ECLI:CZ:US:2019:1.US.4275.18.1
sp. zn. I. ÚS 4275/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Vladimíra Sládečka a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Deltablok s. r. o., IČO 26863464, sídlem v Ostravě, Novoveská 535/7, zastoupené Mgr. Bc. Jaroslavem Luxem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova 1243/7, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 246/2018-77 ze dne 2. října 2018, za účasti Krajského soudu v Ostravě a vedlejšího účastníka řízení M & M reality holding a. s., IČO 27487768, sídlem Praze, Krakovská 583/9, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Vedlejší účastnice se v řízení před Okresním soudem v Ostravě na stěžovatelce domáhala zaplacení 40 000 Kč jako smluvní pokuty za nesplnění povinnosti uhradit včas blokační úhradu 200 000 Kč ze smlouvy o zprostředkování koupě pozemku. Okresní soud žalobu zamítl s tím, že stěžovatelka sice nesplnila svou povinnost zaplatit blokační úhradu, ale vedlejší účastnice způsobila zásadní omyl stěžovatelky při sjednávání smlouvy. Nesdělila totiž stěžovatelce, že pozemek je dotčen záměrem města Ostravy vybudovat tramvajový pás s odpovídajícím ochranným pásmem.
2. Krajský soud v Ostravě k odvolání vedlejší účastnice rozhodnutí okresního soudu změnil tak, že stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici 40 000 Kč. Podle jeho závěrů vedlejší účastnice inzerovala pozemek jako stavební a stěžovatelce nic nebránilo ověřit si z veřejně přístupných zdrojů rozhodné skutečnosti. Vedlejší účastnice sice jednala nekorektně, když o záměru neinformovala, ale stěžovatelka měla možnost se omylu vyvarovat.
3. Proti rozhodnutí krajského soudu stěžovatelka brojila ústavní stížností, neboť se domnívala, že jím došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu a práva na ochranu vlastnického práva. Tato porušení stěžovatelka spatřovala v tom, že se krajský soud nevypořádal s námitkami stěžovatelky, které uplatňovala před soudem prvého stupně. Stěžovatelka namítala, že zprostředkovatelská smlouva nebyla uzavřena řádně - nebyla uzavřena s jednatelem stěžovatelky. Stěžovatelka měla právo odepřít blokační úhradu, neboť plnění druhé strany bylo ohroženo. Výkon práva pak nemůže být postižen smluvní pokutou. Vedlejší účastnice také řádně nesplnila svou povinnost zprostředkovatele, jednala tedy protiprávně. Krajský soud také rozhodnou právní otázku posoudil odlišně, než jak učinil ve stejné době v jiné věci při stejném složení senátu.
4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností, napadeným rozhodnutím i spisem okresního soudu; dospěl k závěru, že se jedná návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
5. Ze spisu okresního soudu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka v nalézacím řízení skutečně uplatnila obranu, kterou, dle jejího mínění, krajský soud pominul. Okresní soud se s touto obranou zjevně neztotožnil, neboť důvod neplatnosti smlouvy o zprostředkování spatřoval v omylu stěžovatelky. K odvolání vedlejší účastnice vyjádření stěžovatelka nepodala a v rámci ústního jednání před odvolacím soudem souhlasila se závěry okresního soudu. Mimo to spatřovala důvody neplnění smlouvy ze své strany v porušení smlouvy ze strany vedlejší účastnice. Mimo právě uvedené stěžovatelka nenavrhovala potvrzení rozsudku okresního z jiných důvodů [protokol na č. l. 74, jehož obsah stěžovatelka nijak nezpochybnila; k tomu srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 682/2000 ze dne 18. 7. 2002 (U 22/27 SbNU 279)].
6. Z uvedeného plyne, že stěžovatelka považuje za vadu rozhodnutí odvolacího soudu, že se nevypořádal s námitkami, které v odvolacím řízení neuplatnila. Právu na soudní ochranu však odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tom rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení, přičemž míra konkrétnosti námitky do značné míry předurčuje míru podrobnosti jejího vypořádání [nález sp. zn. IV. ÚS 919/14 ze dne 10. 12. 2014 (N 225/75 SbNU 521) a další tam citovaná judikatura]. Tímto postupem krajského soudu tedy k porušení práv stěžovatelky zjevně nedošlo.
7. S ohledem na změnu rozhodnutí v odvolacím řízení by pak mohla být relevantní případná překvapivost rozhodnutí krajského soudu, tedy postup, jímž by stěžovatelka byla zbavena možnosti právně a skutkově argumentovat k soudem nově nastolené podstatě věci [nálezy sp. zn. IV. ÚS 544/98 ze dne 4. 8. 1999 (N 109/15 SbNU 75), II. ÚS 322/03 ze dne 12. 10. 2005 (N 198/39 SbNU 105), I. ÚS 3271/12 ze dne 4. 4. 2013 (N 50/69 SbNU 45) a další]. Z výše uvedeného však plyne, že krajský soud žádné nové, nepředvídatelné právní posouzení neuplatnil. Rozhodl v mezích argumentace předložené vedlejší účastnicí, nejde tak o překvapivé rozhodnutí ve smyslu závěrů judikatury Ústavního soudu.
8. Odkazovala-li stěžovatelka na údajný rozpor v rozhodování téhož senátu krajského soudu, není zřejmé, v čem ho spatřuje. V odkazovaném rozhodnutí ve věci sp. zn. 8 Co 254/2018 byly závěry soudu založeny na absenci reálné možnosti uzavřít zprostředkovanou kupní smlouvu. V nyní souzené věci však nic takového najevo nevyšlo, stěžovatelka měla možnost smlouvu uzavřít, s ohledem na údajné vady pozemku se však rozhodla tak neučinit.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu