ECLI:CZ:US:2019:1.US.2723.19.1
sp. zn. I. ÚS 2723/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky, společnosti GODS PROPERTY, SE, se sídlem v Praze, Za Karlínským přístavem 683/4, zastoupené JUDr. Františkem Divíškem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2019 č.j. 22 Co 126/2019-85 a proti výroku III. rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. února 2019 č.j. 11 C 349/2018-65, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala s odkazem na údajné porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod zrušení výše uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze a výroku III. rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře. Tímto výrokem bylo v případě žaloby o určení neplatnosti kupní smlouvy a určení výlučného vlastnictví nemovitých věcí - obce Horušice jako žalobkyně proti žalované stěžovatelce rozhodnuto o tom, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 580,50 Kč. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2019 č. j. 22 Co 126/2019-85 byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a stěžovatelce byla stanovena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 239 Kč.
2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti především uvedla, že ve sporu o neplatnost kupní smlouvy o převodu nemovitostí, které chtěla koupit od obce Horušice, tuto neplatnost uznala, jelikož ji řádně neschválilo zastupitelstvo žalobce. Současně však žádala, aby soud o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož to byla obec Horušice, která také pochybila při uzavírání smlouvy a podala žalobu, aniž by prý stěžovatelce umožnila věc posoudit či jí poskytnout součinnost s přepisem vlastnického práva.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Je zřejmé, že směřuje proti rozhodnutí o částce, kterou je z hlediska judikatury Ústavního soudu možno označit za bagatelní. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 695/01, IV. ÚS 248/01, IV. ÚS 8/01, III. ÚS 405/04, III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07 aj.) dal najevo, že v takových případech - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž, jak plyne z dále uvedeného, napadená rozhodnutí považovat nelze - je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Jak již Ústavní soud mnohokráte podotkl, v případě těchto bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky. Vylučuje-li občanský soudní řád u bagatelních věcí přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, bylo by nesmyslné připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální. Jak již Ústavní soud uvedl ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 4167/12 ze dne 19. 11. 2013, důvodem zde je zejména nežádoucí a nejednotné rozhodování obecných soudů ve skutkově i právně obdobných sporech určitého typu, které však nemůže být založeno ojedinělostmi v rozhodovací praxi jednoho soudu.
4. Dále nutno konstatovat, že Ústavní soud není další instancí v soustavě obecných soudů a důvody, které stěžovatelka ve své argumentaci uvádí, jsou z oblasti práva podústavního. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí dostatečně odůvodnil, proč přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni. Obecný odkaz stěžovatelky na čl. 36 Listiny základních práv a svobod také nepřesvědčil Ústavní soud, že došlo k jeho porušení.
5.Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2019
David Uhlíř v. r.
předseda senátu