ECLI:CZ:US:2019:4.US.1823.19.1
sp. zn. IV. ÚS 1823/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Duška, zastoupeného Mgr. Adamem Polánským, advokátem se sídlem v Říčanech, Kamlerova 795, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2019, č. j. 35 Co 11/2019-229, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Blue Style k. s. se sídlem v Praze 1, Jindřišská 873/27, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") uložil vedlejší účastnici (v procesním postavení žalované) výrokem I. rozsudku ze dne 24. 10. 2018, č. j. 20 C 54/2015 201, povinnost zaplatit stěžovateli (žalobci) částku 7999 Kč. Na základě odvolání vedlejší účastnice změnil Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") výrok I rozsudku obvodního soudu tak, že se z titulu náhrady škody za nákup nového kočárku stěžovatelem (v důsledku poškození ze strany vedlejší účastnice) v částce 4999 Kč potvrzuje, co do částky 3000 Kč, představující náhradu újmy za narušení dovolené stěžovatele, se žaloba zamítá.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení uvedeného rozsudku městského soudu; spatřuje v rozhodnutí soudu libovůli, neboť soud podle stěžovatele nezjišťoval pro věc veškeré podstatné skutečnosti a založil své rozhodnutí na domněnkách, které mají být v extrémním rozporu s realitou i obsahem spisu, čímž měl porušit stěžovatelovo ústavně zaručené právo na tzv. spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, a dospěl k závěru, že je sice přípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona, avšak zjevně neopodstatněná.
Z výše uvedených důvodů tvrzené protiústavnosti rozsudku městského soudu stěžovatel dovozuje svévolnou aplikaci norem jednoduchého práva, nicméně samotné právní závěry městského soudu nijak blíže nezpochybňuje. Ústavní stížnost je polemikou se skutkovými zjištěními obecných soudů doplněnou o odkazy na obecné postuláty práva na tzv. spravedlivý proces, přičemž se všemi pro věc rozhodnými okolnostmi se již městský soud ve svém rozhodnutí vypořádal. Pro stručnost proto Ústavní soud odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí, v nichž tento soud podrobně a ústavně konformně vyložil, proč rozsudek obvodního soudu z části změnil a jakým způsobem dospěl k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Ústavnímu soudu nepřísluší se k rozhodnutí podrobněji vyjadřovat; jeho úlohou není nahrazovat rozhodovací činnost obecných soudů, nýbrž poskytovat ochranu ústavně chráněným hodnotám, které v projednávané věci nebyly dotčeny.
Ústavní soud nenašel jediný důvod, proč by měl napadené rozhodnutí, které vydal soud v rámci své pravomoci a řádně je odůvodnil, rušit. Ústavní právo na tzv. spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny nezaručuje účastníkovi právo na rozhodnutí podle jeho představ, ale právo na projednání věci podle příslušných procesních pravidel, což se v tomto případě bezezbytku stalo (srov. např. usnesení ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3706/18).
Rovněž je důležité, že řízení před Ústavním soudem předcházelo před soudy obecnými řízení v tzv. bagatelní věci. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. usnesení ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 248/01, nebo ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 748/07, aj.) dospěl k závěru, že v takových případech - s výjimkou extrémních rozhodnutí, mezi které však nelze řadit rozhodnutí napadené, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost zásadně vyloučena. V případě bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitá a v nichž hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu u stěžovatele.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný; usnesení obsahuje stručné odůvodnění podle §43 odst. 3 téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. července 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu