosti podáním návrhu na zahájení řízení je ovšem zcela mylná. Zahájení řízení o ústavní stížnosti nemá na plynutí samotné lhůty k jejímu podání žádný vliv. Nynější návrh je samostatnou, novou ústavní stížností, nikoli ex post doplněním (již odmítnuté) předchozí ústavní stížnosti, a proto zachování lhůty k podání nynější ústavní stížnosti je třeba posuzovat samostatně, bez zřetele na předchozí návrh. Stěžovatelem předestřené stavení lhůty přitom nemá oporu nejen v zákoně o Ústavním soudu a občanském soudním řádu (poukaz stěžovatele na ustanovení §82 odst. 1 o. s. ř. o zahájení řízení je nepřípadný, neboť v něm jde o otázku určení okamžiku zahájení řízení; o běhu lhůt, natož jejich stavení, v něm není zmínka), nýbrž ani v právě citovaných rozhodnutích Ústavního soudu. Uvedený plenární nález se zabýval některými aspekty běhu ústavní lhůty k vrácení Parlamentem přijatého zákona prezidentem republiky, a to počátkem (jaká skutečnost je pro něj určující) a koncem jejího běhu (připadne-li konec na den pracovního klidu), nikoli však stavením/přerušením jejího běhu, takže paralela se tu nenabízí ani vzdáleně. Výslovná zmínka o stavení (stavění) se v tomto nálezu objevuje jen v souvislosti s podpůrným pojednáním o obecných idejích v právním myšlení. Nález ve věci sp. zn. II. ÚS 1038/08 pak již jen doslovně cituje část tohoto pojednání, a proto odkaz na něj je ve vztahu k právní věci stěžovatele obdobně bezcenný.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh opožděně podaný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2019
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj