ECLI:CZ:US:2019:1.US.4050.18.1
sp. zn. I. ÚS 4050/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti JUDr. Zdeňky Polákové, advokátky, se sídlem Opletalova 608/2, Havířov, proti usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 13. srpna 2018 č. j. 8 C 14/2018-47 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. září 2018 č. j. 12 Co 233/2018-56, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 10. prosince 2018 a doplněné podáním ze dne 13. prosince 2018, podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno ústavně zaručené základní právo a legitimní očekávání podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo podnikat a získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny, a to nejen dědiců po zemřelé Marii Duždové, a i právo její právní zástupkyně, tedy stěžovatelky.
2. Žalobkyně BORGERS CS spol. s r. o. se žalobou podanou dne 31. ledna 2018 u Okresního soudu v Rokycanech domáhala, aby soud svým rozhodnutím zrušil žalované povinnost platit žalované Marii Duždové náhradu za ztrátu na výdělku s tím, že u žalované se rozvinulo jiné obecné onemocnění, které by ji samo o sobě vyřadilo z původní profese dělnice vykonávané u žalobkyně. Žalovaná požádala soud o ustanovení právního zástupce z řad advokátů. Tato žádost jí byla usnesením ze dne 27. června 2018 č. j. 8 C 14/2018-31 zamítnuta. Žalovaná si proti tomuto usnesení podala včasné odvolání a před tím, než byl spis předložen odvolacímu soudu, bylo dne 30. července 2018 okresnímu soudu doloženo Úřadem městského obvodu Plzeň 3, že žalovaná Marie Duždová zemřela v Plzni dne 9. července 2018. Vzhledem k úmrtí žalované vzala žalobkyně podáním ze dne 6. srpna 2018 žalobu v celém rozsahu zpět.
3. Okresní soud v Rokycanech usnesením ze dne 13. srpna 2018 č. j. 8 C 14/2018-47 zrušil usnesení ze dne 27. června 2018 č. j. 8 C 14/2018-31 a řízení podle ustanovení §96 odst. 1 ve spojení s ustanovením §107 odst. 5 o. s. ř. zastavil, přičemž žádnému z účastníků nebyly přiznány náklady řízení podle ustanovení §146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
4. Proti usnesení soudu prvního stupně podala stěžovatelka jako advokátka a dříve zástupkyně žalované odvolání, jejž směřovala pouze proti výroku pod bodem III. o nákladech řízení a navrhovala, aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí, případně aby žalobkyni zavázal k placení náhrady nákladů řízení podle specifikace ze dne 14. července 2018, jímž stěžovatelka žádala náklady právního zastoupení v částce 43 690 Kč za tři a půl úkonu právní služby z punkta 955 740 Kč, tj. 12 140 Kč za jeden úkon právní služby. Stěžovatelka namítala, že by mohla být ustanovena v tomto řízení žalované jako opatrovník podle §29 o. s. ř. a uváděla další důvody ve věci samé. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25. září 2018 č. j. 12 Co 233/2018-56 podané odvolání odmítl podle §218 písm. b) o. s. ř., neboť odvolání proti výroku pod bodem III. o nákladech řízení bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.
5. Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V tomto ohledu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je podána někým zjevně neoprávněným.
6. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z uplatnění ústavní stížnosti jsou tak vyloučeny všechny subjekty, do jejichž ústavně zaručených práv nebo svobod nemohlo být zasaženo, nebo které podávají ústavní stížnost za někoho jiného (tzv. actio popularis).
7. Účastníkem řízení, z něhož vzešla napadená rozhodnutí, byla až do své smrti dne 9. července 2018 žalovaná Marie Duždová. V takovém případě je naplněn předpoklad odmítnutí ústavní stížnosti podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, a to jako návrhu podaného někým zjevně neoprávněným (shodně Ústavní soud rozhodoval např. v usneseních ze dne 24. července 2018 sp. zn. IV. ÚS 1883/17, ze dne 26. července 2018 sp. zn. IV. ÚS 2045/17 a ze dne 23. října 2018 sp. zn. III. ÚS 832/18).
8. Vzhledem ke skutečnosti, že na základě podané ústavní stížnosti stěžovatelky nelze napadená rozhodnutí meritorně přezkoumat, nemůže se Ústavní soud vyjadřovat jako orbiter dictum ani k výtkám, které stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla.
9. Z výše uvedených důvodů proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2019
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj