ECLI:CZ:US:2009:4.US.2891.08.1
sp. zn. IV. ÚS 2891/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci navrhovatele S. N., zastoupeného JUDr. Vratislavem Kohoutem, advokátem se sídlem AK v Praze 3, Milešovská 6, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2007 sp. zn. 5 To 352/2007 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. března 2007 sp. zn. 2 T 81/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dle jeho tvrzení obecné soudy porušily jeho základní právo na soudní ochranu a nedostály ani své ústavní povinnosti uložené jim čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
Dále stěžovatel namítal, že v řízení bylo porušeno právo na spravedlivý proces a že to vedlo k jeho nespravedlivému potrestání a nezákonnosti, neboť došlo k porušení základní zásady zákonnosti trestního procesu zakotvené v §2 odst. 1 tr. řádu ve spojení s čl. 90 Ústavy a čl. 8 odst. 2 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Podle odůvodnění ústavní stížnosti, obsahově shodného s jeho stanovisky a závěry pojatými do mimořádného opravného prostředku, stěžovatel tvrdil, stručně řečeno, že k porušení označených ústavních práv došlo tím, že k prokázání viny stěžovatele nebyly shromážděny takové důkazy, které by ho jednoznačně usvědčovaly. Dále tvrdil, že v řízení před obecnými soudy byla porušena celá řada ustanovení trestního řádu, v důsledku čehož stěžovateli bylo upřeno právo na obhajobu a na řádné prošetření věci. Dle názoru stěžovatele ze skutkového stavu, který je obecnými soudy považován za úplný a správně zjištěný, nelze dovodit, že by jeho jednání naplňovalo všechny znaky skutkové podstaty trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona a vydírání podle §325 odst. 1 tr. zákona
Soud nalézací i odvolací vycházel z výpovědi poškozeného V. Ž., který byl pod vlivem Policie ČR a nevypovídal dle pravdivého skutkového děje. Upozornil na rozpor v chování poškozeného po spáchání skutku a při hlavním líčení. Dále namítal, že byla porušena ustanovení tr. řádu, neboť jako důkaz bylo převzato podání vysvětlení dle §158 tr. řádu družky poškozeného J. S. a poškozeného V. Ž., kteří byli poprvé vyslechnuti až po výpovědi obžalovaných, které byli přítomni u hlavního líčení. Výpověď byla deformována celým trestním řízením, kdy měli možnost nahlížet do spisu a připravit se na svoji výpověď.
Stěžovatel v ústavní stížnosti i dovolání nesouhlasil s uložením trestu vyhoštění na dobu neurčitou, neboť neodpovídá zákonné dikci ustanovení §57 tr. zákona a nebyly zjištěny potřebné skutečnosti, které by odůvodňovaly uložení tohoto trestu.
II.
Z obsahu ústavní stížnosti i napadených soudních rozhodnutí zjistil Ústavní soud následující:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. března 2007 sp. zn. 2 T 81/2006 byl stěžovatel spolu s B. N. a V. M. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zákona ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, kterého se dopustil jednáním popsaným ve výroku o vině a byl mu dle §235 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
Proti odsuzujícímu rozsudku podal B. N. a státní zástupce v neprospěch obviněných B. N. a S. N. odvolání. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. října 2007 (5To 352/2007) zrušil rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. řádu ve výroku o vině pod bodem I. a ve výrocích o trestech obou obviněných a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněné B. N. a S. N. uznal vinnými trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona a trestnými činy vydírání podle §235 odst.1, 2, písm. b), c), d) tr. zákona. Za tyto trestné činy a za trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona, jímž byl obviněný B. N. uznán vinným napadeným rozsudkem soudu prvního stupně pod bodem II., byl obviněný B. N. odsouzen podle §235odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trváním sedmi a půl let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. S. N. byl podle §235 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Odvolací soud podle §256 tr. zákona zamítl odvolání obviněného B. N.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. srpna 2008 (7 Tdo 844/2008) podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněných B. N. a S. N., jako dovolání zjevně neopodstatněné.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv na soudní ochranu a na spravedlivý proces a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel a obviněný B. N. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stěžovatel podal dovolání též z důvodu §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Nejvyšší soud usnesením ze dne 13. srpna 2008 sp. zn. 7 Tdo 844/2008 dovolání stěžovatele a B. N. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné.
V řízení o ústavní stížnosti se uplatňuje maxima, dle níž Ústavní soud je ve smyslu své ustálené judikatury vázán petitem návrhu na zahájení řízení a sám jej nemůže měnit (viz např. nálezy sp. zn. II. ÚS 305/99, N 172/20 SbNU 217, I. ÚS 603/2000, N 99/27 SbNU 129, sp. zn. IV. ÚS 98/03, N 1/32 SbNU 3, sp. zn. IV. ÚS 314/05, N 159/38 SbNU 267).
Vázán petitem ústavní stížnosti, jímž stěžovatel vymezil rozhodnutí, u něhož se přezkumu z pohledu ústavnosti domáhá, posoudil Ústavní soud návrh stěžovatele co do jeho meritorní projednatelnosti, jak je ve výroku usnesení uvedeno, když vyšel z následující argumentace.
V ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány již není standardním postupem možná. Především obecným soudům a priori je adresován imperativ formulovaný v čl. 4 Ústavy. Ochrana ústavnosti v právním státě nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž musí být úkolem celé justice. Ústavní stížnost představuje prostředek ultima ratio (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000, N 111/19 SbNU 79) a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž toto neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky se ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou) vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V souladu se zásadou subsidiarity tedy stěžovatel musí před podáním ústavní stížnosti vyčerpat všechny procesní prostředky, přičemž musí předcházející procesní prostředky, které jsou ovládány zásadou dispozitivní, uplatnit efektivně. To znamená, že v nich musí již namítat porušení ústavně zaručených základních práv, jež se stanou předmětem ústavní stížnosti (viz nález III. ÚS 117/2000 nebo usnesení IV. ÚS 159/06 dostupná na http://nalus.usoud.cz). Pokud stěžovatel uplatní námitky porušení svých práv až v ústavní stížnosti, neposkytnuv obecným soudům možnost se s nimi vypořádat, nemůže k nim přihlédnout ani Ústavní soud (tzv. zásada setrvalosti námitek). V daném případě stěžovatel navrhuje zrušení odsuzujících rozsudků obecných soudů I. a II. stupně, aniž by rozsudek soudu I. stupně (Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 2 T 81/2006) napadl včas podaným odvoláním. Na druhé straně zcela opomněl napadnout usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2008 sp. zn. 7 Tdo 844/2008.
Je-li přípustný opravný prostředek, jenž je v dispozici stěžovatele, následně řádně podán, je nezbytné napadnout ústavní stížností (kasačním návrhem) i na jeho základě vydané rozhodnutí, pokud orgán k tomu ex lege povolaný v rámci jemu svěřených kompetencí se námitkami stěžovatele náležitě zabýval, aniž by tyto musely být ve shodě se všemi v ústavní stížnosti uplatněnými.
Ústavní soud již opakovaně konstatoval (např. již citovaný nález sp. zn. III. ÚS 117/2000, dále např. usnesení sp. zn. III. ÚS 823/06, II. ÚS 387/07, III. ÚS 1980/07, IV. ÚS 2832/07 dostupná na http://nalus.usoud.cz), že uvedený závěr je "konsekvencí respektování rozhraničení pravomocí orgánů veřejné moci, jakož i reflexí skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani jiných orgánů veřejné moci, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), jemuž sluší zabývat se námitkami stěžovatele toliko za splnění podmínek ze zásady subsidiarity plynoucích, když smyslem a účelem určení tohoto algoritmu přezkumu potom je mimo jiné i to, aby Ústavní soud měl možnost svým rozhodnutím zasáhnout, shledal-li by k tomu zákonem (ústavním pořádkem) stanovené předpoklady, do rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a tím efektivně korigovat, rovněž z hlediska systémové hierarchie, excesy orgánů veřejné moci v oblasti ústavně zaručených základních práv a svobod."
Vycházeje z uvedeného nutno konstatovat, že k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (srov. obdobně usnesení sp. zn. IV. ÚS 146/96, U 13/5 SbNU 583, sp. zn. IV. ÚS 58/95, U 2/7 SbNU 331, dále např. usnesení sp. zn. III. ÚS 598/01, I. ÚS 649/04, II. ÚS 78/05, III. ÚS 323/05, III. ÚS 2950/07, II. ÚS 2131/07 dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Stěžovatel ústavní stížností brojí výlučně proti rozhodnutím soudů prvního a druhého stupně. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2008 sp. zn. 7 Tdo 844/2008 nenapadá, kasační návrh ve vztahu k citovanému usnesení neuplatňuje, ač od doručení tohoto usnesení odvozuje lhůtu stanovenou v §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud zdůrazňuje, že dovolací soud se v dané věci velmi podrobně ve svém rozhodnutí zabýval námitkami stěžovatele, které stěžovatel opakuje v ústavní stížnosti a které tvoří podstatu jejího odůvodnění, v rámci jemu svěřených kompetencí zákonným způsobem vypořádal.
V důsledku uvedeného deficitu petitu návrhu stěžovatele, tj. toho, že kasačním návrhem v souladu se svým dispozičním oprávněním, zastoupen kvalifikovaným právním zástupcem, nenapadl rozhodnutí o posledním opravném prostředku jím uplatněným, byl návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnut jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2009
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj