ECLI:CZ:US:2019:3.US.3310.19.1
sp. zn. III. ÚS 3310/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky I. R., bez zastoupení, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2018, č.j. 37 Co 278/2018-382, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 11. 10. 2019 prostřednictvím Krajského soudu v Brně doručeno podání stěžovatelky ze dne 20. 9. 2019, které Krajskému soudu v Brně doručila dne 24. 9. 2019. Stěžovatelka v tomto podání vyjadřuje přesvědčení, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2018, č.j. 37 Co 278/2018-382, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 6. 2018, č.j. 10 P 70/2017-320, tak, že její návrh na snížení výživného se zamítá, bylo porušeno její základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a domáhá se jeho zrušení.
V této souvislosti je třeba uvést, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2018, č.j. 37 Co 278/2018-382, stěžovatelka napadla u Ústavního soudu již v minulosti, a to ústavní stížností ze dne 26. 2. 2019, která byla, coby zjevně neopodstatněná, odmítnuta usnesením sp. zn. I. ÚS 792/19 ze dne 21. 5. 2019. S obsahem této předchozí ústavní stížnosti se přitom shoduje i obsah nynější ústavní stížnosti, který není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutné ústavní stížnost odmítnout.
Podle §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud shledal, že návrh stěžovatelky je třeba posoudit jako opožděně podaný. Dle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Procesní lhůta stanovená v §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je lhůtou kogentní a Ústavní soud, který je dle čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky vázán zákonem o Ústavním soudu, ji nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.
Pakliže stěžovatelka rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2018, č.j. 37 Co 278/2018-382, napadla (předchozí) ústavní stížností již dne 26. 2. 2019, musel jí být rozsudek v této době již doručen, z čehož vyplývá, že nynější ústavní stížnost směřující proti totožnému rozsudku krajského soudu zjevně nemohla být podána (a nebyla podána) ve lhůtě vyplývající z §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, tedy ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a je tak třeba ji posoudit jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Pro úplnost lze pak doplnit, že u Ústavního soudu se nelze domáhat ani přezkumu jeho předchozích odmítavých rozhodnutí (viz §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), přičemž v tomto směru byla stěžovatelka v usnesení sp. zn. I. ÚS 792/19, kterým byla odmítnuta její předchozí ústavní stížnost směřující proti totožnému rozhodnutí, také řádně poučena (viz také např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3186/13, II. ÚS 625/11, III. ÚS 2280/08 nebo III. ÚS 1455/08).
S ohledem na shora uvedené posoudil Ústavní soud jako neúčelné vyzývání stěžovatelky k odstranění vad jejího podání, které nesplňovalo náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (ústavní stížnost nebyla sepsána advokátem a nebyla k ní přiložena plná moc ani napadený rozsudek krajského soudu), jelikož na závěru, že nynější ústavní stížnost nebyla podána ve lhůtě dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, by se již nic změnit nemohlo.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2019
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu