ECLI:CZ:US:2019:3.US.638.19.1
sp. zn. III. ÚS 638/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele města Nový Jičín, sídlem Masarykovo nám. 1/1, Nový Jičín, zastoupeného JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem, sídlem Lidická 710/57, Brno, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. prosince 2018 č. j. 31 C 248/2018-67, spojené s návrhem na zrušení položky 8a přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v článku 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále právo upravené v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Svou ústavní stížnost spojil stěžovatel s návrhem na zrušení položky 8a přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 549/1991 Sb.").
2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") vyzval stěžovatele k tomu, aby do 15 dnů od doručení usnesení zaplatil podle položky 8a Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. doplatek soudního poplatku ve výši 12 000 Kč. Současně byl stěžovatel poučen o tom, že nebude-li soudní poplatek zaplacen, řízení bude zastaveno. Stěžovatel předmětný soudní poplatek zaplatil dne 21. 12. 2018.
II.
Argumentace stěžovatele
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje svůj nesouhlas s výší vyměřeného doplatku, neboť dle jeho názoru soud vyšel z počtu jednotlivých složek škody (počtu nároků), nebo z jiného z odůvodnění usnesení nezjistitelného mechanizmu, který však nemá zákonný podklad. Stěžovatel je přesvědčen, že zpoplatnění řízení, v němž je poškozený nucen se domáhat svých důvodných nároků vzniklých pochybením nebo nečinností státu, přičemž tyto nebyly v předžalobní fázi uspokojeny v zákonné šestiměsíční lhůtě ústředním správním orgánem, je v rozporu s principem spravedlnosti a rovnosti "zbraní", jakož i zaručeným právem na přístup k soudu a na náhradu škody způsobenou státem. Dle stěžovatele je nemyslitelné, aby v právním státě byl poškozený trestán a omezován soudním poplatkem za to, že se domáhá svých důvodných nároků, jež plynou z hrubého pochybení státu samotného. Stěžovatel má též za to, že problematika zpoplatnění žalobních návrhů, jimiž se poškozený domáhá náhrady škody způsobené státem, přesahuje svým významem rozsah jeho věci, neboť zasahuje do ústavně zaručených práv všech státem poškozených osob. Z tohoto důvodu stěžovatel spolu s ústavní stížností podává návrh na zrušení zákona č. 549/1991 Sb. v části zpoplatňující návrhy na zahájení řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [§75 odst. 1 a §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
5. Problematikou usnesení soudu, jehož obsahem je výzva k zaplacení soudního poplatku, se zabýval Ústavní soud ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 ze dne 23. 4. 2013 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.), podle něhož "ústavní stížnost proti usnesení soudu, kterým byl účastník řízení podle §9 odst. 1 zákona České národní rady č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vyzván k zaplacení poplatku za řízení, splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná". Podle odůvodnění stanoviska není případné nesprávné určení výše poplatku ve výzvě vydané podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. samo o sobě způsobilé bezprostředně přivodit zásah do základních práv a svobod poplatníka, nýbrž takovýto důsledek by bylo možné přičíst až usnesení, kterým se zastavuje řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, nebo usnesení, kterým nebylo vyhověno návrhu poplatníka na vrácení poplatku, jenž byl zaplacen na základě nesprávné výzvy soudu. Podle náhledu Ústavního soudu má usnesení, kterým je účastník vyzván k zaplacení soudního poplatku, okrajový vliv na jeho práva, o čemž svědčí i to, že proti němu nelze podat řádný opravný prostředek. V bodě 5. a násl. uvedeného stanoviska pléna Ústavní soud rovněž formuloval několik procesních postupů, jež stěžovatelé, kteří se cítí poškozeni usnesením vyzývajícím je k zaplacení soudního poplatku, mohou (respektive jeden z nich musí) využít, a poskytnout tak obecným soudům možnost napravit své případné pochybení, než se mohou obrátit na Ústavní soud.
6. Ústavní soud v této souvislosti poukazuje na svou ustálenou judikaturu, ve které opakovaně odmítl ústavní stížnosti, uplatněné za obdobných okolností - viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2394/18 ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1663/18 ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. II. ÚS 1709/18 ze dne 29. 5. 2018 či sp. zn. IV. ÚS 611/18 ze dne 16. 3. 2018. Od výše naznačených názorů Ústavní soud neshledal důvod se v posuzované věci odklonit; takový odklon není způsobilá vyvolat ani argumentace stěžovatele zdůrazňující skutečnost, že předmětem daného řízení je jeho nárok na náhradu škody vůči státu, který inicioval zavedení poplatkové povinnosti do tohoto řízení, čímž stěžovateli ztížil přístup k ochraně jeho práv. Ústavní soud konstatuje, že soudní poplatek (položka 8a) za návrh na zahájení řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem, byl vložen do sazebníku poplatků zákonem č. 296/2017 Sb., kterým se s účinností od 30. 9. 2017 mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (část třetí, čl. V bod 13). Návrh na zrušení této položky Ústavní soud usnesením sp. zn. IV. ÚS 1663/18 ze dne 5. 6. 2018 spolu s ústavní stížností odmítl.
7. Ústavní soud zároveň neshledal, že by posuzovaná ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele, což by jinak mohlo odůvodňovat uplatnění výjimky dle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o otázku, která, jak bylo shora uvedeno, byla stanoviskem pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 již vyřešena.
8. Společně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení položky 8a přílohy zákona č. 549/1991 Sb. Z §74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě použití napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného podle §74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu [srov. usnesení ze dne 3. 10. 1995 sp. zn. III. ÚS 101/95 (U 22/4 SbNU 351)].
9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Návrh na zrušení výše uvedené položky právních předpisů Ústavní soud odmítl podle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. března 2019
Josef Fiala v. r.
předseda senátu