ECLI:CZ:US:2019:1.US.792.19.1
sp. zn. I. ÚS 792/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti I. R., zastoupené JUDr. Milošem Vízdalem, advokátem se sídlem nám. Míru 49/67, Svitavy, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2018 č. j. 37 Co 278/2018-382, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 6. 2018 č. j. 10 P 70/2017-320 tak, že se návrh matky na snížení výživného zamítá.
Ústavní soud předesílá, že při projednání návrhu zohlednil, že právní zástupce stěžovatelky dne 26. 2. 2019 doručil Ústavnímu soudu plnou moc, kterou byl výslovně zmocněn k zastupování stěžovatelky před Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2018 č. j. 37 Co 278/2018-382 a tento rozsudek spolu s další přílohou přiložil. Na základě upozornění Ústavním soudem dodal opomenutý text ústavní stížnosti ze dne 26. 2. 2019.
Z obsahu napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Třebíči č. j. 10 P 70/2017-320 bylo rozhodnuto, že výživné, stanovené matce na základě dohody rodičů schválené rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách č. j. P 140/2014-112 ze dne 25. 10. 2016 v částkách 3 500 Kč měsíčně na staršího syna a 2 500 Kč měsíčně pro mladšího syna, se snižuje od 1. 1. 2017 na 1 500 Kč měsíčně a 1 000 Kč měsíčně. Krajský soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh matky na snížení výživného zamítl.
Stěžovatelka namítá, že odvolací soud hodnotil veškeré důkazy v její neprospěch. Navíc došlo k podstatnému zhoršení jejího zdravotního stavu a nemá možnost nastoupit do zaměstnání.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, jsou záležitostí nezávislých civilních soudů. Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů obsažená v §132 o. s. ř. Pokud civilní soud postupuje v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů, a to ani kdyby měl ohledně provedeného dokazování pochybnosti (srov. nález sp. zn. III. ÚS 23/93). Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
K otázce výše výživného pak Ústavní soud ustáleně judikuje, že otázka posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti spadá výhradně do pravomoci civilních soudů. Je věcí úvahy soudu, jenž je povinen přezkoumatelným způsobem vymezit rámec, v němž se jeho uvážení pohybuje (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 299/06). Tuto podmínku odvolací soud dodržel.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud se námitkami stěžovatelky (v podstatě shodnými jako v ústavní stížnosti) zabýval. Uvedl, že původní výživné bylo stanoveno soudem schválenou dohodou rodičů, v níž se matka k uvedené výši výživného dobrovolně zavázala, ačkoliv vykazovala nižší příjem než nyní. Závěry soudu, který dohodu při znalosti věci schválil, není možno zpětně přezkoumávat či měnit. Navíc v období posledních dvou let došlo ke zvýšení potřeb dětí a na straně matky došlo k mírnému nárůstu příjmu. Stěžovatelka je poživatelkou invalidního důchodu prvního stupně, a pokud tvrdí, že jí zdravotní stav neumožňuje vůbec pracovat, je třeba toto tvrzení uplatit v rozhodování o míře invalidity.
Ústavní soud konstatuje, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Z ústavního hlediska, nelze řádně odůvodněným závěrům odvolacího soudu nic vytknout. Právo na spravedlivý (řádný) proces, jehož porušení se stěžovatelka dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Skutečnost, že civilní soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti nezakládá.
Uvedené nijak nezbavuje stěžovatelku možnosti, aby v případě, že dojde na její straně k podstatné změně poměrů, včetně přiznání jiného stupně invalidity, uplatnit nový návrh.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. května 2019
JUDr. David Uhlíř, v. r.
předseda senátu