ECLI:CZ:US:2019:2.US.1866.19.1
sp. zn. II. ÚS 1866/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelky B. K., právně zastoupené Mgr. Janem Pacovským, LL.M., advokátem se sídlem Čelakovského sady 433/10, Praha 2, proti usnesení soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 4. 2019 sp. zn. 20 Nt 13002/2019, usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, 1. oddělení, ze dne 30. 10. 2018 č. j. NCOZ-1663-1136/TČ-2016-412201 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 8. 2019 sp. zn. 21 T 67/2019, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 6. 2019 a doplněna podáním ze dne 2. 9. 2019, se stěžovatelka podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá vydání nálezu, jímž Ústavní soud zruší shora uvedená rozhodnutí, a to z důvodu porušení jejích práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zrekapitulovala průběh trestního řízení. Policejní orgán Národní centrály proti organizovanému zločinu (dále jen "NCOZ") vede trestní řízení proti několika obviněným pro pokračující zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku, pokračující zločin podplacení dle §332 odst. 1., al. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku a dále proti K. Š., generálnímu řediteli X (dále jen "X") pro pokračující zločin zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě dle §256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství dle §23 tr. zákoníku a pokračující zločin přijetí úplatku dle §331 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Dne 4. 6. 2015 byla v souvislosti s výše uvedeným trestním řízením provedena prohlídka jiných prostor a pozemků, a to kancelářských prostor užívaných generální ředitelem X, stěžovatelkou (poradkyně a ředitelka kanceláře generálního ředitele X) a M. V. (zaměstnanec X). V rámci prohlídky byly zajištěny následující finanční částky:
- částka ve výši 120 000,- Kč, zajištěná jako stopa č. 23, nalezena v trezoru ve skříňce u pracovního stolu umístěné v kanceláři generálního ředitele,
- částka 733 000,- Kč, zajištěná jako stopa č. 20, nalezena v trezoru ve skříňce u pracovního stolu umístěné v kanceláři generálního ředitele,
- částka 620 000,- Kč, zajištěná jako stopa č. 22, nalezena v trezoru ve skříňce u pracovního stolu umístěná v kanceláři generálního ředitele,
- částka 29 100,- Kč, zajištěná jako stopa č. 27, nalezena v peněžence na skleněném stole v kanceláři generálního ředitele.
3. Usnesením policejního orgánu ze dne 30. 8. 2018 č. j. NCOZ-1663-1097/TČ-2016- 412201 byla dle §80 odst. 1 tr. vydána stěžovatelce částka 120 000,- Kč, která byla v rámci prohlídky zajištěna jako stopa č. 23. Stěžovatelka požádala policejní orgán o vrácení další částky ve výši 1 353 000,- Kč, když uvedla, že se prokazatelně jedná o její finanční prostředky. Přípisem policejního orgánu ze dne 30. 11. 2018 č. j. NCOZ-1663-1161/TČ-2016- 412201 bylo stěžovatelce sděleno, že jí požadované částky nebudou vráceny. Stěžovatelka reagovala podáním ze dne 14. 3. 2019, v němž rozvedla, na základě jakých skutečností považuje za nepochybné, že je vlastníkem finančních prostředků. V reakci na toto podání jí bylo dne 25. 3. 2019 doručeno usnesení policejního orgánu ze dne 30. 10. 2018 č. j. NCOZ-1663-1136/TČ-2016-412201, kterým bylo rozhodnuto, že se předmětné finanční prostředky zajišťují podle §79 odst. 1 tr. řádu jako náhradní hodnota. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka stížnost, která byla usnesením soudce Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 4. 2019 sp. zn. 20 Nt 13002/2019 zamítnuta z důvodu nepřípustnosti. Podáním ze dne 12. 4. 2019 požádala stěžovatelka o zrušení zajištění finančních prostředků podle §79f tr. řádu. Tato žádost byla usnesením Obvodního státního zastupitelství ze dne 30. 4. 2019 č. j. 1 ZT 382/2015-1190 jako nepřípustná zamítnuta. Proti usnesení podala stěžovatelka stížnost, která byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 8 2019 sp. zn. 21 T 67/2019 podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu za užití §146a odst. 1 písm. d) tr. řádu zamítnuta.
4. V ústavní stížnosti stěžovatelka brojí proti všem shora uvedeným rozhodnutím, jimiž jí nebyly vráceny dle jejího tvrzení její finanční prostředky. Nesouhlasí ani se závěrem orgánů činných v trestním řízení, že ve věci není zúčastněnou osobou.
5. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl. Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
6. Ústavní soud připomíná, že možnosti jeho ingerence do přípravného řízení jsou striktně omezeny jen na případy zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, jež mají extrémní povahu, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména trestních soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2532/12 či III. ÚS 674/05). Podobně ve věcech týkajících se uplatnění zajišťovacích prostředků v rámci trestního řízení Ústavní soud zdůraznil, že posuzovat jejich oprávněnost přísluší především orgánům činným v trestním řízení. Kasační pravomoc Ústavního soudu proto může být uplatněna teprve tehdy, byly-li v řízení před orgány činnými v trestním řízení porušeny ústavní procesní principy či jsou-li závěry těchto orgánů v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 3502/13).
7. Stěžovatelčiny námitky byly ve svém jádru již opakovaně přezkoumávány všemi orgány činnými v trestním řízení, tedy jak policejním orgánem, státním zastupitelstvím tak soudem. Vzhledem k tomu, že podstatné okolnosti dané věci se nijak zásadně nezměnily, lze na závěry uvedené rozhodovací činnosti zcela odkázat.
8. Majetkové zajišťovací instituty upravené v ustanovení §79 a násl. trestního řádu Ústavní soud obecně považuje za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, jakož i čl. 11 Listiny (srov. především nález sp. zn. III. ÚS 3647/14). Zároveň však ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nelze tudíž mluvit o "zbavení majetku" ve smyslu druhé věty odst. 1 čl. 1 Protokolu, nýbrž pouze o opatření týkající se "užívání majetku" ve smyslu odst. 2 citovaného ustanovení (viz také rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Handyside proti Spojenému Království ze 7. 12. 1976, stížnost č. 5493/72). Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů přitom Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 a usnesení sp. zn. II. ÚS 708/02 či III. ÚS 125/04).
9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska namítaných porušení základních práv stěžovatelky, avšak žádný zásah dosahující ústavního rozměru v tomto směru neshledal. Orgány činné v trestním řízení v nich dostatečně podrobně a konkrétně popsaly dosavadní průběh trestní řízení, zabývaly se majetkovými transakcemi a poměry jak obviněných, tak osob, jež si nárokovaly vlastnictví zajištěných peněžních prostředků a dospěly k závěru, že v dané chvíli není možné stěžovatelce finanční prostředky vydat, neboť se neprokázalo, že by byly jejím vlastnictvím. Uvedený závěr pak podložily v potřebném rozsahu zjištěnými skutkovými okolnostmi věci, přičemž Ústavní soud nemá důvod tyto skutkové okolnosti a právní závěry z nich plynoucí jakkoli zpochybňovat.
10. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2019
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu