infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14.06.2019, sp. zn. IV. ÚS 1153/19 [ usnesení / JIRSA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2019:4.US.1153.19.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2019:4.US.1153.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1153/19 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele D. D., zastoupeného Mgr. Davidem Macháčkem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. prosince 2018, č. j. 11 Tdo 1455/2018-301, Krajského soudu v Brně ze dne 22. května 2018, č. j. 8 To 102/2018-998, a č. j. 8 To 102/2018-1014, a rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 6. února 2018, č. j. 3 T 131/2017-627, ve spojení s návrhem na předností projednání věci, s návrhem na přiznání práva na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem, s návrhem na obnovu řízení o některých ústavních stížnostech, a s návrhem na zrušení §283 - 287 a §289 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů; nařízení vlády č. 455/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu trestního zákoníku, ve znění nařízení vlády č. 3/2012 Sb.; ustanovení §2 písm. d), §5 odst. 5, §15 písm. e), §24 odst. 1, písm. a), §24a, 24b a 29 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů; zákona 378/2007 Sb. o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění zákona č. 50/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů; zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů; vyhlášky č. 221/2013 Sb., kterou se stanovují podmínky pro předepisování, přípravu, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití; a vyhlášky č. 236/2015 Sb., o stanovení podmínek pro předepisování, přípravu, distribuci, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Prostějově jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Prostějově jako vedlejších účastníků takto: Ústavní stížnost a návrhy k ní připojené se odmítají. Odůvodnění: Okresní soud v Prostějově (dále jen "nalézací soud") uznal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy (§283 odst. 1 trestního zákoníku), dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu, a odsoudil jej i za sbíhající se zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy [§283 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku], dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu, a za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy (§283 odst. 1 trestního zákoníku), jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. května 2017, č. j. 11 T 130/2016-1644, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. prosince 2017, č. j. 7 To 362/2017-1976, k trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu čtyř let, a propadnutí specifikovaných věcí, při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. května 2017, č. j. 11 T 130/2016-1644, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. prosince 2017, č. j. 7 To 362/2017-1976, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") usnesením č. j. 8 To 102/2018-998 zamítl odvolání stěžovatele, usnesením č. j. 8 To 102/2018-1014 zamítl odvolání osoby neoprávněné (XXX). Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako zjevně neoprávněné. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá, že nakládání s konopím upravuje technický předpis, který je nevymahatelný, a to i ve smyslu judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen "Soudní dvůr"), na kterou stěžovatel opakovaně poukazoval ve svých podáních k Nejvyššímu soudu. Dovolací soud opakovaně nevyhověl jeho návrhům na předložení předběžné otázky, a porušil tak právo stěžovatele na zákonného soudce podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") - v důsledku toho i právo na osobní svobodu (čl. 5 Úmluvy). S ohledem na léčebné účinky konopí na stěžovatele bylo rovněž porušeno jeho právo na zákaz mučení (čl. 2 a 3 Úmluvy). Soudy rozhodují formalisticky, s odkazem na znění trestního zákoníku, bez ohledu na jeho zdravotní problémy a skutečnost, že mu konopí pomáhá. K tomu stěžovatel odkazuje na nález ze dne 29. ledna 2019, sp. zn. IV. ÚS 3892/18, podle kterého"[p]řijde-li spravedlnost pozdě, je to totéž, jako by byla odmítnuta". Stěžovatel poukazuje také na cynické odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 5. února 2019, č. j. 2 T 63/2018-1274, o dostupnosti lékařské péče i pro osoby potřebující léčebné konopí. Stěžovatel namítá porušení svých zaručených práv, zakotvených v čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4, čl. 5, čl. 6 odst. 1 a 2, čl. 7, čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 10, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 3, čl. 15 odst. 1 a 2, čl. 17, čl. 20 odst. 1, čl. 23, čl. 26 odst. 1, čl. 27 odst. 1, čl. 31, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Dále poukazuje na skutečnost, že v jeho věci absentuje popis subjektivní i objektivní stránky trestného činu, neboť stěžovatel je uznávaným odborníkem v oblasti léčby konopím, což je beztrestná a uznávaná služba; není proto ani patrné, čím je jeho jednání pro společnost nebezpečné. Stěžovatel uvádí, že opakovaně podává návrhy na předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru k řízení vedenému pod sp. zn. C-663/18, a to k otázkám (a) o nutnosti notifikace zákona č. 50/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (b) ostatních ustanovení zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve věci pěstování a výroby konopí ve vztahu k právu Evropské unie; (c) souladu české právní úpravy se svobodou volného pohybu zboží podle čl. 34 Smlouvy o fungování Evropské unie. Postupně bylo k ústavní stížnosti doručeno několik doplnění včetně příloh, která vždy zaslal přímo stěžovatel nebo jemu blízké sdružení. Účelem povinného zastoupení v řízení před Ústavním soudem (§30 zákona o Ústavním soudu) je zajistit kvalifikované zastoupení ve vztahu k mimořádně závažnému řízení a vyšší objektivitu účastníků řízení, a také eliminovat nekvalifikované návrhy a nekvalifikovaný přístup účastníků [viz například stanovisko ze dne 19. listopadu 1996 sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96 (294/1996 Sb.) a usnesení ze dne 29. listopadu 1994 sp. zn. I. ÚS 89/94 (N 58/2 SbNU 151)]. S ohledem na uvedené okolnosti proto Ústavní soud k zaslaným doplněním nepřihlížel. Z napadeného rozsudku se podává, že stěžovatel svoji argumentaci uplatněnou v ústavní stížnosti užil nejen v řízení, jež bylo zakončeno tímto rozsudkem, ale také v řízeních předchozích (například řízení u Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 11 T 130/2016). Na jeho shodné námitky, týkající se charakteru právních norem ve vztahu k právu Evropské unie, reagoval již dříve Nejvyšší soud (usnesení ze dne 31. května 2016, č. j. 6 Tdo 323/2016-330). Z rozsudku je dále patrné, že stěžovatel nikdy nezískal oprávnění potřebné k pěstování konopí pro zdravotnické účely, což sám připustil i při veřejném zasedání v řízení o odvolání (str. 3 odst. 3 usnesení odvolacího soudu). Z ústavní stížnosti, z usnesení odvolacího soudu i Nejvyššího soudu je patrné, že stěžovatel opakuje své námitky a jeho úmyslem je vyvinit se z jednání, které obecné soudy vyhodnotily jako trestný čin. Namítá-li přitom v ústavní stížnosti, že v jeho věci absentuje subjektivní i objektivní stránka trestného činu, Ústavní soud jeho přesvědčení nesdílí, a nadto konstatuje, že takovou námitku měl uplatnit již ve svých opravných prostředcích, nikoliv až v ústavní stížnosti - v tomto rozsahu jsou jeho námitky nepřípustné, neboť stěžovatel fakticky nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje a vyloučením obecných soudů z možnosti reagovat na ně by byla porušena zásada subsidiarity ústavní stížnosti (viz například usnesení ze dne 28. června 2004 sp. zn. I. ÚS 260/02, všechna rozhodnutí též na http://nalus.usoud.cz). Odkazuje-li stěžovatel na nález sp. zn. IV. ÚS 3892/18, pak Ústavní soud uvádí, že v dané věci byla pro stěžovatelku jedinou vhodnou léčbou aplikace léčebného konopí, které jí však zdravotní pojišťovna nebyla ochotna proplácet; v právě projednávané věci je stěžovatel pěstitelem konopí, pouze tvrdí existenci výzkumné činnosti, ačkoliv ji nijak neprokázal a snaží se obcházením zákona zajistit si (vypěstovat) dostatek vhodných rostlin pro potřeby své a svých příznivců v rámci "konopné církve". Stěžovatel neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že obecné soudy v jeho věci porušily jeho zaručená práva či svobody. Subjektivní vnímání stěžovatele, který se v rámci subkultury uživatelů konopí považuje za odborníka, jež svým jednáním umožňuje šíření a užívání zakázané látky, není způsobilé zvrátit opakovaně objektivně zjištěnou protiprávnost jeho počínání. Jeho námitkami a "vizemi" se soudy (opakovaně) zabývaly a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu; postupovaly přitom v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnily. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný. Podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud v odůvodněných případech podle výsledků řízení uložit některému účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi jeho náklady řízení; podle §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu může soudce zpravodaj, odůvodňují-li to osobní a majetkové poměry stěžovatele a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta, rozhodnout na návrh stěžovatele, že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát. S ohledem na výsledek řízení nenastala žádná ze zákonem předvídaných možností, aby stěžovateli bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení "v souladu s ustanovením §64 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.", a proto stěžovateli nelze žádnou náhradu přiznat. Stěžovatel navrhl též obnovu řízení o některých (svých) ústavních stížnostech, konkrétně zmínil věc vedenou pod sp. zn. III. ÚS 3354/16, a pravděpodobně též pod sp. zn. II. ÚS 3196/15 a III. ÚS 396/16, případně i některých dalších. Návrh na obnovu řízení upravuje zákon o Ústavním soudu v ustanoveních §119 a násl., která umožnují podat návrh na obnovu řízení před Ústavním soudem tomu, kdo byl účastníkem původního řízení, a v jehož prospěch rozhodl mezinárodní soud (odst. 2). Z ničeho neplyne, a stěžovatel to ani netvrdí, že by v jakékoliv jeho věci rozhodoval mezinárodní soud - za této situace proto není v pravomoci Ústavního soudu rozhodovat o obnově řízení v jím zmiňovaných věcech. Podle §66 zákona o Ústavním soudu je nepřípustný návrh, jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbyly před doručením návrhu Ústavnímu soudu platnosti; podle tohoto ustanovení je třeba nahlížet na návrh stěžovatele na zrušení vyhlášky č. 221/2013 Sb., která byla zrušena vyhláškou č. 236/2015 Sb. S účinností od 17. října 2015. Ve vztahu k návrhu na zrušení ostatních právních předpisů pak Ústavní soud uvádí, že návrh podle §74 zákona o Ústavním soudu sleduje osud ústavní stížnosti. Je-li ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, a tedy ji nelze věcně projednat, odpadá podmínka projednání návrhu na zrušení zákona či jiného právního předpisu podle §64 odst. 1 písm. e) či odst. 2 písm. d) zákona o Ústavním soudu [viz například usnesení ze dne 3. října 1995, sp. zn. III. ÚS 101/95 (U 22/4 SbNU 351) aj.]. Požaduje-li stěžovatel, aby byly Soudnímu dvoru položeny předběžné otázky, nepovažuje Ústavní soud s ohledem na okolnosti zjištěné předchozích řízeních a na charakter ústavní stížnosti takový krok za nutný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. června 2019 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu
Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2019:4.US.1153.19.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 1153/19
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 14. 6. 2019
Datum vyhlášení  
Datum podání 5. 4. 2019
Datum zpřístupnění 3. 7. 2019
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - NS
SOUD - KS Brno
SOUD - OS Prostějov
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - NSZ
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - KSZ Brno
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Prostějov
Soudce zpravodaj Jirsa Jaromír
Napadený akt rozhodnutí soudu
zákon; 40/2009 Sb.; trestní zákoník; §283, §284, §285, §286, §287, §289/3
jiný právní předpis; 455/2009 Sb.; nařízení vlády, kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu trestního zákoníku
zákon; 167/1998 Sb. ; o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů; §2/d, §5/5, §15/e, §24/1/a, §24a, §24b, §29
zákon; 378/2007 Sb. ; o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech)
zákon; 167/1998 Sb.; o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
zákon; 634/2004 Sb. ; o správních poplatcích
jiný právní předpis; 221/2013 Sb. ; vyhláška, kterou se stanovují podmínky pro předepisování, přípravu, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití
jiný právní předpis; 236/2015 Sb.; vyhláška o stanovení podmínek pro předepisování, přípravu, distribuci, výdej a používání individuálně připravovaných léčivých přípravků s obsahem konopí pro léčebné použití
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 167/1998 Sb., §2 písm.d, §5 odst.5, §15 písm.e, §24 odst.1 písm.a, §24a, §29, §24b
  • 221/2013 Sb.
  • 236/2015 Sb.
  • 378/2007 Sb.
  • 40/2009 Sb., §283, §284, §285, §286, §287, §289 odst.3
  • 455/2009 Sb.
  • 634/2004 Sb.
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík trestná činnost
alkohol a drogy
odůvodnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-1153-19_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 107475
Staženo pro jurilogie.cz: 2019-07-04