ECLI:CZ:US:2019:4.US.3678.19.1
sp. zn. IV. ÚS 3678/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelky S. M., zastoupené Mgr. Danou Růžičkovou, advokátkou, sídlem Smetanova 662/5, Tábor, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. srpna 2019 č. j. 6 Co 990/2019-1939 a rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15. května 2019 č. j. 0 P 57/2019-1666, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu ve Strakonicích, jako účastníků řízení, a 1. nezletilého K. M. a 2. nezletilé V. M., v soudním řízení zastoupených městem Blatná, sídlem T. G. Masaryka 322, Blatná, a 3. K. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka (dále též "matka") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva zaručená podle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z odůvodnění ústavní stížnosti a z obsahu napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud ve Strakonicích (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 15. 5. 2019 č. j. 0 P 57/2019-1666 rozhodl tak, že návrh matky na změnu výchovného prostředí 1. a 2. vedlejšího účastníka (dále jen "nezletilí") se zamítá (výrok I), že návrh matky na novou úpravu styku matky s nezletilými se zamítá (výrok II) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
3. Okresní soud dospěl na základě provedeného dokazování k jednoznačnému přesvědčení, že změna výchovného (stabilizovaného, rodinného) prostředí nezletilých není v žádném případě v současnosti, tedy bezprostředně po pravomocném rozhodnutí ve věci samé rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 23. 10. 2018 č. j. 22 Co 1308/2018-1276 [na základě kterého byli nezletilí svěřeni do péče 3. vedlejšího účastníka (dále též "otec"), matce byla uložena povinnost přispívat na jejich výživu a současně bylo matce umožněno právo na asistovaný styk v centru Temperi o. p. s., a též jí byl umožněn telefonický styk s nezletilými pomocí aplikace Skype], v jejich zájmu. Obě nezletilé děti jsou v takovém věku, že potřebují především stabilní rodinné prostředí. Nezletilí mají právě v osobě otce vytvořeno stabilní rodinné prostředí, na nějž se váže i oblast základní školy, školních a mimoškolních aktivit a kamarádů v L. Otec skýtá záruky řádné péče (což se prokázalo a ověřilo ze zpráv lékaře, základní školy, centra asistované spolupráce Temperi o. p. s. a opatrovníka). Nezletilci se ke změně výchovného prostředí vyjádřili jednoznačně negativně, když opakovaně sdělují, že k matce do J. nechtějí a přejí si zůstat v péči otce. Dle závěrů soudu tedy nedošlo k žádné podstatné změně poměrů, která by ospravedlňovala změnu výchovného prostředí nezletilých. Okresní soud tedy na základě provedeného dokazování neshledal žádný důvod, proč by vytrhával nezletilé děti ze stabilního výchovného prostředí otce. Při posuzování tohoto emočně velmi vypjatého případu musel reflektovat názor obou nezletilců, neboť je nutné jejich přání považovat za zásadní vodítko (nikoliv jediné) při hledání jejich nejlepšího zájmu. Při pečlivém a komplexním posouzení zájmů nezletilých (s přihlédnutím i ke zdravotnímu stavu nezletilého K. - diagnostikována dyslexie) pak dospěl soud k jednoznačnému závěru, že nemůže za dané situace připustit opětovnou změnu výchovného prostředí a rozhodnout tak, že budou obě nezletilé děti svěřeny ze stabilního výchovného prostředí otce do výchovného prostředí matky. Z výše uvedených důvodů byl návrh matky na změnu výchovného prostředí zamítnut.
4. Okresní soud se dále zabýval otázkou nové úpravy styku matky s nezletilými dětmi. Zde se opět snažil oba rodiče přimět k smysluplné dohodě v zájmu nezletilých dětí, která by na jedné straně zajistila nemožnost nátlaku matky na nezletilé děti, tak jak je popisováno z písemných zpráv od střediska Temperi o. p. s., a na druhé straně by matce umožnila mít širší styk s oběma nezletilými dětmi. Za situace, kdy však matka odmítá (a to pro soud překvapivě především z finančních důvodů, jak matka vypověděla) setkávání a asistované styky v Temperi o. p. s., kdy zcela nepochopitelně, bezdůvodně a nekoncepčně ruší, mění či ukončuje asistované styky (potažmo kompletní spolupráci) v Temperi o. p. s., tedy jinými slovy asistované styky od 23. 3. 2019 nevyužívá, především však v kontextu vyjádření nezletilých dětí, kdy obě opakovaně sdělily, že nechtějí, aby styk s matkou probíhal v J., ale naopak si přejí, aby pokračoval asistovaný styk v Temperi o. p. s, pak soud nemohl návrhu matky vyhovět. Matka i zcela nelogicky přestala užívat aplikaci Skype na svém mobilním telefonu, tudíž rozsah telefonického (audiovizuálního) styku sama znemožňuje, byť otec této formě styku taktéž nijak svévolně nebrání. Matka tedy nevyužívá jednak umožněné asistované styky v Temperi o. p. s. a jednak nevyužívá ani audiovizuální spojení s dětmi, a místo toho, aby vynaloženou energii soustředila právě na tato osobní či jiná setkání s dětmi, ať už ve středisku Temperi o. p. s. či pomocí telefonu, tabletu, PC, aby soud po úspěšném absolvování asistovaných styků, kladných zpráv ze střediska Temperi o. p. s. a stabilizaci rodinných vztahů, mohl styk matky s nezletilými rozšířit, tak zcela bez rozmyslu zahlcuje soud stále (obsahově) stejnými podáními a návrhy na vydání předběžných opatření. Nejedná též v zájmu dětí, když (mimo jiné) léky na předpis (antidepresiva) umisťuje před dveře rodinného domu otce, kde k nim mají přístup děti, pohybující se volně na zahradě. Taktéž argument matky, že nemá dostatečnou důvěru k asistovanému styku ve středisku Temperi o. p. s. je dle názoru soudu nevěrohodný, když jde o již čtvrté středisko pro rodinu a děti, které rodiče navštěvují, přičemž spolupráce s předchozími středisky byla ukončena i z vůle (potažmo chování) matky. Středisko Temperi o. p. s. naopak ve svých zprávách doporučuje v pokračování asistovaných styků matky s nezletilými dětmi (tak jako opatrovník). Okresní soud též zjistil názor obou nezletilých. Obě nezletilé děti se při pohovorech jak v předchozích řízeních, tak především v tomto probíhajícím řízení, opakovaně vyjádřily tak, že chtějí jednoznačně zůstat v péči otce a do J. za matkou jezdit nechtějí, neboť matka při asistovaných stycích v Temperi o. p. s. na děti naléhá a někdy i křičí. Dětem naopak vyhovují asistované styky v organizaci Temperi o. p. s. Audiovizuálnímu kontaktu se obě nezletilé děti taktéž nebrání. Otec dle zjištění soudu nebrání ani asistovanému styku, ani audiovizuálnímu kontaktu matky s dětmi pomocí aplikace Skype. Na základě výše uvedeného pak okresní soud nemohl (svým způsobem předčasnému) návrhu matky na novou úpravu styku s nezletilými dětmi vyhovět, když je nutné pokračovat v asistovaných stycích ve středisku Temperi o. p. s., uklidnit emočně vypjatou situaci v rodině, a tak jak naznačily obě nezletilé děti, tak při stycích matka nesmí křičet a na děti naléhat. Styk nezletilců s matkou v bydlišti matky nyní není v jejich zájmu.
5. K odvolání stěžovatelky proti výše rubrikovanému rozsudku okresního soudu rozhodl krajský soud rozsudkem ze dne 22. 8. 2019 č. j. 6 Co 990/2019-1939 tak, že se rozsudek okresního soudu potvrzuje (výrok I) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Krajský soud po doplněném dokazování dospěl ke stejnému závěru jako okresní soud, že není v zájmu nezletilých měnit jejich výchovné prostředí, když zdůraznil, že rozsudek okresního soudu nebyl založen pouze na přání nezletilých, ale na celkových okolnostech a důkazech, které řádně provedl. Zmínil též závěry znaleckého posudku PhDr. Mgr. Tylové, podle kterého osobnost matky vykazuje narušenou osobnostní strukturu s egocentrickými, histrionskými a paranoidními rysy, což potvrdily též znalecké posudky MUDr. Tučka a PhDr. Chalupové, ze kterých též vyplývá, že aktuálně se v klinickém obrazu matky v osobnosti manifestuje široká škála symptomů svědčících pro výrazně maladaptivní formy chování v oblasti sociální a emoční, které zásadním způsobem mají negativní výchovný dopad. Matce chybí vhodné sociální zábrany a korekce vnitřní rozkolísanosti. U matky fakticky chybí schopnost dlouhodobého systematického soustavného výchovného vedení. V současné době není schopna ani formální výchovné kooperace s otcem a jeho rodinou.
II.
Stěžovatelčina argumentace
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména ke stabilitě výchovného prostředí uvedla, že předtím měly děti stabilní výchovné prostředí u matky, z něhož byly násilně vytrženy a předány do monopolní péče otce. Změna výchovného prostředí byla realizována tzv. rychlým předběžným opatřením na návrh Městského úřadu Jindřichův Hradec jako orgánu sociálně-právní ochrany dětí, když se tento orgán obával, že děti v péči matky jsou ohroženy na životě, normálním vývoji a důležitém zájmu. Návrh byl podložen tvrzeními, že nezletilému K. měl hrozit školní neúspěch, měl být v péči matky často nemocen apod. Jak se později ukázalo, je často nemocen i v péči otce a jeho průměrný prospěch cca 1,7 až 1,8 se nezměnil. Ve spise nelze dohledat žádné symptomy, že by děti před odebráním matce byly ohroženy na životě či zdraví. Předběžné opatření bylo dále prodlužováno po dobu 1,5 roku, přičemž dle zákona je přípustná doba maximálně půl roku. Tímto postupem bylo porušeno ústavní právo matky na ochranu rodinného života. K vyjadřování dětí, že k matce nechtějí, matka uvádí, že děti při tomto rozhodování vycházejí pouze z těch informací o matce, které mají k dispozici od otce, neboť ona sama nemá žádnou možnost promluvit si s dětmi o samotě. Mají-li se děti svobodně rozhodovat o tom, s kterým rodičem chtějí (nebo nechtějí) žít, či trávit volný čas, musí mít matka v tomto rozhodovacím procesu stejné možnosti jako otec. Platí to tím spíše, když je názor nezletilých dětí ve věku 7 a 10 let používán jako zásadní rozhodovací argument. Pokud je matka v tomto hrubě znevýhodněna, je možné opět konstatovat, že je porušeno její ústavní právo na ochranu rodinného života. K nevyužívání omezeného krátkodobého asistovaného styku v centru matka uvedla, že se za dva roky trpělivě zúčastnila desítek podporovaných setkání, ačkoliv to je pro ni dehonestující a logicky s tímto způsobem styku nesouhlasí z následujících důvodů: matka vnímá krátkodobý asistovaný styk v centru jako nadměrný zásah státu do jedinečných rodinných vztahů; děti jsou v 50 % riziku Huntingtonovy choroby a potřebují mít do budoucna navázaný pozitivní vztah k matce; matka je uměle stavěna do situace, kdy děti v souvislosti s ní zažívají pouze stereotypní podněty v centru Temperi o. p. s. v místnosti 4 x 4 metry; skutečné vztahy jsou přece o něčem jiném - delší spolu strávený čas, hry doma i v přírodě, výlety, dovolené apod. Matka má samozřejmě zájem se s dětmi setkávat, ale za lidsky přijatelných a zdůvodnitelných podmínek. Z lékařských zpráv a z aktuálního znaleckého posudku vyplývá, že matka je v riziku Huntingtonovy choroby, avšak zatím bez jakýchkoliv symptomů, netrpí duševní poruchou v pravém slova smyslu, její pobyt na svobodě není nebezpečný, je práce schopná a plně odpovídá za své činy. Matka vede spořádaný život ve svém bydlišti v J., pracuje v nedalekém penzionu, společně se svým přítelem se stará o dům a jeho okolí. Projednání odvolání proběhlo ve formálním duchu, kdy krajský soud sice vyslechl odvolací argumenty matky, avšak nakonec potvrdil rozsudek okresního soudu bez provedení dalších důkazů.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy); vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich neměly podkladu, jestliže by řízení jako celek nebylo spravedlivé a byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele, anebo by napadené soudní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, resp. postrádalo řádné, srozumitelné a logické odůvodnění [srov. nálezy ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 1842/12 (N 154/70 SbNU 425), či ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13 (N 24/72 SbNU 275); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost (viz výše), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy rozhodovaly na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, námitkami stěžovatelky se řádně zabývaly a objasnily, na základě jakých důkazů a úvah dospěly ke svým závěrům. Obecné soudy vedly dokazování až nadstandardně, a podle posouzení Ústavního soudu správně vyšly jak z přání obou nezletilých dětí, tak též korektně zdůraznily znalecké posudky zpracované PhDr. Mgr. Tylovou, MUDr. Tučkem a PhDr. Chalupovou, ze kterých vyplývá jednoznačný závěr, že u stěžovatelky se v její osobnosti projevuje celá škála symptomů, které zásadním způsobem mají negativní výchovný dopad, přičemž matce fakticky chybí schopnost dlouhodobého systematického soustavného výchovného vedení. Nelze odhlédnout též od faktu, že matka ani nevyužívá umožněné asistované styky v Temperi o. p. s. a nevyužívá ani audiovizuální spojení s dětmi pomocí aplikace Skype, a dále též, že nejedná v zájmu nezletilých, když (mimo jiné) léky na předpis (antidepresiva) umisťuje před dveře rodinného domu otce, kde k nim mají přístup děti, pohybující se na volně zahradě atd. Za situace, jak je skutkově prokázána napadenými rozsudky obecných soudů, je pak nutno považovat stabilitu výchovného prostředí nezletilých, kteří zdárně prospívají u otce, za hodnotu, již je třeba nepochybně chránit, naopak kasační zásah Ústavního soudu do nyní nastavených poměrů je spojen se značným rizikem, že bude docházet ke vzniku dalších nepředvídaných excesů ze strany matky, což by se bezpochyby negativně odrazilo v poměrech nezletilých dětí.
11. Důvodem pro nevyhovění návrhu stěžovatelky na svěření nezletilých dětí do péče a na novou úpravu styku s ní tedy byly konkrétní okolnosti, které ve svém komplexu vedly soudy k přesvědčení o nevhodnosti takovéto úpravy. Obecné soudy svá rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnily, uvedly, jaké skutečnosti mají za zjištěné, na základě jakých důkazů dospěly ke shora nastíněným závěrům, a které předpisy aplikovaly. Napadená rozhodnutí obecných soudů nejsou v kolizi se zájmy nezletilých dětí, naopak prioritním hlediskem při rozhodování byl dle Ústavního soudu nejlepší zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (srov. rovněž např. usnesení ze dne 3. 8. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1923/17), o čemž svědčí důkladné odůvodnění napadených rozsudků.
12. Ústavní soud uzavírá, že především obecným soudům náleží, aby s ohledem na zjištěný skutkový stav, a s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností. Ústavní soud nemůže hrát roli konečného univerzálního "rozhodce", jeho úkol může spočívat pouze v posouzení vzniklého stavu z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, jemuž byla soudem eventuálně upřena jejich ochrana [srov. např. usnesení ze dne 17. 3. 2015 sp. zn. IV. ÚS 106/15 (U 5/76 SbNU 957)]. Ústavní soud dodává, že je na obou rodičích, aby respektovali nejlepší zájem svých nezletilých dětí (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), a je zejména na stěžovatelce, aby svým následným chování a přístupem k celé věci umožnila obecných soudům přehodnotit jejich (za současné situace zcela správné) závěry.
13. S ohledem na to, že nic nesvědčí porušení ústavně zaručených základních práv či svobod, kterých se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince* 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu
________________
*ve znění opravného usnesení ze dne 11. 12. 2019