ECLI:CZ:US:2019:4.US.3216.19.1
sp. zn. IV. ÚS 3216/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky, obchodní korporace C. P. O. - pískování, s. r. o., se sídlem v Hluku, Antonínská 593, zastoupené JUDr. Vítem Buršou, advokátem se sídlem v Uherském Hradišti, Růžová 1254, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 28 Co 108/2019-91 ze dne 4. července 2019, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a obchodní korporace WESTech CZ s. r. o. se sídlem v Ostravě, Keltičkova 1231/31, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Uherském Hradišti (dále jen "nalézací soud") zamítl rozsudkem č. j. 3 C 29/2018-56 ze dne 4. března 2019 žalobu vedlejší účastnice, kterou se domáhala po stěžovatelce zaplacení částky 21 640 Kč s příslušenstvím z důvodu neuhrazení ceny za dodané zboží - mobilního telefonu s ochranným sklem a powerbankou. Nalézací soud dospěl k závěru, že stěžovatelka není v řízení pasivně věcně legitimována, jelikož kupní smlouva byla uzavřena mezi vedlejší účastnicí jako prodávající a Romanem Blažkem jako fyzickou osobou. Na tom nic nemění skutečnost, že Roman Blažek byl jednatelem a jediným společníkem stěžovatelky a že po převzetí dodaného zboží požádal o změnu fakturačních údajů kupujícího z jeho osoby na stěžovatelku. Ačkoliv nalézací soud v rámci jednání začal prokazovat i spornou otázku provedení úhrady kupní ceny, s ohledem na zjištění nedostatku pasivní věcné legitimace stěžovatelky další návrhy na doplnění dokazování zamítl jako nadbytečné.
2. K odvolání vedlejší účastnice Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") rozsudek nalézacího soudu v záhlaví uvedeným rozsudkem změnil tak, že uložil povinnost stěžovatelce zaplatit cenu zboží spolu se zákonnými úroky z prodlení. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem nalézacího soudu ohledně pasivní věcné legitimace na straně stěžovatelky. Žádost o změnu vystaveného daňového dokladu je totiž podle odvolacího soudu nutné rovněž posoudit jako oznámení stěžovatelky vůči vedlejší účastnici o převzetí dluhu Romana Blažka jako fyzické osoby stěžovatelkou. S převzetím dluhu dala vedlejší účastnice stěžovatelce jako přejímateli dluhu souhlas tím, že na základě žádosti Romana Blažka vystavila nový daňový doklad se změnou označení kupujícího. Z jím provedeného dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná částka za dodané zboží zaplacena nebyla, v důsledku čehož žalobě vedlejší účastnice v celém rozsahu vyhověl.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností a navrhuje jeho zrušení; namítá zásah do svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a práva na veřejné projednání s právem vyjádřit se k věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny.
4. Stěžovatelka spatřuje porušení svých základních práv v tom, že odvolací soud dostatečně nezvážil, zda je s ohledem na omluvu stěžovatelky možné jednat v její nepřítomnosti za situace, kdy se soud po novém provedení důkazů rozhodl posuzovat zcela odlišně otázku pasivní věcné legitimace stěžovatelky. Odvolací soud měl podle stěžovatelky jednání odročit a poskytnout jí možnost vyjádřit se ke změně právního posouzení a případně navrhnout další důkazy. Stěžovatelka dále namítá, že pokud se odvolací soud rozhodl hodnotit důkazy odlišně od soudu nalézacího, měl sám provést všechny důkazy znovu. Namísto toho, aby odvolací soud opětovně vyslechl svědkyni, jejíž původní výpověď z řízení u soudu prvního stupně pokládal za rozpornou, provedl důkaz pouze přečtením předmětné výpovědi. Ve zbytku ústavní stížnosti stěžovatelka rozporuje meritorní závěry odvolacího soudu ohledně převzetí dluhu stěžovatelkou.
5. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadeného rozsudku však Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.
6. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li otázky ústavněprávního významu. Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud mimo jiné konstantně přihlíží k intenzitě případných zásahů do základních práv stěžovatelů.
7. Ústavní soud tak obvykle odmítá ústavní stížnosti ve věcech tzv. objektivně bagatelního významu, jimiž se rozumí ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou bagatelní. Činí tak z důvodu jejich zanedbatelnosti, respektive zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, který již z kvalitativního hlediska obecně není schopen založit porušení základních práv a svobod [viz např. usnesení III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. V případě těchto bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení (viz např. I. ÚS 2723/19 ze dne 11. 9. 2019; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Vylučuje-li občanský soudní řád u bagatelních věcí přezkum rozhodnutí vydaných v odvolacím řízení prostřednictvím §238 odst. 1 písm. c) a toto není - v obecné rovině - v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, bylo by nesmyslné připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Zásah Ústavního soudu by byl na místě pouze v případech zcela extrémního pochybení obecného soudu, zřetelně zasahujícího do základních práv stěžovatele a evidentně porušujícího základní principy spravedlnosti (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2922/19 ze dne 30. 9. 2019).
8. Výše sporné částky v souzené věci je bagatelní a stěžovatelka žádné zásadní dopady do svých majetkových poměrů nepopsala. Krajský soud logicky a rozumně odůvodnil své rozhodnutí; jeho hodnocení provedených důkazů nebylo svévolné a nevybočilo z mezí ústavnosti, a to zvláště s přihlédnutím k bagatelnosti sporu, jak bylo uvedeno výše.
9. Napadeným rozsudkem nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu