ECLI:CZ:US:2019:4.US.1895.18.1
sp. zn. IV. ÚS 1895/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky K.V., zastoupené JUDr. Ing. Janem Vučkou, advokátem, sídlem U Havlíčkových sadů 1526/7, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2018 č. j. 7 Tdo 1368/2017-94, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2017 sp. zn. 6 To 281/2017 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. května 2017 sp. zn. 41 T 81/2013, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 31. 5. 2018 a doplněnou dne 19. 6. 2018 stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a dále porušení zákazu svévole vyplývajícího z čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky.
2. Stěžovatelka byla původně shledána vinnou rozsudkem obvodního soudu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 41 T 81/2013, ve spojení s rozsudkem městského soudu ze dne 25. 6. 2014 sp. zn. 6 To 150/2014 ze spáchání přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 a 3 trestního zákoníku a byl jí uložen peněžitý trest zahrnující 300 denních sazeb po 300 Kč, celkem ve výši 90 000 Kč, se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání spojených s hmotnou odpovědností zaměstnance na dobu tří let. Dovolání stěžovatelky bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014 sp. zn. 7 Tdo 1338/2014.
3. Následně došlo ke zrušení rozsudku městského soudu ze dne 25. 6. 2014 sp. zn. 6 To 150/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014 sp. zn. 7 Tdo 1338/2014, a to nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016 sp. zn. I. ÚS 368/15 (N 32/80 SbNU 411). Městský soud po tomto kasačním zásahu Ústavního soudu rozhodl o odvolání stěžovatelky tak, že usnesením ze dne 11. 5. 2016 sp. zn. 6 To 150/2014 zrušil původní rozsudek obvodního soudu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 41 T 81/2013 a vrátil mu věc k novému projednání, přičemž současně obvodnímu soudu uložil, aby doplnil dokazování tak, aby při hodnocení důkazů bylo možno zvážit, zda vina stěžovatelky byla prokázána mimo jakoukoli rozumnou pochybnost. Výslovně obvodnímu soudu uložil, aby dokazování doplnil zejména výslechem odběratelů či zástupců odběratelů a výslechem svědků navrhovaných obhajobou, a dále aby ověřil věrohodnost dosud neprověřených dat poskytnutých poškozenou společností.
4. Obvodní soud v obnoveném hlavním líčení doplnil dokazování v intencích pokynů obsažených ve výše uvedených rozhodnutích Ústavního soudu a městského soudu a znovu rozhodl rozsudkem ze dne 19. 12. 2016 sp. zn. 41 T 81/2013 tak, že stěžovatelku zprostil obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchala obžalovaná. K odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 zrušil městský soud tento zprošťující rozsudek obvodního soudu usnesením sp. zn. 6 To 128/2017 a uložil obvodnímu soudu, aby doplnil dokazování výslechy svědků k odstranění rozporů, řádným provedením důkazů soubory, které jsou přílohou znaleckého posudku a zjištěním, kdy byl ukončen pracovní poměr paní A.M..
5. Poté obvodní soud rozhodl již napadeným rozsudkem tak, že uznal stěžovatelku vinnou ze spáchání přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1 a 3 trestního zákoníku a uložil jí peněžitý trest zahrnující 300 denních sazeb po 300 Kč, celkem ve výši 90 000 Kč, se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání spojených s hmotnou odpovědností zaměstnance na dobu tří let. Tohoto trestného činu se stěžovatelka dopustila tím, že - stručně řečeno - jako zaměstnankyně poškozené obchodní společnosti DLH Czech, s.r.o. (dále jen "poškozená") mající za úkol vystavování a evidenci faktur a vedení pokladny od června roku 2011 do června roku 2012 dodatečně měnila faktury a pokladní doklady tak, že za prodané zboží snižovala již vyúčtované částky a rozdíly v částkách z takto provedených operací si ponechala, případně vydávala opravný daňový doklad (dobropis) a finanční prostředky, na něž dobropis zněl, si ponechávala, a tohoto jednání se dopustila v celkem 49 případech specifikovaných ve výroku rozsudku obvodního soudu a způsobila poškozené celkovou škodu ve výši 66 444 Kč. Současně byla stěžovatelka rozsudkem obvodního soudu zproštěna obžaloby státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 v celkem 12 bodech obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se tento skutek stal. Součástí odůvodnění rozsudku je popis výslechu znalce Ing. Jana Cuřína a vysvětlení, proč shledal obvodní soud za nedůvodnou námitku obhajoby, že tento znalec z oboru elektrotechnika není způsobilý k vypracování znaleckého posudku. Obvodní soud uvedl, že jednak obhajoba účelově uplatnila námitku brojící proti odbornosti znalce až v okamžiku, kdy ten opustil po svém výslechu jednací síň, aby tak eliminovala možnost znalce se k námitce vyjádřit, a dále že k výběru znalce bylo přistupováno s nejvyšší pečlivostí, přičemž právě Ing. Cuřín, který je zapsán jako znalec specializující se na výpočetní techniku již od roku 1989 a je členem komory soudních znalců České republiky, v níž zastává funkci místopředsedy pro sekci EITE (elektronika a IT), byl zjištěn jako osoba schopná splnit značně náročný a specifický znalecký úkol. Znalec musel nejprve zkoumat, popřípadě zprovoznit neužívaný hardware v držení právního nástupce poškozené, dále zjistit, zda obsažená data jsou funkční, a poté ve spolupráci s obchodní společností NOTIA Informační systémy, spol. s r.o. (dále jen "společnost NOTIA") tato data zkoumat a odpovědět na položené otázky. Není výjimkou, že znalecká specializace není podmnožinou odvětví, ale zasahuje i do jiných oblastí než definovaného odvětví, například znalci z oboru lékařství, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie také nejsou vystudovanými lékaři, ale absolventi jiné vysoké školy s titulem Mgr. nebo PhDr. Na věrohodnost závěrů znaleckého posudku Ing. Cuřína nemá vliv ani výslech svědka P. ze společnosti NOTIA, který byl znalcovým konzultantem. Obvodní soud podrobně popsal činnost znalce i jeho konzultanta a vlastní hodnocení znaleckého posudku, který byl výsledkem této jejich činnosti. Z odůvodnění rozsudku obvodního soudu plyne, že soud velmi pečlivě kontroloval veškeré znalecké výstupy, přičemž odhalil několik drobných pochybení znalce při vyhotovení tabulek, které jsou součástí znaleckého posudku, přičemž jde o tři překlepy a dvě opomenutí uvedení částky, na kterou byl vystaven příjmový doklad. Všechny ostatní závěry znalce plně odpovídají datům obsaženým ve stažených souborech.
6. Proti napadenému rozsudku podala stěžovatelka odvolání, v němž namítala, že obvodní soud prováděl důkazy procesně nepřípustným způsobem, neboť přibraný znalec pracoval pomocí konzultantů, kteří zpracovali databázové dotazy a výstupy znalci předali, tj. pracovali místo znalce, avšak soud tyto konzultanty následně vyslechl jako svědky a nikoli jako znalce. Znalecký posudek je přitom nepřezkoumatelný a neověřitelný, neboť neexistují žádné záznamy o tom, jaké databázové dotazy byly pokládány, a nelze ověřit správnost znaleckých závěrů znalcem obhajoby. Jeden ze znalcových konzultantů přitom musel vypovídat nepravdu, když uvedl, že znalec ručně přepisoval údaje do tabulky, když těchto záznamů byly desítky tisíc. Stěžovatelka dále namítala neodbornost znalce a nesprávnost jeho zaměření. Správně měl být přibrán znalec z oboru informatika a nikoli elektrotechnika. Dále bylo namítáno neprovedení navrhovaných důkazů, obvodní soud odmítal zjišťovat docházku stěžovatelky na pracoviště a rozsah praxe změny a rušení faktur, která měla dle stěžovatelky probíhat běžně. Tyto důkazy nebyly provedeny bez náležitého vysvětlení a jedná se tak o opomenuté důkazy. Stěžovatelka odvoláním brojila také proti uloženému trestu, který je stejný jako původně uložený trest v roce 2014, tedy nedošlo k zohlednění toho, že od původního zrušeného rozhodnutí uplynula doba tří let a že jsou ve věci bezdůvodné průtahy.
7. O odvolání stěžovatelky rozhodl městský soud napadeným rozsudkem tak, že zrušil rozsudek obvodního soudu ve výroku o trestu a uložil stěžovatelce samostatný peněžitý trest zahrnující 300 denních sazeb po 300 Kč, celkem ve výši 90 000 Kč, se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců (tj. oproti dřívějším rozhodnutím nebyl uložen trestu zákazu činnosti). Městský soud konstatoval, že obvodní soud splnil jemu uložené pokyny stran doplnění dokazování výslechy svědků, které měly sloužit k odstranění rozporů, řádně provedl důkaz soubory, jež jsou přílohou znaleckého posudku, a prověřil okamžik ukončení pracovního poměru paní M. Obvodní soud tedy rozhodl rozsudkem, který není zatížen procesní vadou, jež by se projevila ve zkrácení práv stěžovatelky na obhajobu či v procesně vadném postupu při provádění důkazů. K námitkám týkajícím se znaleckého posudku městský soud uvedl, že tento posudek zpracoval znalec plně kvalifikovaný pro zadaný znalecký úkol. Tímto úkolem bylo především odborně zajistit data obsažená v systému Notia a zjistit, zda nedošlo k manipulaci s hardwarem a k úpravám záznamů ex post, dále ze systému zjistit, jaký uživatel vydal předmětné faktury a dobropisy a provedl jejich změny. Znalec Ing. Cuřín dosahuje potřebné kvalifikace k zajištění dat a k práci s hardwarem jako znalec z oboru elektrotechnika, odvětví výpočetní technika. Obor informatika neexistuje, tudíž nemohl být přibrán znalec z takového oboru. Řádně přibraný znalec Ing. Cuřín provedl práci s hardwarem a nezjistil neoprávněné zásahy, poté zjištěná data převedl do znaleckého posudku za pomoci pracovníka společnosti NOTIA. Konzultantem znalce byl pouze svědek P.a nikoli svědek Ř., přičemž ani jeden nemohl být slyšen jinak než jako svědek. Městský soud nesouhlasí s tím, že je znalecký posudek nepřezkoumatelný, neboť je zcela zřejmé, jaké databázové dotazy byly činěny, a ze zadání znaleckého posudku je úplně jasné, co bylo zjišťováno. Konzultant znalce ručním přepisováním údajů do tabulky zcela zjevně myslel pouze tabulky č. 1 až 5 ve znaleckém posudku a nikoli obsáhlé soubory týkající se přihlašování do systému uživateli "KZ" a "M****". K tvrzeným opomenutým důkazům městský soud uvedl, že obvodní soud dostatečně vysvětlil, proč návrhům na doplnění dokazování nevyhověl a sám tyto důvody zopakoval a rozvedl. Stran uloženého trestu dal městský soud stěžovatelce za pravdu v tom, že je trest uložený rozsudkem obvodního soudu nepřiměřený vzhledem k době, která uplynula od spáchání trestného činu a s ohledem na délku řízení. Z toho důvodu shledal za přiměřený samostatný peněžitý trest a již neukládal trest zákazu činnosti.
8. Stěžovatelka podala proti rozsudku městského soudu dovolání, v němž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, tj. tvrdila, že napadená rozhodnutí se opírají o nesprávné posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Dle stěžovatelky je ve věci dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a právními závěry soudu. Stěžovatelku má usvědčovat to, že v účetním systému poškozené společnosti je u upravených záznamů uveden uživatel "KZ", tj. její označení, což není dostatečně průkazné, neboť heslo k jejímu účtu znalo více osob. Znalecký posudek Ing. Cuřína nebyl pořízen zákonným způsobem, když jeho obsahem byla databázová analýza a bylo nutné, aby znalec měl znalosti softwaru, přičemž Ing. Cuřín je znalec v oboru elektrotechnika. Klíčové pasáže znaleckého posudku pochází od konzultantů znalce, kteří byli vyslechnuti pouze jako svědci a pouze o jednom z nich existuje důkaz, že byl jako konzultant přibrán.
9. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky napadeným usnesením odmítl, uvedl, že vesměs procesní námitky stěžovatelky neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a shledal, že mezi skutkovými zjištěními obvodního soudu, s nimiž se ztotožnil městský soud, a provedenými důkazy není žádný rozpor, natož extrémní. Ke znaleckému posudku znalce Ing. Cuřína Nejvyšší soud poznamenal, že na řádné zjištění existence dat nemají vliv dovolací námitky stěžovatelky ohledně součinnosti konzultantů, když znalec je oprávněn přibrat konzultanta k posuzování zvláštních dílčích otázek. Je sice pravdou, že konzultant P. (který byl jediným konzultantem znalce) měl být vyslechnut jako znalec a nikoli jako svědek, avšak to činí procesně nepoužitelnou pouze jeho "svědeckou" výpověď, kde se toliko obecně vyjadřoval k fungování systému Notia. Procesní použitelnost znaleckého posudku tímto není dotčena. Stejně tak by na řádném zjištění dat nic nezměnilo přibrání znalce z oboru výpočetní techniky, když znalcem zjištěná data obvodní soud sám přezkoumal a nespokojil se pouze se znalcovými závěry. Nejvyšší soud dále poukázal na to, že vypracování dalšího znaleckého posudku týkajícího se zkoumání účetního systému by nemělo na obhajobu stěžovatelky vliv, když tato její obhajoba spočívala v tom, že jiná neztotožněná osoba prováděla pod jejím heslem změny v účetním systému (přičemž to bylo spolehlivě vyvráceno).
II.
Argumentace stěžovatelky
10. Námitky stěžovatelky směřují proti znaleckému posudku provedenému obvodním soudem a hodnocenému jako klíčový důkaz svědčící o vině stěžovatelky. Ta má za to, že tento znalecký posudek je fakticky svým zaměřením posudkem z oboru výpočetní technika se specializací databázová analýza, avšak je vypracován znalcem z oboru elektrotechnika. Klíčová část dokazování je tak opřena o tvrzení znalce jmenovaného pro jiný znalecký obor.
11. Znalec Ing. Cuřín, který je znalcem jmenovaným pro obor elektrotechnika, měl za úkol analyzovat databázi účetních záznamů z informačního systému poškozené společnosti, vyhledat v databázi určité položky dle zadání soudu a vyjádřit se k vlastnostem a zabezpečení informačního systému. Tyto úkoly zadané znalci patří do oboru výpočetní technika, podobory databázová analýza, analýza informačních systémů nebo bezpečnost informačních systémů. Elektrotechnika je přitom vědním oborem zabývajícím se účinky elektrického proudu v materiálech a zejména v elektrických součástkách. Stěžovatelka vyjmenovala předpokládané znalosti absolventa oboru elektrotechnika a poukázala na to, že takové znalosti nesouvisí s analýzou databází. Obecné soudy ignorovaly texty vysokoškolských učebnic elektrotechniky, které stěžovatelka navrhovala jako důkazy, čímž nedošlo k prokázání toho, že obecné soudy se ve svých závěrech opíraly o iracionální, nesmyslný a účelový znalecký posudek. Stěžovatelka poukazuje na písemný pokyn pro soudní kancelář obsažený ve spise, z něhož je patrné, že obvodní soud vydal pokyn kontaktovat znalce z oboru výpočetní technika, avšak soudní kancelář kontaktovala znalce z oboru elektrotechnika, což obvodní soud následně ignoroval a nenapravil. Obecné soudy se snažily svůj vadný postup hájit tím, že Ing. Cuřín je znalcem jmenovaným pro obor elektrotechnika, specializace výpočetní technika. Takoví odborníci však mají detailní znalosti součástek, které se montují do počítačů, ale nečiní to z nich programátory, databázové analytiky nebo odborníky na umělou inteligenci či počítačovou grafiku. Stěžovatelka má za to, že znalecký posudek vypracovaný Ing. Cuřínem jako znalcem z oboru odlišného od oboru znaleckého posudku není dostatečně kvalitní a spolehlivý, přesto jej obecné soudy hodnotily jako hlavní, respektive jediný usvědčující důkaz. Bez tohoto znaleckého posudku by soud nemohl shledat stěžovatelku vinnou, protože by neznal výši škody, počet stornozáznamů ani autora těchto stornozáznamů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Vlastní posouzení
13. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Tento závěr se uplatní i vůči postupu a rozhodování obecných soudů. Ústavní soud není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se obecné soudy dopustily pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.
14. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. O takový případ jde i v posuzované věci.
15. Po seznámení se s napadenými rozhodnutími Ústavní soud zhodnotil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, která již shodnou či obdobnou právní otázku vyřešila [usnesení ze dne 24. září 2002 sp. zn. Pl. ÚS 24/02 (U 31/27 SbNU 341)].
16. Stěžovatelka svou argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti založila na jediné námitce týkající se nesprávnosti přibrání znalce Ing. Cuřína z toho důvodu, že znalci bylo zadáno vypracování znaleckého posudku mimo jeho odbornost. Je nutno konstatovat, že obvodní soud se naprosto precizně vypořádal s provedeným důkazem - znaleckým posudkem v napadeném rozsudku (str. 42-51), kde také rozebírá jednotlivé alternativní varianty předkládané obhajobou a uvádí, proč se s nimi neztotožnil. Nelze říci, že by obvodní soud pouze převzal závěry znaleckého posudku a dále je nezkoumal. Naopak obvodní soud provedl vlastní a velmi rozsáhlé kritické hodnocení dat získaných z účetního systému poškozené společnosti a tato data podrobil vlastnímu zkoumání a ověření, které podrobně popsal. Nadto byly ve znaleckém posudku i v napadeném rozsudku obvodního soudu popsány veškeré metody a postupy, jakými bylo dosaženo učiněných závěrů, a tyto jsou plně přezkoumatelné. Za takového stavu nelze ohledně užití důkazu znaleckého posudku Ing. Cuřína obecným soudům nic vytknout.
17. Výše uvedeným samozřejmě nelze legitimizovat stěžovatelkou nastíněné absurdní situace, kdy by znalecký posudek z oboru informatika vypracoval např. soudní lékař, tedy osoba zjevně nekompetentní. Odbornost znalce však v případě příbuznosti oborů (kdy informatika a kybernetika jsou nesporně vyučovány také na elektrotechnických fakultách, přičemž odbornou podmínkou pro jmenování znalcem v oboru elektrotechnika je toliko "vysokoškolské vzdělání elektrotechnického směru") nelze hodnotit izolovaně podle pouhého zařazení do znaleckého oboru, odvětví a specializace, ale nutno hodnotit také kvalitu samotného znaleckého výstupu a zejména jak s tímto výstupem následně obecné soudy zacházely. Bude tedy záležet i na tom, zda obecné soudy pouze "slepě převzaly" znalecké závěry anebo zda bude z rozhodnutí obecných soudů či z výslechu znalce evidentní (jako v tomto případě), že se znaleckým posudkem kriticky pracovaly a ověřovaly jej [k důkazní hodnotě znaleckého posudku a nezbytnosti jeho kritického hodnocení srov. např. nález ze dne 30. 4. 2007 sp. zn. III. ÚS 299/06 (N 73/45 SbNU 149)].
18. V této věci je podstatné, že vypracování dalšího znaleckého posudku znalcem z jiného znaleckého oboru by nepřineslo změnu co do obsahu zajištěných dat, se kterými - jak výše uvedeno - obecné soudy kriticky pracovaly, z nich činily závěry a tyto jsou plně přezkoumatelné a ověřitelné.
19. Ústavní soud také poukazuje na to, že s námitkou stěžovatelky týkající se nesprávného přibrání znalce Ing. Cuřína, respektive jeho nesprávné odbornosti pro vypracování znaleckého posudku se vypořádaly obvodní, městský i Nejvyšší soud, přičemž zejména Nejvyšší soud správně poukázal na to, že znalecký posudek Ing. Cuřína není samotným a klíčovým důkazem stěžovatelku usvědčujícím, jak ta se snažila tvrdit, a dále že argumentační linie obhajoby stěžovatelky byla vedena jiným směrem, pro který konkrétní výstupy znaleckého posudku ani nejsou podstatné.
20. Rozsudku městského soudu lze nicméně vytknout argumentaci tím, že "obor informatika neexistuje, tudíž nemohl být přibrán znalec z takového oboru", když evidentně existuje znalecký obor kybernetika pro znalce a znalecké obory informatika a kybernetika pro znalecké ústavy (srov. vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 123/2015 Sb., kterou se stanoví seznam znaleckých oborů a odvětví pro výkon znalecké činnosti) a právě takový znalec či znalecký ústav by byl k vypracování zadaného znaleckého posudku vhodnější. Avšak vzhledem k výše popsané pečlivé práci obvodního soudu spočívající v kritickém hodnocení a ověření zajištěných dat znalecký posudek Ing. Cuřína z pohledu ochrany ústavnosti obstojí, neboť je zcela zřejmé, kde a jakým způsobem byla získána data, se kterými obecné soudy při svém rozhodování pracovaly.
21. Ústavní soud zhodnotil, že obecné soudy rozhodly v souladu se zákonem, svá rozhodnutí řádně, logicky a věcně přiléhavě odůvodnily a napadenými rozhodnutími nedošlo k tvrzenému zásahu do základních práv stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 a 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 a 13 Úmluvy, ani do jiných ústavně zaručených základních práv či svobod.
22. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, a to podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu