ECLI:CZ:US:2019:2.US.1728.19.1
sp. zn. II. ÚS 1728/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu Valentýna Plzáka, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2019 č. j. 7 As 106/2019-17, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 5. 2019 domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž byla jeho kasační stížnost pro opožděnost odmítnuta.
2. Ústavní soud dříve, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, posuzuje, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Podání stěžovatele není možné považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních i obsahových nedostatků. O těchto náležitostech však má stěžovatel bezpochyby povědomí, když k Ústavnímu soudu již dříve učinil nespočet podání a v rámci těchto podání byl Ústavním soudem již mnohokráte poučen o náležitostech ústavní stížnosti i o případných následcích neodstranění vad podání, a to v rámci výzvy k odstranění vad podání (z poslední doby viz např. řízení vedená pod sp. zn. II. ÚS 327/17 a sp. zn. II. ÚS 3881/17). Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání je přitom především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem.
3. Podle judikatury Ústavního soudu není v řízení o ústavní stížnosti nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 2049/09, sp. zn. I. ÚS 2142/10, sp. zn. IV. ÚS 2375/10, sp. zn. II. ÚS 3835/12, sp. zn. I. ÚS 3381/18). Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli informace o náležitostech návrhu, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým (s tímto postojem Ústavního soudu již byl navrhovatel seznámen např. v řízeních vedených pod sp. zn. I. ÚS 2702/10, IV. ÚS 2375/10, II. ÚS 3835/12, I. ÚS 3381/18). Na tomto závěru nemohl nic změnit ani poukaz stěžovatele, že se obrátil na Českou advokátní komoru (dále jen "ČAK") se žádostí o určení advokáta. Ústavnímu soudu je totiž z jeho úřední činnosti známo, že ČAK v nedávné době stěžovateli odmítla právního zástupce určit (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 1376/19 ze dne 21. 5. 2019), má tudíž za to, že by další vedení řízení nemohlo na tomto výsledku nic změnit.
4. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2019
Ludvík David, v. r.
předseda senátu