ECLI:CZ:US:2019:3.US.3477.18.2
sp. zn. III. ÚS 3477/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Jaromíra Jirsy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti Litera Plzeň, s. r. o., sídlem Školní 940/68, Plzeň, zastoupené Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, advokátkou, sídlem náměstí Republiky 202/28, Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. srpna 2018 č. j. 3 Cmo 102/2018-197 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. ledna 2018 č. j. 21 Cm 20/2016-148, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a spolku Klub českých turistů, sídlem Revoluční 1056/8a, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") stěžovatelka navrhla zrušení výše označených rozhodnutí, neboť jimi měl být porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 90 Ústavy.
2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rubrikovaným usnesením zamítl stěžovatelčin návrh na zrušení výroku I. bod 1 usnesení městského soudu ze dne 9. 9. 2016 č. j. 21 Cm 20/2016-14, potvrzeného usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 31. 1. 2017 č. j. 3 Cmo 245/2016-73, kterým byla stěžovatelce předběžným opatřením uložena povinnost vydat vedlejšímu účastníkovi seznam předplatitelů časopisu TURISTA, který bude aktualizován ke dni 2. 9. 2016, bude obsahovat datum narození, jméno a příjmení a kontaktní adresu předplatitelů.
3. K odvolání stěžovatelky vrchní soud ústavní stížností napadeným usnesením usnesení městského soudu změnil jen tak, že předběžné opatření podle I. výroku bodu 1 usnesení městského soudu ze dne 9. 9. 2016 zrušil v rozsahu povinnosti uvést v seznamu předplatitelů data jejich narození; ve zbývajícím rozsahu vrchní soud usnesení městského soudu potvrdil.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zdůrazňuje, že napadená rozhodnutí nejsou spravedlivá a porušují tak výše označená ustanovení Listiny, Úmluvy a Ústavy. Podle názoru stěžovatelky jsou navíc porušována i ústavně zaručená práva předplatitelů časopisu TURISTA, neboť jejich citlivá osobní data mají být předána konkurenčnímu subjektu, aby je použil neznámým způsobem, jelikož k zajištění předplatného tato data podle stěžovatelky vedlejší účastník nepotřebuje; v této souvislosti stěžovatelka poukazuje rovněž na nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů).
5. Nadto stěžovatelka namítá, že žádný ze soudů se nezabýval tím, že v mezidobí (od vydání předběžného opatření do vydání napadených rozhodnutí) došlo k podstatné změně, když vedlejší účastník v rámci změny žaloby podal žádost o to, aby tato databáze byla předána ke dni 31. 12. 2016. Podle mínění stěžovatelky je tak zjevné, že se obsah žaloby nekryje s obsahem předběžného opatření, a toto předběžné opatření tak muselo ze zákona zaniknout. V tomto mezidobí navíc došlo i ke změně podmínek vydání předběžného opatření, neboť bylo osvědčeno, že předmětná databáze má být předána třetímu subjektu (obchodní společnosti LIDÉ & HORY, s. r. o.), k této skutečnosti se však vrchní soud v napadeném rozhodnutí vůbec nevyjádřil, stejně jako se nevyjádřil k otázce ochrany osobních údajů jednotlivých předplatitelů. Další novou skutečnost vzniklou po vydání předběžného opatření představuje podle stěžovatelky to, že danou databázi nechce vedlejší účastník využít k tomu, aby sám prováděl distribuci časopisu, ale aby ji předal třetí osobě - konkurenčnímu subjektu. Obecné soudy tak podle stěžovatelky paradoxně ve sporu o ochranu hospodářské soutěže předběžným opatřením vytvořily situaci, kdy je tato hospodářská soutěž zcela významně porušena, neboť stěžovatelka je de facto nucena předat ve prospěch konkurenčního subjektu databázi v hodnotě cca 1 000 000 Kč. V neposlední řadě se vrchní soud nezabýval ani tím, že seznam předplatitelů již byl předán.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a ve lhůtě podaná ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavnímu soudu byla Ústavou svěřena působnost orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). V řízení o ústavních stížnostech fyzických a právnických osob proti rozhodnutím obecných soudů není proto možno chápat Ústavní soud jako nejvyšší instanci obecného soudnictví; Ústavní soud je nadán kasační pravomocí toliko v případě, že v soudním řízení předcházejícím podání ústavní stížnosti došlo k porušení některého základního práva či svobody stěžovatele [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Úkolem Ústavního soudu není zjišťovat věcnou správnost rozhodovací činnosti obecných soudů, nýbrž pouze kontrolovat (a kasačním rozhodnutím případně vynucovat) ústavně konformní průběh a výsledek předcházejícího soudního řízení. Nepřipadá-li tedy v dané věci do úvahy již prima facie porušení základních práv nebo svobod, Ústavní soud ústavní stížnost odmítne pro zjevnou neopodstatněnost.
8. Posuzovaná ústavní stížnost představuje již druhou stěžovatelčinu ústavní stížnost vycházející z řízení vedeného městským soudem pod sp. zn. 3 Cmo 245/2016; první z nich směřovala proti usnesení městského soudu ze dne 9. 9. 2016 č. j. 21 Cm 20/2016-14 a proti je potvrzujícímu usnesení vrchního soudu ze dne 31. 1. 2017 č. j. 3 Cmo 245/2016-73, a Ústavní soud ji odmítl usnesením ze dne 12. 7. 2017 sp. zn. I. ÚS 1655/17 jako zjevně neopodstatněnou.
9. Ústavní soud v tomto usnesení připomněl, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť se při jejich vydávání nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků, ale jde o opatření mající jen dočasný dosah. Účel předběžného opatření tedy spočívá v zatímní úpravě práv a povinností, což nevylučuje, že ochrana práv účastníka řízení bude konečným rozhodnutím ve věci poskytnuta [srov. např. rozhodnutí ze dne 8. 11. 2000 sp. zn. IV. ÚS 115/2000, ze dne 12. 3. 2002 sp. zn. III. ÚS 394/01 (U 10/25 SbNU 379), ze dne 12. 5. 2015 sp. zn. I. ÚS 2903/14 (N 94/77 SbNU 377) a ze dne 5. 4. 2017 sp. zn. I. ÚS 1942/16].
10. S ještě větší zdrženlivostí tak z podstaty věci musí Ústavní soud přistupovat k přezkumu rozhodnutí vydaných v souvislosti s návrhem na zrušení předběžného opatření podle §77 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.").
11. Ústavní soud se proto omezí na konstatování, že jakkoli je příslušná část odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu poměrně stručná, jasně z ní vyplývá, že se vrchní soud plně ztotožnil se závěrem městského soudu, podle kterého stěžovatelka ve svém návrhu primárně zpochybňuje důvodnost předmětného předběžného opatření, a tedy vznáší toliko námitky, jež nejsou v daném typu řízení procesně významné.
12. Přestože stěžovatelka v ústavní stížnosti předkládá řadu tvrzení, podle kterých mělo dojít až po vydání daného předběžného opatření k podstatné změně okolností předvídané v §77 odst. 2 o. s. ř., Ústavní soud se nedomnívá, že by některá (byť jediná) ze stěžovatelkou tvrzených skutečností měla vést k úsudku, že je namístě inkriminované předběžné opatření zrušit, respektive že obecné soudy v daném řízení zjevně pochybily, pakliže toto předběžné opatření nezrušily.
13. Nadto je třeba zdůraznit, že i kdyby byly namístě pochybnosti o správnosti napadených rozhodnutí, ústavní stížnost neobsahuje žádný argument, jenž by ve spojitosti s odůvodněním napadeného usnesení vrchního soudu - prizmatem výše uvedených principů přezkumu rozhodnutí obecných soudů o předběžných opatřeních - byl s to zpochybnit ústavní souladnost napadených soudních rozhodnutí.
14. Jinými slovy řečeno, Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost neobsahuje žádnou námitku, jež by odůvodňovala věcný přezkum napadených rozhodnutí Ústavním soudem, a tedy i případnou ingerenci do rozhodovací činnosti obecných soudů. Měl-li by se Ústavní soud věcně zabývat každou stěžovatelčinou námitkou, fakticky by plnil funkci další (odvolací) instance, k čemuž však ústavodárcem nebyl povolán (viz výše bod 7); to se týká i stěžovatelčina poukazu na obecné nařízení o ochraně osobních údajů (viz bod 4).
15. Nadto stojí za připomenutí, že stěžovatelka může v řízení o ústavní stížnosti stěží důvodně zpochybňovat průběh dokazování, jestliže se v tomto specifickém řízení dokazování neprovádí, když tvrzené skutečnosti musí žalobce ve svém návrhu toliko osvědčit (srov. §75c odst. 1 o. s. ř.).
16. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že dovolává-li se stěžovatelka opakovaně ochrany osobních údajů předplatitelů časopisu TURISTA, jde o námitku, jež v řízení, ve kterém mají být případně ochráněna její základní práva a svobody, z povahy věci nemůže být důvodná [a to i proto, že právní úprava řízení o ústavní stížnosti v §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu zřetelně vylučuje, aby byla ústavní stížnost podána jménem či ve prospěch jiné osoby (tzv. actio popularis)].
17. Ústavní soud z výše zaznamenaných důvodů uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena stěžovatelčina základní práva, resp. že se jí porušení dovolávaných ustanovení Listiny, Úmluvy a Ústavy nepodařilo prokázat; Ústavní soud proto podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. července 2019
Jiří Zemánek v.r.
předseda senátu