ECLI:CZ:US:2019:2.US.3827.18.1
sp. zn. II. ÚS 3827/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky Langhorne, s. r. o., se sídlem Hlavní třída 1196/27, Ostrava, právně zastoupené JUDr. Michalem Brychtou, advokátem se sídlem Široká 36/5, Praha 1, proti jinému zásahu veřejné moci spočívající v postupu Městského soudu v Praze, který dne 26. 9. 2018 neumožnil stěžovatelce jako přihlášenému věřiteli hlasovat o odvolání insolvenčního správce v insolvenčním řízení vedeného pod sp. zn. MSPH 94 INS 27047/2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá postup Městského soudu v Praze (dále jen "insolvenční soud"). Namítá, že když jí insolvenční soud nedovolil hlasovat o odvolání insolvenčního správce na první schůzi věřitelů dne 26. 9. 2018 v rámci insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. MSPH 94 INS 27047/2016, čímž porušil stěžovatelčina ústavně zaručená práva dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a také čl. 36 odst. 1 Listiny.
2. Dříve, než Ústavní soud mohl rozhodnout ve věci samé, musel prověřit, zda jsou pro tento postup splněny všechny podmínky vymezené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
3. V ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány již není standardním postupem možná. Ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva, protože není součástí soustavy obecných soudů (usnesení sp. zn. III. ÚS 3507/10, ze dne 12. 9. 2012). Především obecným soudům a priori je totiž adresován imperativ formulovaný v čl. 4 Ústavy. Ochrana ústavnosti v právním státě tak nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž musí být úkolem celé justice. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 ze dne 13. 7. 2000) a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (usnesení sp. zn. IV. ÚS 2891/08 ze dne 3. 4. 2009).
4. V předmětném případě nastala situace, kdy stěžovatelka brojí proti postupu insolvenčního soudu, kterým jí nebylo povoleno hlasovat na schůzi věřitelů. Bylo tak učiněno na základě usnesení insolvenčního soudu ze dne 9. 10. 2018 č. j. MSPH 94 INS 27047/2016-B-25. Proti tomto usnesení podala stěžovatelka odvolání. Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") usnesením ze dne 2. 1. 2019 č. j. MSPH 94 INS 27047/2016 1 VPSH1414/2018-B-35 usnesení insolvenčního soudu zrušil. Vzhledem k uvedenému vývoji považuje Ústavní soud za nezbytné, aby o právech stěžovatele bylo rozhodnuto nejprve v soustavě obecných soudů.
5. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2019
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj