ECLI:CZ:US:2020:1.US.2301.19.1
sp. zn. I. ÚS 2301/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti 1/ V. M. a 2/ nezletilého L. N. R., zastoupeného zákonnou zástupkyní V. M., obou právně zastoupených Mgr. Barborou Gaveau, LL.M., advokátkou, se sídlem Stroupežnického 525/20, Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2019 č. j. 18 Co 39/2019-3799 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. října 2018 č. j. 32 P 22/2016-2970, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Předchozí průběh řízení a vymezení věci
1. Ústavnímu soudu byla dne 15. 7. 2019 doručena ústavní stížnost stěžovatelů, doplněná podáními ze dne 17. 7. 2019, 23. 7. 2019, 18. 11. 2019, 19. 11. 2019, 18. 12. 2019 a 20. 12. 2019, ve které podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
2. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 32 P 22/2016, vyžádaného Ústavním soudem v souvislosti s řízením vedeným pod sp. zn. II. ÚS 455/19, bylo zjištěno, že prvá stěžovatelka proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2019 č. j. 18 Co 39/2019-3799 podala dne 15. 7. 2019 dovolání (č. listu 3863).
II.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
3. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
5. V citovaných ustanoveních zákona o Ústavním soudu má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, jestliže náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná [srov. nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79).
6. Ústavní soud dovodil, že v nyní posuzovaném případě se jedná o nepřípustnou ústavní stížnost, jelikož je věcí samotného Nejvyššího soudu, zda podané dovolání shledá přípustným a teprve poté je ze strany stěžovatelů namístě zvážit případné podání ústavní stížnosti. Je věcí výhradně Nejvyššího soudu, do jehož kompetence v této procesní situaci nemůže Ústavní soud nijak zasahovat, jakým způsobem dovolání prvé stěžovatelky (v závislosti na jeho obsahu, k němuž nyní Ústavní soud samozřejmě není oprávněn se jakkoliv vyjadřovat) posoudí.
7. S ohledem na skutečnost, že řízení ve věci nebylo skončeno napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze, nýbrž stále pokračuje, nedošlo dosud k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelů, a podaná ústavní stížnost je proto nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; v dané věci nejsou splněny ani výjimečné předpoklady přijetí ústavní stížnosti vymezené v §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. K aplikaci této výjimky totiž Ústavní soud přistupuje jen velmi zdrženlivě. Ústavní soud proto konstatuje, že stěžovatelé nedostáli požadavku subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčkali rozhodnutí o podaném dovolání a ústavní stížnost tak podali předčasně.
8. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že odmítnutím této ústavní stížnosti pro nepřípustnost nedochází k vyloučení soudní ochrany proti nyní napadeným rozhodnutím, jelikož podle ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že "byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku."
9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud proto postupoval podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a předložený návrh odmítl jako nepřípustný ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2020
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj