ECLI:CZ:US:2019:3.US.3763.19.1
sp. zn. III. ÚS 3763/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Kochové, zastoupené JUDr. Josefem Zubkem, advokátem, sídlem 1. máje 398, Třinec, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2019 č. j. 28 Cdo 114/2019-170, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. října 2018 č. j. 8 Co 252/2018-115 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. února 2018 č. j. 137 C 33/2016-80, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Svatoslavy Hořejší, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno její právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Vzhledem k podstatě ústavní stížnosti a zejména vzhledem ke skutkovým a z toho vyplývajícím právním závěrům daného případu postačí k věci samé konstatovat, že stěžovatelka jako žalovaná nebyla úspěšná ve sporu, když jí byla rozsudkem Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") ze dne 7. 2. 2018 č. j. 137 C 33/2016-80 uložena povinnost zaplatit žalobkyni Svatoslavě Hořejší (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastníci) částku 225 352,28 Kč s příslušenstvím. Okresní soud vzal za prokázané, že vedlejší účastnice nabyla po zůstavitelce Růženě Resové, kromě jiného, práva a povinnosti ze stavebního spoření, která za svého života stavební spoření vypověděla, přičemž po uplynutí výpovědní doby byly tyto prostředky převedeny na účet Miroslava Kocha, právního předchůdce stěžovatelky. Tím se Miroslav Koch na úkor vedlejší účastnice, jako závětní dědičky Libuše Resové, bezdůvodně obohatil, neboť nebylo prokázáno, že by Miroslav Koch uvedenou částku nabyl na základě platně uzavřené darovací smlouvy. Následné stěžovatelčino odvolání neshledal Krajský soud v Ostravě důvodným, a proto rozsudkem ze dne 4. 10. 2018 č. j. 8 Co 252/2018-115 rozsudek okresního soudu potvrdil. Stěžovatelčino dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. 8. 2019 č. j. 28 Cdo 114/2019-170 odmítl, protože stěžovatelkou formulované otázky nebyly způsobilé založit přípustnost dovolání.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentuje pro závěr, že její zesnulý manžel uzavřel se svojí tetou darovací smlouvu, kdy právě jeho číslo bankovního účtu teta uvedla stavební spořitelně pro způsob vypořádání stavebního spoření.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji působnost vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
7. Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat výkon přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již mnohokrát judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení Ústavní soud ve stěžovatelčině věci neshledal.
8. Aniž by se Ústavní soud vyjadřoval k závěru obecných soudů, zda vzhledem k povaze stavebního spoření teta manžela stěžovatelky Libuše Resová mohla nebo nemohla s prostředky ze stavebního spoření před jeho vypořádáním a před ukončením stavebního spoření disponovat, pro závěr o správnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí z ústavního hlediska postačí zjištění významných pochybností, za nichž mělo ke stěžovatelkou tvrzenému uzavření darovací smlouvy mezi ní a manželem stěžovatelky dojít (srov. zejména zjištění okresního soudu na straně 6 a 7 jeho rozsudku). K okolnostem vztahu se svým manželem a tedy i k okolnostem, za nichž měl zesnulý manžel stěžovatelky bankovní účet pro přijetí daru od své tety založit, se přitom stěžovatelka v ústavní stížnosti dostatečně nevyjadřuje (toliko rekapituluje obsah manželova prohlášení). Zpochybnit závěry obecných soudů o tom, že k uzavření darovací smlouvy nedošlo, se stěžovatelce nezdařilo.
9. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva (svobody) stěžovatelce zaručená ústavním pořádkem, a proto byla její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. prosince 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu