ECLI:CZ:US:2019:4.US.803.19.1
sp. zn. IV. ÚS 803/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Foltýna, zastoupeného Mgr. Bc. Klárou Luhanovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. listopadu 2018, č. j. 18 Co 131/2018-143, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení, a Renáty Valentové a Jiřího Balatého, jako vedlejších účastníků řízení takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-sever (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 2. 3. 2018, č. j. 10 C 86/2017-101, uložil stěžovateli povinnost z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit vedlejším účastníkům 28 305 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu co do částky 1 695 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu ve výrocích I a III, a to tak, že uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejším účastníkům 12 580 Kč s příslušenstvím (výrok I), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III).
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výroků I a III napadeného rozsudku krajského soudu; namítá porušení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek a na soudní ochranu podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); není nepřípustná ve smyslu
§75 odst. 1 téhož zákona - Ústavní soud však dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
V dané věci bylo meritem sporu zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím - jde tedy z hlediska dovolacího řízení o tzv. bagatelní věc; pro posouzení věci jako bagatelní je podstatná výše jistiny bez ohledu na výši jejího příslušenství. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi [např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 695/01 ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. IV. ÚS 248/01 ze dne 30. 8. 2001, nebo sp. zn. III. ÚS 748/07 ze dne 4. 4. 2007, aj. (všechna rozhodnutí dostupná na https://nalus.usoud.cz)] dospěl k závěru, že v bagatelních věcech - s výjimkou extrémních rozhodnutí - je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost zásadně vyloučena. V případě bagatelních částek je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými, a v nichž hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti by v případech, kdy je spor o bagatelní částky, bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Výklad přijatý Ústavním soudem nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice (k tomu viz např. usnesení ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. II. ÚS 3878/13).
Nad rámec uvedených důvodů zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti lze uvést, že stěžovatelova argumentace postrádá potřebný ústavně právní rozměr, neboť je pouhou polemikou se závěry krajského soudu, čímž stěžovatel staví Ústavní soud nepřípustně do role další instance obecné justice. Krajský soud učinil dostatečná skutková zjištění a dospěl k logickým právním závěrům, které odůvodnil ústavně konformním způsobem. Ústavní soud nezjistil v přezkoumávané věci vadu v rovině ústavního práva, pro kterou by měl vydat kasační nález.
Napadeným rozsudkem krajského soudu nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele; proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný.
Toto usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění podle §43 odst. 3 zákona
o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu