ECLI:CZ:US:2019:1.US.3605.19.1
sp. zn. I. ÚS 3605/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Lubomíra Řeřichy a Marie Řeřichové, zastoupených Emilem Jančou, advokátem se sídlem Sartoriova 60/12, 169 00 Praha - Břevnov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. Ncp 529/2019-40 ze dne 9. 9. 2019 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení 36 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným rozhodnutím Vrchní soud v Praze rozhodl o námitce věcné nepříslušnosti Okresního soudu Praha-východ vznesené stěžovateli jako žalovanými v řízení o zaplacení 139 587 Kč s příslušenstvím, které je vedeno u posledně uvedeného soudu pod sp. zn. 35 C 186/2019. Vrchní soud neshledal námitku stěžovatelů důvodnou a rozhodl, že k projednání a rozhodnutí předmětné věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy.
Proti rozhodnutí vrchního soudu brojí stěžovatelé ústavní stížností, domáhajíce se jeho kasace. Stěžovatelé mají za to, že věc má být v prvním stupni projednána krajským soudem, neboť ke správnému posouzení žaloby je nutné zkoumat skutečnosti důležité pro konkursní řízení. Na podporu své argumentace odkazují na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. Ncp 181/2019-30 ze dne 15. 8. 2019, v němž tento soud dospěl ve skutkově totožné věci k odlišnému závěru, tedy že je dána v prvním stupni věcná příslušnost krajských soudů. Stěžovatelé dále poukazují na vyjádření žalobce (správce konkursní podstaty), který sám uvedl, že "skutečnosti odůvodňující vznik a výši pohledávky nemají původ v insolvenčním řízení, nýbrž v řízení konkursním" (viz napadené usnesení vrchního soudu, bod 2), a dále odkazují na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 258/03, z něhož dovozují své postavení konkursních věřitelů. Tuto svoji argumentaci stěžovatelé v ústavní stížnosti blíže rozvedli.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelů i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podstata ústavní stížnosti směřuje proti mechanismu, kterým obecné soudy určují věcnou příslušnost soudů, a v tomto ohledu poukazuje na nejednotnost jejich právního názoru. Stěžovatelé přitom poukazují na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jež ale není předmětem nyní projednávané věci, byť i věcnou příslušnost posuzuje odlišně. Sjednocení této otázky podústavního práva však přísluší obecným soudům; k řešení vzniklého rozporu v judikatuře vrchních soudů je v systému obecné justice povolán Nejvyšší soud (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 626/19 ze dne 29. 10. 2019, bod 11), nikoli Ústavní soud. Vrchní soud v Praze srozumitelně a logicky vyložil, jakými úvahami byl veden při formulaci shora rekapitulovaných právních závěrů. Žádný exces v nich Ústavní soud neshledal. K tomu se sluší podotknout, že zatímco v současnosti stěžovatelé brojí proti hypotetickému porušení svého práva na spravedlivý proces, v budoucnu jim není odepřena možnost brojit proti obsazení soudu v rámci přezkumu konečného rozhodnutí ve věci samé. Ústavní soud ostatně ve stejném duchu již rozhodl ve skutkově a právně shodných věcech, jež mají svůj původ v dluzích představujících rozdíl mezi hodnotou majetku osob, který nabyly na základě zákona o vlastnictví bytů jako konkursní věřitelé Bytového družstva X, a částkou, která odpovídá poměrnému uspokojení "ostatních pohledávek" podle dříve platného zákona o konkursu a vyrovnání. Právnímu zástupci stěžovatelů jsou tato rozhodnutí Ústavního soudu již známa, na tomto místě tak postačí na ně v podrobnostech zcela odkázat.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Požadavku stěžovatelů na přednostní projednání věci přitom vyhověl via facti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu