ECLI:CZ:US:2019:1.US.4244.18.1
sp. zn. I. ÚS 4244/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Rampulou, advokátem, sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2018 č. j. 3 Tdo 776/2018-64 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. června 2017 sp. zn. 4 To 90/2016, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. 12. 2018, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 7. 9. 2015 č. j. 16 T 26/2013-7404 shledán vinným ze spáchání zločinu dotačního podvodu podle §212 odst. 2 a 6 písm. a) trestního zákoníku, kterého se dopustil - stručně řečeno - tím, že jako předseda představenstva a ředitel obchodní společnosti X (dále jen "společnost X") v úmyslu získat majetkový prospěch pro vlastní potřebu z povodňové dotace Ministerstva zemědělství ČR poskytnuté na odstranění povodňových škod ze srpnových povodní roku 2002 podal dne 7. 11. 2002 na Zemědělskou agenturu Ministerstva zemědělství České Budějovice žádost o poskytnutí dotace ve výši 52 144 250 Kč, která odpovídala 25 % z celkových škod na stavbách a technologiích stěžovatelem vyčíslených na 208 577 000 Kč. Dotace byla na základě stěžovatelem předložených listinných materiálů poskytnuta a vyplacena na bankovní účet, jehož majitelem byla společnost X. Stěžovatel se zavázal nejpozději k datu 30. 9. 2003 předložit účetní doklady prokazující řádné čerpání dotace. Do předložených účetních dokladů však zahrnul faktury na stavební práce a technologie dodané obchodní společností Spektrum stav s.r.o. (dále jen "společnost Spektrum"), které ve skutečnosti neproběhly, a to v celkové výši 42 277 571 Kč. Společnost Spektrum nikdy dodávky technologií a stavebních prací neprováděla. Z finančních prostředků získaných účelovou dotací stěžovatel převedl dne 18. 12. 2002 částku ve výši 51 144 250 Kč na jiný bankovní účet společnosti X, ke kterému měl jako jediný dispoziční oprávnění, a z něj vybral v hotovosti částky ve výši 25 000 000 Kč a 17 000 000 Kč, které v rozporu s účelovou dotací použil pro vlastní potřebu. Za uvedené protiprávní jednání byl stěžovateli uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb při stanovení denní sazby 5 000 Kč a s náhradním trestem odnětí svobody v trvání jednoho roku. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce obchodních korporací či družstev na dobu sedmi let. Stěžovateli byla taktéž uložena povinnost nahradit škodu poškozené České republice zastoupené Ministerstvem zemědělství ČR ve výši 42 277 571 Kč. Vedle toho byl stěžovatel zproštěn obžaloby pro zločin dotačního podvodu dle §212 odst. 1 a 6 písm. a) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit - stručně řečeno - tím, že jako předseda představenstva a ředitel obchodní společnosti X požádal dne 19. 6. 2003 o poskytnutí státní pomoci Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, a to dotace v podprogramu s názvem Podpora obnovy majetku subjektů provozujících energetické liniové stavby, přičemž v čestném prohlášení uvedl nepravdivé údaje rozhodné pro udělení dotace, že neobdržel jiné finanční zdroje, přestože na zmírnění následků povodňových škod čerpal dotaci a obdržel pojistné plnění. Společnosti X byla Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR schválena a vyplacena dotace v celkové výši 20 020 000 Kč. Stěžovatel byl obžaloby zproštěn, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Z dokazování totiž vyplynulo, že tvrzený požadavek, aby z příjemců státní pomoci při obnově energetického hospodářství byli vyloučeni ti žadatelé, kteří sjednali komerční pojištění a z toho titulu čerpali pojistné plnění, nebyl formulován dostatečně jasně, a dále že oba výše uvedené dotační programy byly vypsány k odlišným účelům, kdy z dotací měly být hrazeny odlišné škody na majetku subjektů postižených povodněmi v roce 2002.
3. Vrchní soud napadeným usnesením zamítl odvolání stěžovatele. Vrchní soud se podrobně vypořádal se všemi námitkami stěžovatele a uvedl, že krajský soud dospěl ke správnému závěru, že společnost Spektrum nedodala pro společnost X v souvislosti s obnovou po povodni v roce 2002 žádné práce. Provedené důkazy zcela vyvrátily jakýkoli podíl společnosti Spektrum na obnově pivovaru. Pokud tak následně byly zařazeny faktury a další doklady pocházející údajně od společnosti Spektrum do soupisu vynaložených nákladů na obnovu pivovaru po povodni a tyto měly prokazovat řádné využití účelové dotace, jedná se o nepravdivě uvedené skutečnosti. Stěžovatel k zastření skutečného stavu věci využil fiktivní faktury, které předložil poskytovateli dotace. K zastření skutečného stavu napomohl i následný požár účtárny společnosti X, kdy další kontrola dokladů nemohla být uskutečněna. Stěžovatel v odvolání opakoval svou obhajovací verzi, že nebyla vyvrácena jeho výpověď v tom směru, že prostředky vybrané v hotovosti z účtu zřízeného v souladu s podmínkami určenými poskytovatelem dotace předal F. M. s tím, že ten měl z pověření stěžovatele zajistit dodavatele prací k odstranění škod, což učinil. Z toho má vyplývat, že dotace byla využita ve prospěch obnovy pivovaru, tudíž v souladu s účelem, na který byla poskytnuta. Vrchní soud uvedl, že obhajovací verzi stěžovatele nelze akceptovat. Tvrzení, že prostředky předal F. M. nelze logicky ověřit, neboť jmenovaný v roce 2006 zemřel. Oproti tomu bylo bezpochybně prokázáno, že stěžovatel vybral v hotovosti z účtu částky 25 000 000 Kč a 17 000 000 Kč a s nimi naložil způsobem, který je v rozporu s účelem dotace, neboť bylo bez pochybností prokázáno, že deklarované práce, na které stěžovatel předložil fiktivní faktury společnosti Spektrum, nebyly v rámci popovodňové rekonstrukce pivovaru provedeny. Názor stěžovatele, že musí být prokázáno, na jaký konkrétní účel byly dotační prostředky vyvedené stěžovatelem z účtu použity, vrchní soud odmítl.
4. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu. Shrnul obecná východiska pro uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu a uvedl, že o relevanci námitek stěžovatele směřujícím proti skutkovým zjištěním lze uvažovat v dovolacím řízení pouze v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy. Extrémní rozpor je dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Takovými vadami však rozhodnutí vrchního soudu a krajského soudu netrpí. Dovolací argumentace stěžovatele je založena prakticky výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích krajského soudu a vrchního soudu a stěžovatel tak nenapadal právní posouzení skutku, nýbrž se snažil prostřednictvím svých námitek prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnil. Nad rámec toho Nejvyšší soud v napadeném usnesení skutková zjištění učiněná krajským soudem shrnul a shledal, že soudy důvodně dovodily, že stěžovatel použil prostředky získané účelovou dotací na jiný než určený účel a způsobil takovým činem škodu velkého rozsahu. Deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu odpovídají toliko výhrady stěžovatele směřující k časové působnosti užitého (pozdějšího) trestního zákoníku, avšak pozdější právní úprava je pro stěžovatele příznivější, tudíž ani v tomto ohledu nedošlo k pochybení. Jelikož nebylo zjištěno žádné pochybení zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, nemohly být shledány opodstatněnými ani výhrady stěžovatele poukazující na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu.
II.
Argumentace stěžovatele
5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že v řízení před obecnými soudy nebyl jednoznačně prokázán závěr, že dodávky technologií a prací na opravu areálu společnosti X neproběhly a že finanční prostředky poskytnuté dotací stěžovatel nepoužil na určený účel. Naopak nebyl vyvrácen závěr, že uvedené dodávky technologií a prací proběhly. Krajský soud nadto nevedl dokazování k tomu, k jakému jinému účelu byly dotační prostředky užity. V rámci dokazování bylo jednoznačně prokázáno, že škody na budovách a technologiích společnosti X po povodních z roku 2002 se podařilo částečně odstranit, a to také díky prostředkům z předmětné dotace. Pokud by poskytnuté dotační prostředky byly použity jiným způsobem, než určoval daný dotační titul, nebyla by obnova výroby pivovaru reálná. Obecné soudy se tak nevypořádaly s logickou otázkou, z jakých prostředků byla prokázaná obnova financována.
6. Stěžovatel trvá na tom, že dodávky prací a technologií provedla společnost Spektrum. Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu je však nutné prokázání toho, že stěžovatel získané dotační prostředky použil k jinému než určenému účelu. O tom ale nesvědčí jen samotná údajná problematičnost daňových dokladů vydaných společností Spektrum. Je na orgánech činných v trestním řízení, aby vyšetřily a prokázaly, zda se společností X či stěžovatelem předkládané výdaje uskutečnily, v jakém rozsahu a vůči komu směřovaly.
7. Ve věci došlo také k nesprávné právní kvalifikaci skutku, když mělo být užito právní úpravy účinné v době spáchání jednání, tj. úpravy obsažené v §250b odst. 2 trestního zákona č. 140/1961 Sb. Toto ustanovení nad rámec úpravy nyní obsažené v §212 odst. 2 trestního zákoníku vyžadovalo, aby pachatel užil dotaci na jiný než určený úvěr bez souhlasu věřitele nebo jiné oprávněné osoby, tj. musela být prokázána absence souhlasu poskytovatele dotace, respektive oprávněné osoby za poskytovatele jednající. Nyní účinná právní úprava takový znak skutkové podstaty nezná, tudíž není pro stěžovatele příznivější, jak nesprávně uzavřely obecné soudy, které pouze srovnaly trestní sazbu uvedených skutkových podstat. Pokud by k otázce (absence) souhlasu oprávněné osoby bylo vedeno dokazování, muselo by být např. znalecky ověřeno, jaké práce a opravy byly v areálu společnosti X po povodních v roce 2002 provedeny a v jaké hodnotě a z jakých prostředků byla tato obnova financována. Jedině tak by se oprávněné osoby mohly vyjádřit, zda poskytnuté prostředky byly použity na určený účel a v jakém rozsahu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Vlastní posouzení
9. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Ústavní soud není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se orgány veřejné moci dopustily pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.
10. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. O takový případ jde i v posuzované věci.
11. Po přezkoumání napadených rozhodnutí Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a je nutné poukázat na to, že všechny stěžovatelem uplatněné námitky byly již obecnými soudy vysvětleny a uspokojivě vypořádány. Lze shrnout, že stěžovatel se neztotožňuje se skutkovými zjištěními obecných soudů a v důsledku toho také s jejich právním hodnocením. Ustálená judikatura Ústavního soudu přitom vymezuje zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Ústavní soud rozlišuje případy tzv. opomenutých důkazů, důkazů opatřených procesně nepřípustným způsobem a případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy [srov. např. nález ze dne 18. 11. 2004 sp. zn. III. ÚS 177/04 (N 172/35 SbNU 315); všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá existenci skutkových zjištění učiněných v nesouladu s provedenými důkazy.
12. Obecně lze skutková zjištění považovat za chybná, pokud byla učiněna v extrémním nesouladu s provedenými důkazy [srov. např. nález ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95 (N 79/4 SbNU 255), nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1604/13 (N 78/73 SbNU 387), nález ze dne 10. 1. 2018 sp. zn. I. ÚS 2073/17 a další]. Taková pochybení však v nyní posuzovaném případě nelze shledat. Tvrzení stěžovatele, že nebylo prokázáno, že dodávky technologií a prací na opravu areálu společnosti X neproběhly a že finanční prostředky poskytnuté dotací stěžovatel nepoužil na určený účel, není pravdivé. Není smyslem řízení o ústavní stížnosti opakovat obsáhlé závěry provedeného dokazování, které jsou přehledně a logicky obsaženy v rozhodnutích obecných soudů, pročež na tyto Ústavní soud odkazuje. Nad rámec Ústavní soud stručně poukazuje na klíčová skutková zjištění učiněná v souladu s provedenými důkazy, že finanční prostředky poskytnuté účelovou dotací byly vybrány stěžovatelem v hotovosti (což sám doznal) a byly použity dále neznámým způsobem, avšak jistě ne na opravu areálu pivovaru společnosti X prostřednictvím F. M., jak tvrdil stěžovatel. Tento závěr je přitom podpořen celou řadou důkazů pečlivě popsaných a hodnocených krajským soudem i vrchním soudem (listinné důkazy představované účetními doklady společnosti X a samotné fiktivní faktury ve spojení se svědeckými výpověďmi např. svědka Č. a K., dále důkazy zajištěné k fungování a stavu samotné společnosti Spektrum a podpořené svědeckými výpověďmi svědků K. a K.). Stěžovatel namítá, že obecné soudy se nezabývaly tím, že ve skutečnosti k nějakým opravám a dodávkám technologií došlo a nebylo prokázáno, že nebyly financovány právě z účelové dotace vybrané stěžovatelem v hotovosti. S tímto tvrzením se taktéž nelze ztotožnit, když již krajský soud učinil skutkové zjištění z provedeného dokazování, že velká většina prací provedených v areálu pivovaru byla zajištěna svépomocí, tj. prostřednictvím zaměstnanců společnosti X a také že obnova technologické části pivovaru byla naprosto minimální (v řádech statisíců Kč) a byla zakoupena jen nezbytná technologie tak, aby mohl být provoz urychleně obnoven. Nelze přitom přehlédnout, že bylo prokázáno, že společnosti X bylo vyplaceno také pojistné plnění, z něhož uvedené mohlo být financováno. V každém případě obecné soudy správně shrnuly, že veškerými provedenými důkazy hodnocenými v jejich souhrnu včetně zcela fiktivních předložených faktur společnosti Spektrum (nikoli tedy "údajně problematických daňových dokladů" této společnosti, jak je označil stěžovatel) bylo prokázáno, že získané dotační prostředky stěžovatel použil k jinému než určenému účelu.
13. Konečně nelze přisvědčit ani námitce stěžovatele, že byla věc nesprávné právně kvalifikována, neboť mělo být užito právní úpravy účinné v době spáchání jednání. V tomto ohledu nutno primárně poukázat na napadené usnesení Nejvyššího soudu, který správně konstatuje, že tvrzení stěžovatele, že v projednávané věci nedošlo k prokázání absence souhlasu poskytovatele dotace s jiným použitím poskytnutých peněžních prostředků, jak vyžadovala předchozí úprava, vůbec nereflektuje okolnosti případu. V daném případě se jednalo o účelovou dotaci, u níž poskytovatel ani souhlas k jinému použití dát nemohl, nadto stěžovatel ani jinak netvrdil, že by k nějakému takovému souhlasu ze strany poskytovatele dotace došlo. Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentuje, jaké dokazování by tento údajný nedostatek mělo zhojit (viz bod 7 tohoto usnesení), avšak tato argumentace je značně nelogická, když zhodnocení toho, zda prostředky byly použity na určený účel je dozajista úkolem orgánů činných v trestním řízení a souhlasem oprávněných osob dle §250b trestního zákona 140/1961 Sb. je myšlen apriorní souhlas takových osob (respektive ne takový udělený v rámci již probíhajícího trestního řízení a po užití dotace na jiný účel), o jehož absenci v dané věci není pochyb.
14. Ústavní soud zhodnotil, že obecné soudy rozhodly v souladu se zákonem, svá rozhodnutí řádně, logicky a věcně přiléhavě odůvodnily a napadenými rozhodnutími nedošlo k tvrzenému zásahu do základních práv stěžovatele zaručených čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ani do jiných ústavně zaručených základních práv či svobod.
15. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, a to podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu