ECLI:CZ:US:2019:3.US.94.19.1
sp. zn. III. ÚS 94/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o návrhu stěžovatelů Terezie Regnardové a Bc. Ladislava Regnarda, označenému jako "dovolání, ústavní stížnost", takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 9. 1. 2019 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako "dovolání, ústavní stížnost", kterým stěžovatelé žádají rovněž o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce.
2. Podání stěžovatelů zjevně není možné považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků (§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu), zejména z něj vůbec není patrno, čeho se stěžovatelé v tomto řízení domáhají, a pro řízení před Ústavním soudem nejsou stěžovatelé zastoupeni advokátem (§30, §31 zákona o Ústavním soudu).
3. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a určení lhůty podle §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se vytčený nedostatek podání odstranit, jsou vůči stěžovateli vyvozeny nepříznivé právní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
4. V posuzované věci však Ústavní soud shledává, že stěžovatelé se na Ústavní soud obracejí opakovaně, přičemž byli již mnohokrát vyzýváni k odstranění vad ústavní stížnosti, včetně poučení o nezbytnosti právního zastoupení advokátem a upozorněni na následky spojené s neodstraněním vad (viz např. poučení ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 1588/17 či sp. zn. II. ÚS 2425/18, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
5. Stěžovatelé tak již byli řádně seznámeni s požadavky kladenými zákonem o Ústavním soudu na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení zastoupeni advokátem již při podání ústavní stížnosti. V řízení o Ústavní stížnosti přitom není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli v každé jeho věci, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud (stejně jako v řízeních o jiných ústavních stížnostech stěžovatelů - viz usnesení ze dne 5. 9. 2017 II. ÚS 1588/17, ze dne 4. 1. 2018 sp. zn. II. ÚS 2601/17, ze dne 11. 9. 2018 sp. zn. III. ÚS 2424/18, ze dne 11. 9. 2018 sp. zn. III. ÚS 2923/18 a další) přiměřeně použil ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. února 2019
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj