ECLI:CZ:US:2019:4.US.3495.19.1
sp. zn. IV. ÚS 3495/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, 8. pěšího pluku 2380, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 173/2019-36 ze dne 7. srpna 2019 a usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 25 A 128/2018-17 ze dne 10. dubna 2019, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem v Ostravě, 28. října 2771/117, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Městský úřad ve Frýdlantu na Ostravicí (dále jen "stavební úřad") vydal dne 29. července 2016 společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášené stavby rodinného domu na pozemku č. X1 v katastrálním území Nová Ves u Frýdlantu nad Ostravicí, č. j. MUFO 42547/2016. Podnět stěžovatelky k přezkumu tohoto společného souhlasu postoupil Krajský úřad Moravskoslezského kraje (dále jen "vedlejší účastník") stavebnímu úřadu, který stěžovatelku vyrozuměl přípisem č. j. MUFO 23905/2017 ze dne 27. července 2017, že podnět neshledal důvodným. Stěžovatelka následně podala další podnět vedlejšímu účastníkovi k prohlášení nicotnosti sdělení stavebního úřadu ze dne 27. července 2017. Vedlejší účastník zaslal stěžovatelce sdělení č. j. MSK 121470/2018 ze dne 20. září 2018, ve kterém uvedl, že sdělení stavebního úřadu bylo vydáno orgánem k tomu příslušným, přičemž v souladu se správním řádem je možné prohlásit nicotnost pouze rozhodnutí, nikoli jiného úkonu správního orgánu.
2. Stěžovatelčinu žalobu proti sdělení vedlejšího účastníka ze dne 20. září 2018 Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") odmítl usnesením č. j. 25 A 128/2018-17 ze dne 10. dubna 2019, jelikož dospěl k závěru, že není dána pravomoc soudu ve správním soudnictví a že stěžovatelka není aktivní legitimována v řízení podle §82 soudního řádu správního. Nejvyšší správní soud následnou kasační stížnost stěžovatelky pro nedůvodnost zamítl rozsudkem č. j. 4 As 173/2019-36 ze dne 7. srpna 2019. Napadeným sdělením vedlejší účastník podle Nejvyššího správního soudu nerozhodoval o právech a povinnostech stěžovatelky a nemohl tak zasáhnout do jejích veřejných subjektivních práv. Přezkum společného souhlasu může být zahájen pouze z moci úřední a ani osoba, která by byla případně účastníkem takového řízení o přezkoumání tohoto úkonu, nemá veřejné subjektivní právo na jeho zahájení.
3. Proti v záhlaví uvedenému usnesení krajského soudu a rozsudku Nejvyššího správního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností a navrhuje jejich zrušení; namítá zásah do svých ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka shrnuje průběh předešlých řízení a toliko uvádí, že správní soudy pominuly, že námitky ohledně budoucích imisí ze sousedního pozemku je podle §1013 občanského zákoníku třeba uplatnit ve stavebním řízení, v němž o nich musí stavební úřad rozhodnout.
4. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátkou v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.
5. Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé [srov. např. nález III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)].
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nepředložila doslova žádnou ústavněprávní argumentaci, která by odůvodňovala případný zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti správních soudů. Rozhodnutí správních soudů jsou logicky, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněna a pro stručnost lze na jejich odůvodnění odkázat. V dané věci nešlo o možnost uplatnění námitek ohledně budoucích imisí ze sousedního pozemku podle občanského zákoníku, nýbrž o otázku příslušnosti stavebního úřadu pro přezkum společného územního souhlasu.
7. Napadeným rozsudkem nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu